VUT

Přečtěte si můj příběh (pdf)

PROČ A KAM

Již na gymnáziu jsem věděl, že chci vyjet do zahraničí – už tehdy jsem se dozvěděl o programu Erasmus+ pro vysoké školy. Bylo mi jasné, že tuto možnost chci na 100 % využít. Otázkou jenom bylo kdy a kam. Z důvodu mé nedočkavosti jsem se rozhodl, že vyjedu hned, jakmile to bude možné. Proto jsem svou přihlášku na Erasmus podal již ve svém 1. semestru studia na vysoké škole, i když jsem věděl, že nejdříve můžu vyjet až ve 3. semestru. Můj plánovaný výjezd v letním semestru byl však zhacen koronavirem, teoreticky jsem vyjet mohl, ale rozhodl jsem se, že to nechám až na další akademický rok. O prázdninách jsem si našel 3 různé brigády, abych si na budoucí zahraniční výjezd vydělal. Myslím, že v tom momentě si mí rodiče uvědomili, že do zahraničí opravdu vyjet chci.

Nakonec jsem za tohle rozhodnutí šťastný, protože jsem získal spoustu času pouvažovat nad tím, jak bych si to měl časově naplánovat.

Nakonec jsem se rozhodl vyjet na celý rok – ale bylo mi jasné, že bych tento rok chtěl strávit ve 2 zemích, ne jenom v 1. Motivací byly taktéž jazyky, vzhledem k tomu, že jsem si chtěl vylepšit angličtinu a konečně pořádně naučit německy. Do karet mi hrálo „zvláštní“ rozdělení semestru v Německu, kdy letní semestr začíná až začátkem dubna. Proto jsem se rozhodl pro Německo na letní semestr. Teď již jen bylo otázkou, kam vyjet na zimní semestr.

Rozhodoval jsem se mezi Británií a severskými zeměmi, z důvodu angličtiny. Protože Británie vystoupila z EU, byl by pro mě výjezd zde složitější. Ze severských zemí mě dle nabídky předmětů a škol nejvíce zaujala jedna univerzita v Dánsku - SDU. Tedy mám vybráno…!

PŘED ODJEZDEM

Před odjezdem bylo největší otázkou, nejen mou, ale také mých rodičů, jak bych chtěl rok studia v zahraničí ufinancovat – především i proto, že jsem se rozhodl, že mezi mým semestrem v Dánsku a Německu, tedy v únoru a březnu, bych se rád přihlásil na intenzivní jazykový kurz němčiny. Tak se nakonec i stalo.

Přes prázdniny jsem si opět našel práci, tentokrát již trochu v oboru, motivací bylo opět jediné – získat budget na výjezd do zahraničí.

Papírování před odjezdem, což zní trochu jako strašák, nebylo ani zdaleka tak obtížné. Je prostě potřeba si jenom vyřídit pár papírů a promluvit si s učiteli (pokud si člověk chce nechat uznat ekvivalentní předměty po návratu). Tady problém nebyl. Teda, pokud papíry neřešíte ze zahraničí jako já, kdy jsem vyřizoval svůj pobyt v Německu ještě v době, kdy jsem byl v Dánsku. Tady bych chtěl velice poděkovat své super kamarádce Janě, která za mě v Brně vše vyřídila a oběhala všechny dotyčné vyučující. Velice si toho vážím a moc děkuji!

STUDIUM

Mé studium v Dánsku na Syddansk Universitet v Odense jsem si náramně užil! Celkově vzato, Erasmus je spíše o sociálním životě a poznání sebe sama, než o studiu jako takovém. Ale i přesto jsem měl tu možnost studovat předměty, které mě velice obohatili a jsem si jist, že zde získané znalosti aplikuji při vypracovávání své bakalářské práce.

Studium v Dánsku probíhá jinak, než jsme na to zvyklí u nás v Česku. Za prvé, v Dánsku na univerzitě studují všichni, i Dánové, výhradně v angličtině. Proto jsem byl s ostatními zahraničními studenty společně ve třídě s Dány. A Dánové anglicky opravdu umí.

Jiný systém se týká i samotné výuky – předměty jsou hodnoceny většinou 5 ECTS, některé i 10 ECTS. Tedy moc předmětů jsem zapsaných neměl. Výuka je rozdělena do bloků, kdy každý blok má obvyklou délku 3 hodiny, někdy může být i více, někdy méně. Tedy, jednotlivé bloky (předměty) jsou opravdu intenzivní.

Dánové věnují velkou pozornost práci v týmech. Snad ve všech předmětech jsem byl v týmu o 3-5 členech, a to ne jenom s ostatními zahraničními studenty, ale i s Dány. V jednotlivých týmech jsme společně pracovali na semestrální práci, kterou jsme vypracovávali v průběhu semestru a na konci (mnohdy i v průběhu) prezentovali před ostatními studenty. Člověk se tedy naučí mluvit, a to dokonce v cizím jazyce.

Co se týče samotného hodnocení zkoušek, Dánové používají vlastní škálu (kterou dodnes moc nedokážu pochopit). A to škálu, která se nazývá „The 7-point grading scale“, kdy nejlepší známka je ohodnocena 12 body a nejhorší možná na to, aby člověk prošel, 2 body. Nejhorší možná známka je -3, a to existuje ještě 0 – což znamená, že student stále neuspěl, ale alespoň to nebyla naprostá ostuda. Škála je tedy následující -> 12 (A), 10 (B), 7 (C), 4 (D), 2 (E), 0 (F), -3

I přesto, že jsem se zapsal do 6 předmětů s celkovou hodnotou 35 ECTS a navíc i do místní jazykové školy do kurzů dánštiny, měl jsem hodně volného času pro sebe.

