prof. Ing. arch. Monika Mitášová, Ph.D.

Ústav teorie architektury (UT)

– Student/ka získá znalosti a vědomosti o vztazích kritiky, teorie a dějin architektury.
– Student/ka získá schopnosti potřebné k pěstování architektonického myšlení nejen ve vztahu k nim, ale také ke své praxi navrhování a k praktikám zobecňování vlastních prožitků a zkušeností architektury.
– Získá přístup k teoretizaci architektury jako k myšlenkovým architektonickým experimentům a jejich falzifikaci v akademické diskusi.
– V přednáškách si student/ka osvojí schopnost systematičtěji a obecněji teoreticky myslet, mluvit a psát.
– Student/ka bude schop(en/na) formulovat vlastní teoretická východiska, postupy a závěry.

ZERVAN, Marian: Všeobecná teória architektúry. I. In: Arch 1998, č. 4. s. 9, Všeobecná teória architektúry IIa. In: Arch 1998, č. 5. s. 9, Všeobecná teória architektúry II. b. In: Arch 1998, č. 6-7. s. 9, Všeobecná teória architektúry II. c. In: Arch 1998, č. 8. s. 8 a Všeobecná teória architektúry II. d. In: Arch 1998, č. 9-10. s. 9. (SK)
KRUFT, Hanno Walter: Dejiny teórie architektúry. Od antiky po súčasnosť. Bratislava : Pallas, 1993. 703 s. (SK)
MALLGRAVE, H. F.: Architectural Theory. Volume I. An Anthology from Vitruvius to 1870. Oxford UK: Blackwell Publishing, 2006. 590 s. (EN)
LEACH, Niel: Rethinking Architecture. A Reader in Cultural Theory. London UK: Routledge Taylor a and Francis Group , 2006. 409 s. (EN)
HAYS, Michael (ed.): Architecture Theory Since 1968. Cambridge - Mass.: MIT Press, 1998. (EN)
MITÁŠOVÁ, Monika: Dialóg s rečou americkej kritickej a projektívnej teórie architektúry. In: Mitášová, Monika (ed.), Oxymorón a pleonasmus II. Rozhovory o kritické a projektivní teorii architektury, Praha: Zlatý řez – Vysoká škola výtvarných umení 2012, s. 405-453. (SK)
ZEVI, Bruno: Jak se dívat na architekturu. Praha: Československý spisovatel, 1966. (CS)
MERLAU-PONTY, Maurice: Viditelné a neviditelné. OIKOYMENH, 2004. (CS)
McCARTER, Robert – PALASMAA, Juhani: Understanding Architecture. Phaidon 2013. (EN)
KOUBOVÁ, Alice: Myslet z druhého místa. K otázce performativní filosofie. Praha: AMU, 2019. (CS)
PATOČKA, Jan: Budovať, bývať, myslieť. In: ŠEVČÍK, J. - MITÁŠOVÁ, M. (Eds.): Česká a slovenská architektura 1971 - 2011. Texty, rozhovory, dokumenty. Praha: AVU 2013. (SK)
ZERVAN, Marian: K premenám priestorovej teórie architektúry druhej polovice 20. storočia. Katedra dejín umenia. Filozofická fakulta TU v Trnave. 152 s. (SK)

Metody výuky Teorie architektury 1 – úvod jsou:
1. Domácí studium literatury na následující přednášku – příprava.
2. Výklad pojmů, problémů a obecných i specifických otázek teorie architektury.
3. Kritická diskuse o problematice jako součást přednášky.

Hodnotí se 1/ studium literatury k následující prednášce, 2/ aktivní účast v diskusi, 3/ zápočtový test (15 + 15 + 20% = 50%). Ke zkoušce (30%) je předkládána příprava během semestru (20%). Známku není možno udělit bez zápočtového testu ani písemné přípravy během semestru. V případě neúčasti na více než 3 přednáškách student/ka vypracuje samostatné zadání předkládané ke zkoušce.

