Právo Evropské unie


E. Vyhoštění za výtržnost

Slovensko vyhostilo během summitu prezidentů Buse a Putina v Bratislavě občana České republiky, který demonstrativně pálil americkou vlajku, a za uvedený čin mu uložilo zákaz pobytu na slovenském území na sedm let.

Otázky:

  1. Lze počínání slovenských úřadů hodnotit ve světle práva Evropské unie?
  2. Za jakých podmínek mohou státy uložit zákaz pobytu občanovi jiného členského státu?
  3. Kde se může dotčený dovolávat práva Evropské unie?
  4. Jak lze omezovat pobyt občanovi třetího státu (např. kdyby pachatel byl občan Ukrajiny)?
  5. Lze občana jiného členského státu za uvedené počínání vůbec s ohledem na základní práva vůbec uvěznit, pokutovat, nebo jinak postihovat? 

 


Odpovědi:

  1. Občan České republiky je občanem Evropské, který se těší svobodě pohybu a pobytu. Tento pohyb a pobyt lze nicméně omezit kvůli ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti.
  2. Dle judikatury Soudního dvora státy mohou občanovi jiného členského státu zakázat pobyt na svém území jenom za závažnou trestnou činnost, hrozí-li reálně recidiva. Demonstrativní pálení státní vlajky patrně za natolik závažnou kriminalitu považovat nelze, vzhledem k okolnostem lze stěží předpokládat recidivu. Dlouhodobý zákaz pobytu je tedy patrně nepřijatelný.
  3. Dotčený může uplatnit všechny opravné prostředky, které vnitrostátní právo postihujícího státu  připouští (při trestním postihu soudem odvolání, při postihu správním úřadem nebo policií žalobami ke správním soudům). K Soudnímu dvoru nebo Soudu prvního stupně žalobu proti Slovensku však podat nelze.
  4. Členské státy Evropské unie mohou zakázat pobyt občanovi třetího státu v daleko širším rozsahu. Obecné mezinárodní právo nezakládá právo cizince na pobyt. Vyhoštění a zákazy pobytu jsou vůči cizincům běžné i za bagatelní delikty.
  5. Právo Evropské unie jen v omezené míře ovlivňuje postihování narušení veřejného pořádku. Dokonce tresty vězení lze považovat za slučitelné s evropským standardem základních práv. Pálení vlajky se ve většině zemí světa z pořádkových důvodů nepovažuje za využití svobody projevu.