VUT

PROČ A KAM

Věděla jsem, že na Erasmus chci vyrazit, hned od doby, co jsem se dozvěděla, že nějaký Erasmus existuje. Vybírala jsem z univerzit, které byly doporučovány pro náš obor. Najednou jsem tedy byla přihlášená na univerzitu do Narviku a až s tím už nešlo nic dělat, jsem teprve zjistila, že Narvik leží za polárním kruhem, na severu Norska… Takové zjištění mě nejdřív zarazilo, ale vzápětí velmi navnadilo. Téměř ihned jsem začala spřádat plány, jak si užít tu nejlepší zimu ve svém životě.

PŘED ODJEZDEM

Jak probíhalo schválení a podobné věci si už ani nepamatuju. Před odjezdem jsem akorát zašla na rektorát podepsat smlouvu o stipendiu a už jsem mohla jet.

PO PŘÍJEZDU

Do Narviku jsem dorazila jeden večer na začátku ledna. A ono to bylo vlastně jedno, že byl zrovna večer, protože to bylo ještě během polární noci. V době po mém příjezdu bylo cca 3 hodiny kolem oběda něco jako šero, jinak tma. Norové si umí tuto tmu zpříjemnit krásnou výzdobou, všude samá světýlka, svítící hvězdy za oknem… Osobně se mi to moc líbilo, přesto musím říct, že naštěstí toto období skončilo cca po měsíci a půl, kdy jsem konečně zase spatřila slunce. Z těch tří hodin šera denně se tak stalo třeba osm hodin, přičemž světlo bylo mnohem intenzivnější a často i několik hodin bývaly přes celé nebe krásné červánky. Nicméně vidět po dlouhé době slunce, to byl opravdu nádherný pocit.

UBYTOVÁNÍ

Koleje v Narviku byly opravdu moc pěkné. Tomu odpovídal, bohužel, i fakt, že po zaplacení kolejí mi ze stipendia téměř nic nezbývalo. Norské koleje vlastně ani moc nevypadaly jako koleje. Jednalo se o několik dvoupodlažních budov rozesetých po městě. Každé poschodí se dělilo na dvě chodby, z nichž na každé chodbě bylo osm jednolůžkových pokojů. Pro dva pokoje byla jedna sdílená koupelna, která vypadala úplně normálně – jako doma. Pro celou chodbu, tedy pro osm lidí, zde byla prostorná kuchyně, kde měl každý své skříňky, dále zde byly dva sporáky, dvě velké lednice a dva velké mrazáky. Na kuchyni navazovala společenská místnost s jídelním stolem a gaučem s konferenčním stolkem. Ke kolejím pak patřil ještě domek, který sloužil studentům jako lyžárna, kolárna, dále tam měli někteří saně, kajaky nebo třeba surf. V rámci tohoto domku pak byla ještě i prádelna, kde byly 4 velké pračky a 4 sušičky, které jsme mohli používat bezplatně.

FINANCE

Půlrok v Narviku byl pro mě také dobrou lekcí v šetření, zejména šetření za potraviny. Těžko se mi smiřovalo s chlebem v přepočtu za 120 korun, takže jsem zhlédla všechna možná videa o pečení chleba a začala s tím sama. No, ze začátku to nebyl žádný zázrak, ale dobře voněl a byl měkký. V kombinaci s norským slaným máslem, jejich tradičním sýrem brunost a brusinkovou marmeládou se pak měnil v delikatesu, kterou jsem občas jedla i několikrát denně a neomrzelo mě to.

STUDIUM

Co se týče školy, tak v Norsku jsou (až na pár výjimek) všechny magisterské obory vyučovány v angličtině, takže jsem chodila „do třídy“ s ostatními Nory. Norové rozhodně nejsou žádní „studení čumáci“, jak by se mohlo zdát. Nazvala bych je takovými veselými sportovci. Univerzita v Narviku je v porovnání s VUT velmi malá (něco přes 2 000 studentů), takže během šesti měsíců, které jsem tam strávila, jsem poznala téměř všechny alespoň od vidění.