UBYTOVÁNÍ

Ubytování mi bylo garantováno přijímající institucí, tedy přímo od SDU. Škola provozuje jak síť kolejí, tak i privátních ubytování (mnohdy se jedná o velké rodinné domy s několika místnostmi). Já měl to štěstí, že jsem byl do jednoho z těchto rodinných domků přidělen. Bydlel jsem na ulici Damhusvej společně s dalšími 7 zahraničními studenty. Hned vedle nás bydlelo dalších 8 zahraničních studentů. Většinu času jsme tedy trávili společně, oba domy dohromady.

Ubytování bylo naprosto skvělé – nejlepší, které jsem mohl dostat. V Dánsku zároveň platí zákon, kdy musí být každý student ubytován v samostatné místnosti. Měl jsem tedy i spoustu soukromí, a to kdykoliv jsem potřeboval.

Ubytování v Dánsku je ale drahé, ať již koleje (ty jsou trochu levnější), tak i tyto studentské domky. Platil jsem přibližně 400 € každý měsíc jenom za ubytování.

Problémy přišly při mém vystěhování a cestě domů, kdy mě dánská strana nemile překvapila. Z mého depositu (trojnásobek měsíčního nájmu, který je třeba zaplatit ještě před příjezdem), mi byla strhnuta velká část, údajně z důvodu poškození v pokoji (které tam bylo již po předchozích nájemnících – lehce

poškrábané parkety, lehce poškrábaná skříň, opravdu drobnůstky), za vymalování (i přesto, že můj pokoj byl před mým příchodem nově vymalován) a dokonce i za nedostatečný úklid. Tohle byla jediná kaňka na mém jinak fantastickém pobytu.

FINANCE

Finančně bylo Dánsko náročné. Proto jsem velice rád, že jsem obdržel opravdu super grant – a to ve výši až 600 € měsíčně! Jak jsem již zmínil, jen za ubytování jsem platil 400 € každý měsíc. V obchodech se nakupuje opravdu jednoduše, protože všechny ceny vypadají naprosto stejně jako u nás – až na to, že 1 dánská koruna, je ve skutečnosti skoro 3,5 koruny české. Tedy ve zkratce, téměř vše je 2 až 4x dražší než u nás.

Během svého pobytu jsem opravdu ocenil své pracovní nasazení během posledních 2 prázdnin, kdy jsem se na podobné výdaje připravil, ale i přesto jsem potřeboval finanční výpomoc rodičů.

Co se týče samotného vyplacení grantu, tak vše proběhlo přesně tak, jak bylo předem domluveno na rektorátě. Peníze jsem dostal předem ještě před mým vycestováním do Dánska.

V Dánsku se dá platit téměř všude kartou – ale je stále dobré mít při sobě nějakou hotovost, mnohdy ji ale nebudete potřebovat. Osobně můžu doporučit Revolut. Používal jsem během svého celého pobytu jak v Dánsku, tak následně i během mého pobytu v Německu. Nezklamal ani jednou.

VOLNÝ ČAS

Při porovnání s mým volným časem, který jsem míval v Brně během semestru – tak se v Dánsku jednalo opravdu o oddych a relax. Mnohdy jsem měl celý víkend volný, to se v Brně stávalo málo kdy (ne-li vůbec). Nepochopte to ale špatně, není to tím, že by se Dánové méně učili, nebo že by to bylo jednodušší. To vůbec. Pouze jako zahraniční student po vás většinou učitelé nemají takové velké nároky, jako po „svých“ studentech domácích. Zároveň si můžete i sami nakombinovat studijní smlouvu a vybrat předměty, které by vás zajímaly – tedy žádné betony nebo kovy, které bývají hodně časově náročné (ale pokud byste měli chuť, i takové předměty v nabídce najdete – výhodou je, že je po návratu již nebudete muset studovat doma).

Na začátku semestru jsme opravdu hodně cestovali a poznávali jak město, ve kterém jsme studovali, ostrov, na kterém se naše město nacházelo, tak i celé Dánsko. Jedna taková příležitost na poznání Dánska se nám naskytla, když jsme se dozvěděli o týdenních prázdninách. Využili jsme tohoto času a pronajali si auto pro 9 lidí. Následujících 10 dní jsme cestovali po celém západním i severním pobřeží Dánska – od národních parků, přes pouště (ano, v Dánsku mají i pouště) a jezera až po větší i menší města. Bylo to naprosto okouzlující… a taky náročné, jedli jsme většinou pouze to, co jsme koupili po cestě v supermarketech.

V samotném srdci Odense, v přístavu, jsme měli možnost ZDARMA navštěvovat místní otevřený bazén. Rád bych zdůraznil, že jsem byl v Dánsku na zimní semestr a že se jednalo o otevřený bazén, který nebyl nijak vyhřívaný. Voda měla tedy normálně okolo 3 až 5 stupňů. Pro otužilce paráda (sami jsme se jimi po našem pobytu stali)! Hned vedle bazénu byla přístupná menší sauna. Parádní kombinace. My jsme to nazývali „10+10“ – 10 sekund ve vodě a následně 10 minut v sauně. Na konci pobytu jsem již ale zvládal i více, než 3 minuty… :)