Diplomovou práci pana Jonáše Glosse hodnotím známkou výborně. Při plnění zadaných úkolů pracoval pilně a samostatně. Všechny cíle diplomové práce byly splněny, rád bych vyzvednul jeho píli, nadšení a zájem o studované téma. Vzhledem k tomu, že velká část jeho práce probíhala v laboratoři na spolupracujícím pracovišti, musel pan Jonáš Gloss projevit i velkou samostatnost. Výsledky práce byly publikovány v časopise Applied Physics Letters.

Výborná práce, dobrá grafika, bohužel angličtina méně srozumitelná i pro Čecha. V úvodu posudku bych rád zdůraznil, že student použil anglický jazyk k sepsání diplomové práce, jev dosti neobvyklý, avšak velice pozitivní. V Praze nevídaný a neslýchaný. Dovolil bych si ale na druhou stranu vytknout úroveň angličtiny. Příliš dlouhá souvětí, stavba vět kopíruje češtinu a členy jsou obecný problém pro Slovany. V některých částech text připomíná použití Google překladače. Myslím si, že po naší republice se potuluje dost rozených angličtinářů na konzultaci textu. Práce sama o sobě rozdělena na třetiny,  jen bych vytknul popis metod v části obsahující výsledky (např. AFM, nebo chybí FIB). není zcela jasné, zda byl použit analyzátor zbytkových plynů v aparaturách. Pokud mluvíme o CO  nebo O atmosféře v řádu 10(-9) nebo 10(-10) je nutné ukázat zbytkvou atmosféru, nebo alespoň popsat použité čerpací jednotky, protože v závislost na typu se dominantní plyny mění. Vzhledem k tomu, že se popisují efekty různých plynů na růst vrstev to považuji za dosti závažnou informaci. V textu neexistuje zmínka o získávání těchto informací. Podobně není uvedeno jak a kde byla získána kalibrační křivka QCM, tj. RHEED nebo separátní měření tloušťky vrstvy. Trochu postrádám kontrolu složení deponované vrstvy ze slitiny, zda se zachovala nebo nakolik byla porušena. Postačilo by pouze konstatování, že v určitém rozmezí bylo zachováno, zejména proto, že se se složením operuje při určování stability jednotlivých fází. Podobně je tomu s fázovým diagramem Fe - Ni - C.   Ten je rovněž rozhodující z hlediska stability fází. Samozřejmě fázový diagram tenkých vrstev se může lišit od objemového, je však nutné vycházet z určité představy. Podobně jsem neporozuměl důvodu, proč difrakční obrázky získané pomocí LEEDu požívají tak vysoké napětí 120 V. Některé difrakční body jsou spojeny, ale mimo ně existují body bez komentáře což je značně matoucí. Zcela chybí difrakční obrázek čistého substrátu Cu což podstatné pro růst. Za nejslabší část práce považuji odstavec 3.2 str.22. kde není jasné co vlastně autor popisuje z magnetických vlastností. Značný vlic na charakter deponovaných vrstev má nábojový stav částic, které dopadají na povrch. Popsaná napařovadla OMICRON převážně deponují částice záporně nabité, lze jednoduchým způsobem změnit jejich stav, např. na neutrální. Mou otázkou je, zda student uvažoval o možnosti eliminovat náboj deponovaných částic. Závěrem bych si dovolil ještě jednu otázku vyplývající ze závěrů práce, kde je konstatováno, že byl nalezen správný poměr mezi Fe a Ni, který dovoluje růst metastabilních vrstev o jakékoli tloušťce. V práci jsou uvedeny jen vrstvy se dvěma tloušťkami. Z čeho byl učiněn uvedený závěr?
    Práce ma výbornou úroveň, proto doporučuji přes malé nedostatky, zejména ve formulaci, hodnocení A.