Detail předmětu

Environmentální ekonomie

FAST-TG08Ak. rok: 2018/2019

Environmentální ekonomie se zabývá ekonomickými aspekty tvorby a ochrany životního prostředí. Posluchači jsou seznámeni se základními příčinami selhávání trhu v oblasti environmentálních statků a odpovídajícími metodami řešení. Důraz je položen na právní normy, institucionální zabezpečení a nástroje pozitivní a negativní stimulace (zejména v kontextu ČR). Pozornost je rovněž věnována odpovídajícím strategiím a konceptu trvale udržitelného rozvoje a rozhodujícím nástrojům a opatřením stimulujícím jeho prosazování (metoda EIA, EMS, environmentální audit, ecolabelling atd.).

Zajišťuje ústav

Ústav stavební ekonomiky a řízení (EKR)

Výsledky učení předmětu

Studenti se seznámí s ekonomickou evaluací environmentálních dopadů na ekonomiku.
Studenti se zorientují v legislativě související s ochranou životního prostředí.
Studenti se seznámí se základními principy environmentálního managementu.
Studenti získají přehled v ekologickém značení.
Studenti se seznámí s největšími současnými environmentálními problémy.

Prerekvizity

Všeobecné znalosti v rozsahu bakalářského stupně studia architektury.

Korekvizity

Ekonomické hodnocení veřejných či environmentálních statků, právo a legislativa

Doporučená nebo povinná literatura

VITURKA, Milan: Základy environmentální ekonomie. Brno: ESF MU, 1997. ISBN 80-210-1514-4. (CS)
ENDRES, Alfred: Environmental Economics, Theory and Policy. University of Hagen, Germany, 2011. ISBN 9780521173926. (EN)
MOLDÁN, Bedřich a BRANIŠ, Martin: Globální problémy životního prostředí. Portál, Praha, 2003. ISBN: 80–7178–745–5. (CS)

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody

Výuka probíhá formou přednášek a samostudia. Účast na přednáškách je doporučená.

Způsob a kritéria hodnocení

Zkouška je písemná s možností ústní části. V rámci písemné části student bude odpovídat na položené otázky, pro její úspěšné složení musí dosáhnout minimálně 50 % bodů. Ústní část slouží k upřesnění klasifikace.

Jazyk výuky

čeština

Osnovy výuky

1. Základní pojmy, globální problémy životního prostředí – atmosféra a klima, vodní zdroje, odlesňování, vymírání druhů a další vybrané problémy.
2. Stav životního prostředí ČR a jeho vývojové trendy – ovzduší, voda, půda, biota.
3. Obecný vztah tržní ekonomiky a životního prostředí – pojem externalit, přírodní zdroje a jejich oceňování, makroekonomické a mikroekonomické optimum kvality životního prostředí.
4. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – základní a všeobecné právní normy, dílčí právní normy (ochrana přírody, ovzduší a vod).
5. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – dílčí právní normy (ochrana půdy, nakládání s odpady, ostatní složky životního prostředí), související právní normy, harmonizace právních předpisů ČR a EU.
6. Administrativní a ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí – nástroje negativní a pozitivní stimulace.
7. Ekologické řízení firem – systémy ekologického managementu, environmentální normy, environmentální účetnictví.
8. Strategické přístupy k řešení environmentálních problémů – reaktivní a proaktivní přístupy, technologie čištění odpadních plynů a vod, nakládání s odpady, recyklace.
9. Koncept trvale udržitelného rozvoje a vybrané nástroje a opatření podporující jeho prosazování – environmentální audit a metoda EIA, SEA, ecolabelling, ekologická daňová reforma.
10. Přírodovědné a územní aspekty ochrany životního prostředí – územní systémy ekologické stability krajiny, vazby na územní plánování.
11. Ekologická politika – mezinárodní akce a iniciativy, ekologická politika ČR.
12. Institucionální zabezpečení péče o životní prostředí v ČR – veřejná správa, nevládní organizace.
13. Ekologická politika EU – environmentální akční plány, interakce ekonomické a ekologické politiky.

Cíl

Cílem předmětu je naučit studenty chápat různorodé interakce mezi ekonomikou a životním prostředím a seznámit je s příslušnými strategiemi a konkrétními nástroji cílenými na redukci negativních externalit generovaných ekonomickým rozvojem.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

Zařazení předmětu ve studijních plánech

  • Program N-P-C-A magisterský navazující

    obor ARS , 2. ročník, zimní semestr, 2 kredity, povinný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

26 hod., nepovinná

Vyučující / Lektor

Osnova

1. Základní pojmy, globální problémy životního prostředí – atmosféra a klima, vodní zdroje, odlesňování, vymírání druhů a další vybrané problémy.
2. Stav životního prostředí ČR a jeho vývojové trendy – ovzduší, voda, půda, biota.
3. Obecný vztah tržní ekonomiky a životního prostředí – pojem externalit, přírodní zdroje a jejich oceňování, makroekonomické a mikroekonomické optimum kvality životního prostředí.
4. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – základní a všeobecné právní normy, dílčí právní normy (ochrana přírody, ovzduší a vod).
5. Právní úprava ochrany životního prostředí v ČR – dílčí právní normy (ochrana půdy, nakládání s odpady, ostatní složky životního prostředí), související právní normy, harmonizace právních předpisů ČR a EU.
6. Administrativní a ekonomické nástroje v ochraně životního prostředí – nástroje negativní a pozitivní stimulace.
7. Ekologické řízení firem – systémy ekologického managementu, environmentální normy, environmentální účetnictví.
8. Strategické přístupy k řešení environmentálních problémů – reaktivní a proaktivní přístupy, technologie čištění odpadních plynů a vod, nakládání s odpady, recyklace.
9. Koncept trvale udržitelného rozvoje a vybrané nástroje a opatření podporující jeho prosazování – environmentální audit a metoda EIA, SEA, ecolabelling, ekologická daňová reforma.
10. Přírodovědné a územní aspekty ochrany životního prostředí – územní systémy ekologické stability krajiny, vazby na územní plánování.
11. Ekologická politika – mezinárodní akce a iniciativy, ekologická politika ČR.
12. Institucionální zabezpečení péče o životní prostředí v ČR – veřejná správa, nevládní organizace.
13. Ekologická politika EU – environmentální akční plány, interakce ekonomické a ekologické politiky.