Vyučování jednoho konkrétního předmětu je vždy rozděleno do dvou (popř. více, odvíjí se od náročnosti předmětu) týdnů. Semestr, jak ho známe, je rozdělen na dva, v první polovině se vyučuje první část předmětů, vždy týden předmět 1, pak předmět 2, předmět 3, další týden „self-study week“ a další měsíc to takto jede nanovo. Po těchto cca dvou měsících je zkouškové. Na každý předmět je jeden termín, který stanoví vyučující dle svých časových možností. Takže je potřeba se tam nějak dostat a v daný čas předmět úspěšně ukončit, protože další termín může být třeba až za rok. Někdy v půlce byly ještě jarní prázdniny, a poté se všechno opakovalo, akorát s předměty 4, 5 a 6. Já, jako Erasmus student, jsem musela splnit pouze 18 kreditů, volila jsem tedy dva předměty po 5 kreditech a jeden předmět za 10 kreditů. Mí spolužáci tedy měli na lyžování podstatně méně času než já, i tak to pro mě byla celkem fuška.

VOLNÝ ČAS

Ze začátku mi velmi chyběla mimoškolní socializace se spolužáky, byla tam totiž téměř výhradně jen ta školní. Dokonce, i když se někdy (ale opravdu ne moc často, rozhodně ne tak často jako v ČR) šlo do hospody, tak se šlo do univerzitní, kde pivo na české koruny nestálo 250, ale „jen“ 100. Prostě studentské ceny.

Norští studenti mají výborné zázemí ve škole. Každá třída má svou učebnu, ve které jsou gauče, lednička, samozřejmě kávovar (káva je v Norsku opravdu pojem) a rychlovarná konvice. V této učebně tráví norští studenti téměř veškerý čas, pokud tedy zrovna nemají výuku nebo nelyžují. Chodívají sem i o víkendech, během „self-study weeků“, prázdnin… pro mě velký nezvyk 😊. Proto jsem nemeškala a hned na začátku pobytu jsem si koupila celosezónní skipas, abych mohla se spolužáky trávit čas i jinak než ve škole. Lyžařský areál jsem měla hned naproti kolejím, jen bylo třeba přejít silnici. Lyžovat se dalo až do konce dubna, což byl pro mě takový malý splněný sen, o kterém se mi ale nikdy ani nesnilo – čtyřměsíční lyžařský pobyt – to jde.

Z pohledu Erasmu v jiných zemích jsem toho moc nenacestovala. Párkrát jsem opustila Narvik, občas i na více dní, když jsme si půjčili auto, ale… Jedním z „ale“ jsou ceny za dopravu, které byly fakt trochu jinde, než co jsme zvyklí v ČR, dalším „ale“ je fakt, že v Norsku (teda alespoň tom severním), je všechno hodně daleko od sebe. Pro Nory není 400 km žádná velká vzdálenost. Posledním „ale“ by mohlo být to, že Narvik se mi zdá být absolutně dokonalým městem pro život (i když ne teda nejspíš pro každého): malé městečko s 18 tisíci obyvateli, obklopené fjordy a zasněženými vrcholky hor. V zimě parádní zima, dechberoucí polární záře, snesitelné teploty. V létě krásně teplo, Norové se normálně koupou v moři a opalují na pláži a na terasách. Ne, že by mi v té pětistupňové vodě bylo stejně komfortně jako jim, ale asi bych si zvykla. Nevýhodou je rozhodně polární noc, během které je prostě tma, buď celý den, nebo „jen“ podstatnou část dne. Polární záře to sice vylepšují, ale u většiny lidí se po nějaké době projeví horší pocity, až deprese, a hlavně problémy se spánkem – ačkoliv je tma, nejde spát. Polární den je opačný extrém. Pořád světlo, člověk si ani nevšimne a jsou 4 hodiny ráno… 😊 Z toho také plyne narušení pravidelného spánku a celkového biorytmu člověka.

Přes některé nevýhody to bylo jedno z nejlepších období v mém životě. Má první výprava do zahraničí, která otřásla s mým přesvědčením, že „všude dobře, ale doma nejlíp“, což bylo ještě dlouhou dobu po návratu dost bolavé. Přesto bych neměnila.