čeština

3

Student by měl
znát různé typy detektorů používaných k měření ionizujícího záření spolu s jejich obecnými vlastnostmi,
analyzovat a zpracovávat experimentální data,
vědět, jak provádět laboratorní měření, počítat a odhadovat nejistoty měření a vypracovat zprávu o měření,
seznámit se prakticky s vlastnostmi záření a měřením záření.

Jaderná chemie, fyzika, matematika

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.

písemná a ústní zkouška

Jednotky a veličiny ionizujícího záření, interakce záření s hmotou. Stanovení základních veličin, integrální metody detekce a měření ionizujícího záření v životním prostředí, ochrana proti záření, statistický charakter záření, pracovní podmínky GM trubice, odraz beta záření, měření s ionizační komorou, stanovení lineárního absorpčního koeficientu, stanovení maximální energie, scintilační spektrometrie, polovodičová spektrometrie, aktivita radonu, dozimetry.

Statistický charakter jaderného záření, měření funkce odezvy detektoru, pracovní podmínky detektoru záření, aktivita zářiče alfa a gama, zpětný rozptyl záření beta, maximální energie zářiče beta, lineární absorpční koeficient zářiče gama, detekční limity, identifikace radionuklidů pomocí spektra záření gama, studium integrálních dozimetrů.

není

J. Šeda: Dozimetrie ioniz. záření, (CS)
V. Klener: Hygiena záření, , 0 (CS)
G. Knoll: Radiation Detetection and measurement, , 0 (CS)

J. Sabol: Základy dozimetrie, , 0 (CS)
J. Šeda: Dozimetrie ionizujícího záření, , 0 (CS)
V. Klener: Hygiena záření, , 0 (CS)

26 hod., nepovinná