čeština

Studentky a studenti získají zkušenosti a poznatky se systematičtějším a obecnějším teoretickým uvažováním, které je nejen nutnou součástí navrhování a tvorby architektury, ale také kritického myšlení a dějinného vědomí. Rozliší vztahy a diference mezi kritikou, teorií a dějinamy architektury a také mezi obecnou a speciální teorií. Získají poznatky o teoriích prožívání a konceptualizaci architektury, její performativitě, interaktivitě a responzivnosti. Získají přístup k promýšlení základních pojmů a konceptů času, prostoru a pohybu architektury a také problémů sídlení, domova a obývání. Nabydou zkušenost a zchopnost formulovat vlastní architektonickou řeč a text ve vztahu k jazyku, řeči a psaní tradovaných i méně etablovaných a vznikajících teorií architektury.
Osnova výuky:
1. Úvod. Mimo-architektonické, před-architektonické a architektonické. Co je architektura? Obecné a speciální teorie architektury. Teorie - kritika - dějiny .
2. Dějiny teorií architektury (Kruft). Kritika teorií architektury – kritické teorie (Frampton, Hays, Eisenman, McLeod, Vigley))
3. Architektura jako jedinečná a obecná, autonomní a heteronomní (kontextuální), prožívaná a konceptuální.
4. Prožívání architektury: vidět, slyšet, cítit, dotýkat se. Architektura a smysly, vnímání: percepce a percepty. „Jak prožíváme a vnímáme architekturou?“, Architektonické smysly a smysly architektury?. Architektura prožitku a prožitková architektura.
5. Rozumění architektuře. Architektura a rozum, chápání: koncepce a koncepty. „Jak myslíme a rozumíme architekturou?“, architektonická mysl a mysl architektury? Konceptuální architektura
6. Konat v architektuře a činit architekturou. Architektura a konání, čin. Jak se pohybujeme a konáme architekturou? Architektonický čin a čin architektury? Performativní, interaktivní a responzivní architektura.
7. Mizení, ztrácení a znovu-nalézání architektury: stávání se architekturou a architektkou/architektem. Dějící se architetura a architekt.
8. Otázka domova, obývání a sídlení jako otázka architektury? Problémy architektury a ne-obyvatelného, ne-osídlitelného..
9. Pojmy a problémy architektury: A. “Slovo autora” (koncept, autorská zpráva) a mimoautorská slova, termíny, pojmy, jazyk a řeč architektury, jejich posuny a transformace. B. Etymologie
10. C. Architektura pojmenovaná a nepojmenovaná, ne/psaná: přednášející a píšíci architekti. Hovory o architektuře a výroky: (Forma sleduje funkci / vědu / fiasko / risk… Less is more, Less is a bore, Less is not more, less is less…)
11. D. Spisy (seznamy, popisy, chronologie, klasifikace), traktáty, hesla a encyklopedie (slovníky), apelace a prohlášení, manifesty, reflexe, auto/biografie, monografie a antologie. E. Časové trasy a řezy (vznik, autorství, doba-styl, sloh, hnutí, škola…). .
12. Čas a prostor, pohyb architektury: A. Čas a pohyb v prostoru. B. Efemérní a přetrvávající, neprůhledné a transparentní. C. Mobilní a kinetické v architektuře.
13. D. prostor a jeho prvky, veřejný a soukromý, duchovní a tělesný, konceptuální a prožívaný, abstraktní a konkrétní (geometrický, matematický, umělecký, spoločensko-politický…) Polemiky o prostoru.

Cílem předmětu je studentky a studenty seznámit se základními problémy, pojmy a koncepty obecné a speciálních teorií architektury a jejich vztahy ke kritice a dějinám. Po absolvování předmětu budou schopni kriticky formulovat a reflektovat také diference a souvislosti mezi architektonickými teoriemi, praxemi a praktikami navrhování, realizace, prožívání a reflexe architektury. Získají zkušenost s verbalizovaným a zapsaným teoretickým uvažováním, jeho horizonty a limity.

Student/ka se připravuje na přednášky, studuje doporučenou literaturu na následující přednášku v souladu se tématy. Aktivně se účastní diskusí k tématu. Akceptována je neomluvená neúčast na 2 přednáškách. Přednášky nelze nahradit, jen omluvit. Ke zkoušce student/ka předkládá záznamy o vlastní přípravě během semestru.

• Program B_A+U bakalářský, 1. ročník, letní semestr, 2 kredity, povinný
  

4 hod., povinná

prof. Ing. arch. Monika Mitášová, Ph.D.