Martin Schneider se svou diplomovou praci, napsanou v anglictine, zabyva navrhem spektrometru pro opticky detectovanou magnetickou resonanci (ODMR). V praci navrhuje dve moznosti mikrovlnne excitace a to pomoci plosne excitacni antenky pracujici na frekvenci nekolika malo gigahertz a pro vyssi frekvence, stovky gigahertz, navrhuje pouziti THz optiky, quasi-optiky. Sve navrhy pak dale experimentalne testuje na odpovidajich vzorcich, prevazne molekularnich nanomagnetech na Universite ve Stuttgartu. Prace obsahuje adekvatni teoreticky prehled k molekularnim magnetum a teorii propagace volne siritelneho mikrovlnneho svazku. V prakticke casti sve diplomove prace pak prezentuje dosazene vysledky obou navrzenych microvlnnych excitaci, ktere bud zhotovil (plosna antena) a nebo slozil z dostupnych komponentu (quasi-optika) na zaklade diskutovane teorie. Celkove je prace obstojna a obsahuje vsechny prvky zadani, jen bohuzel v prakticke casti diplomove prace postradam vice konkretni zavery k dosazenym vysledkum a to hlavne v casti zabyvajici se vyrobenou mikrovlnnou antenkou. Kde ku prikladu autor mohl vice rozvest a porovnat svuj teoreticky vypocet s merenim, ktere proved. V zaveru doporucuje dalsi testovani, ale nepredava dostatecne dosazene zkusenosti, ktere nepochybne svou praci na projektu ziskal, dalsim generacim. Martin Schneider behem diplomove prace pracoval samostatne a vyuzil moznosti obou universit v Brne a ve Stuttgartu, kde cilevedome vyuzival jejich infrastrukturu.

Jako vedouci jeho diplomove prace jsem s jeho praci spokojen a navrhuji jeho praci k obhajobe.

Předložená diplomová práce Bc. Martina Schneidera se zabývá návrhem, sestavením a otestováním nového experimentálního uspořádání spektrometru schopného opticky detekovat magnetickou rezonanci. Experimenty opticky detekované magnetické rezonance umožní rychlou a účinnou charakterizaci základních fyzikálních vlastností nových molekulárních magnetů a jsou proto velmi žádané v mezinárodní vědecké komunitě. Téma diplomové práce je proto velmi aktuální.
Diplomová práce je rozdělena do pěti kapitol a třech dodatků, přičemž témata jednotlivých kapitol byla zvolena s rozmyslem, čímž celá práce působí uceleným dojmem. První část práce se věnuje teorii potřebné k pochopení základních fyzikálních principů, na nichž je založena vyvíjená experimentální metoda. Po stručném úvodu a uvedení motivace práce student ve druhé kapitole stručně shrne základní teorii magnetické rezonance a její vazbu na molekulární magnety. Dále je v této kapitole uvedena základní teorie magnetického kruhového dichroismu a popsána experimentální aparatura využívaná k jeho měření.
Třetí kapitola práce se velmi podrobně zabývá teorií šíření a transformací Gaussovských svazků. Takto zavedená teorie byla využita ve čtvrté kapitole k numerickým simulacím propagace mikrovlnného záření od zdroje ke vzorku umístěném v supravodivém magnetu. Oceňuji, že se student nespokojil pouze s jedním přístupem a použil tři numerické přístupy k přesnému stanovení polohy jednotlivých optických prvků. Toto považuji za nejdůležitější přínos předložené práce. Čtvrtá kapitola dále obsahuje návrhy mikrovlnné antény a podrobný popis držáku vzorku. Zde bych studentovi vytkl přílišnou stručnost. Dle mého názoru by si návrh antény zasloužil více diskutovat. Student experimentálně otestoval pouze první návrh antény a čtenář se může jen domnívat kde se vzaly parametry návrhu druhé antény. Bylo by vhodné též detailněji popsat použitý simulační program a jeho numerický přístup (používá k výpočtu např. metodu konečných prvků?). 
Pátá kapitola se pak věnuje vlastním experimentálním výsledkům získaným na studentem navrženém a sestaveném experimentálním uspořádání. K jeho otestování bylo použito čtyřech různých sloučenin.
Ve všech případech jsou demonstrována spektra MCD a v případě MnPc i možný výsledek optické detekce magnetické rezonance. Nicméně celá kapitola je psána velmi zmatečně. Uvedeným výsledků zcela chybí vědecká diskuze. Očekával bych alespoň náznak diskuze spekter MCD a popis jejich spektrální závislosti s odkazem na elektronové přechody které jsou velmi dobře popsány v teoretické části práce. Z textu páté kapitoly mi není zcela jasné, zdali experimentální hodnoty uvedené v tabulkách jsou změřené v daném experimentálním uspořádání. Proč potom nejsou u každé ze sloučenin uvedeny grafy stejné jako graf 5.9?
Práce je psána v anglickém jazyce na dobré úrovni s poměrně malou mírou překlepů a gramatických chyb. Umístění některých grafů v textu by bylo vhodnější blíže k textu, který se na ně odkazuje.
Velmi stručná pátá kapitola bez snahy více diskutovat získané výsledky kazí jinak dobrý dojem z celé práce. I přes tuto výtku dle mého názoru student splnil všechny požadavky zadání práce a proto navrhuji její hodnocení stupněm B.