Společná zemědělská politika je nejvýraznější odvětvovou politikou Evropské unie, a to jak složitostí právní úpravy (hojná nařízení a rozhodnutí přijímaná vesměs na dobu určitou), tak finanční náročností a mírou zásahů do podnikání. Současná podoba politiky je výsledkem dlouhodobého vývoje politiky evropských států vůči zemědělství. Charakterizuje ji snaha zajistit zásobování levnými potravinami v hustě zalidněné Evropě intenzivním zemědělstvím, konkurence států s extenzivním zemědělstvím či levnou pracovní silou, úsilí o blahobyt venkovského obyvatelstva, vliv zemědělské lobby a ekologické ohledy. Nástroji zemědělské politiky jsou především ochranářství navenek (vysoká cla, nízké dovozní kvóty, subvencování vývozu), intervence na trzích, masivní dotace rolníkům, družstvům a zemědělským podnikům, zvýšená podpora zemědělství ve znevýhodněných oblastech, omezení výroby produkčními kvótami či přikázaným neužíváním pozemků. Součástí politiky jsou hygienické a technické normy, fytosanitární a veterinární opatření a standardizace výrobků. Politiku provádějí orgány a instituce členských států, které dostávají příspěvky od Evropské unie. Komise dozoruje řádný výkon společné zemědělské politiky. Členské státy mohou politiku doplnit vlastními opatřeními, dokud nenaruší soutěž na jednotném trhu. Politika se kvůli nákladům, složitosti a omezením jeví být neudržitelná. Po roce 2000 se proto pomalu prosazují reformy: oslabení protekcionismu (ve vazbě na uvolňování světového obchodu), ohled na spotřebitele a daňové poplatníky a větší důraz na ochranu životního prostředí.
Regionální politika Evropské unie usiluje o zmírnění značných rozdílů v hospodářské výkonnosti a související životní úrovně členských států (koheze). Jednotlivé programy se zaměřují na oblasti, jež zaostávají v měřítku celku. V souvislosti s rozšířením o státy střední Evropy, Pobaltí a Balkánu se na politiku začala vydávat největší část prostředků Evropské unie. Většina finančních prostředků směřuje na infrastrukturní projekty územní samosprávy. Zpravidla se počítá se spolufinancováním státem, územní samosprávou či soukromým sektorem. Dozor projektů zabezpečuje Komise ve spolupráci s úřady členských států. Právní rámec představují zejména nařízení a rozhodnutí. Uskutečňování politiky v některých členských státech se leckdy považuje za neužitečné a nehospodárné. Patrné je politické ovlivňování rozhodování o projektech, nezřídka se vyslovuje podezření na korupci.
Evropská unie provádí výzkum ve vlastních institucích, spolufinancuje výzkum prováděný jinými mezinárodními organizacemi zapojujícími další státy, zadává přímo či prostřednictvím institucí členských států granty univerzitám, výzkumným ústavům i soukromým subjektům. Zadávání se uskutečňuje pomocí víceletých rámcových programů. Hlavními oblastmi zájmu Evropské unie jsou biotechnologie, fyzika elementárních částic a kosmický program, opomíjet nelze ani společenské vědy. Právní rámec tvoří především nařízení a rozhodnutí. Společenské standardy výzkumu určuje naopak stále hlavně vnitrostátní právo.
Výraznější rozdíly v ochraně životního prostředí by mohly poskytovat nežádoucí výhodu průmyslu členských států s nižšími standardy. Evropská unie prosazuje ochranu životního prostředí ve členských státech ale také jako součást politického působení ve prospěch obyvatelstva. Zásada vysokého stupně ochrany životního prostředí se má uplatňovat při veškerém působení Evropské unie. Dalším cílem je zachování rozmanitosti přírody (biodiverzity). Za tímto účelem byly přijaty standardy o ochraně stěhovavých druhů a směrnice o přírodních stanovištích. V součinnosti s členskými státy se souběžně s vnitrostátní územní ochranou přírody (národní parky, rezervace) vytváří soustava chráněných území „Natura 2000". Evropská společenství a Evropská unie již po desetiletí rozvíjejí standardy čistoty vod a ovzduší stejně jako standardy nakládání s odpady. Zvláště sporné je prosazování mezinárodně dohodnutých závazků snižování emisí za účelem zmírnění změn světového klimatu. Právo Evropské unie vstupuje rovněž do územního plánování členských států. Právním vyjádřením politiky jsou zejména směrnice. Běžně se ponechává značný prostor pro volbu nástrojů členským státům. Členské státy ve většině aspektů mohou prosazovat přísnější standardy ochrany životního prostředí.
Evropská unie provádí několik programů v sociální oblasti: podporu příhraniční spolupráce, kampaně pro řešení vybraných sociálních problémů nebo výměnu studentů a žáků v evropském měřítku. Rovněž sama či ve spolupráci s členskými státy a dalšími mezinárodními organizacemi poskytuje potravinovou, zdravotní a technickou pomoc méně vyspělým zemím a jejich obyvatelům při přírodních pohromách, válkách a pro jejich rozvoj.
Společná zemědělská politika EU: čl. 38-44 SFEU
Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky
Nařízení Rady (ES) č. 485/2008 ze dne 26. května 2008 o kontrole opatření tvořících součást systému financování Evropského zemědělského záručního fondu, prováděné členskými státy (kodifikované znění)
Nařízení Komise (ES) č. 1848/2006 ze dne 14. prosince 2006 o nesrovnalostech a zpětném získávání částek neoprávněně vyplacených v rámci financování společné zemědělské politiky, o organizaci informačního systému v této oblasti a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 595/91
Nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003
Regionální (kohezní) politika EU (hospodářská, sociální a územní soudržnost): čl. 174-178 SFEU
Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1260/1999
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1081/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1784/1999
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evropském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS)
Nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 ze dne 11. července 2006 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1164/94
Politika ochrany životního prostředí EU: čl. 191-193 SFEU
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic
Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky
Směrnice Rady ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES
Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí
Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí
Výzkumná politika EU: čl. 179-190 SFEU
Spolupráce se třetími zeměmi a humanitární pomoc: čl. 208-214 SFEU