Právo Evropské unie


Otázky ke kapitole 25.

1. Jaká spolupracovaly a spolupracují členské státy Evropských společenství a Evropské unie ve věcech trestních?  

Evropské (hospodářské) společenství se na trestní represi kriminality nepodílelo. Spolupráci zabezpečovaly jednotlivé členské a další státy prostřednictvím dvoustranných, vícestranných a mnohostranných smluv a jiných mezinárodních organizací. Jedním z důvodů založení Evropské unie bylo posílení spolupráce členských států ve věcech trestních, která byla jednou z agend tzv. třetího pilíře a následně se stala jeho jedinou agendou.

2. Jaké bylo a je právní vyjádření spolupráce členských států?

Spolupráce justiční a vnitřní ve věcech trestních byla záležitostí tzv. třetího pilíře Evropské unie, kdy se jako prameny úpravy používala zvláštní rozhodnutí a rámcová rozhodnutí závazné pouze pro členské státy. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se též tato oblast podrobuje běžné právní úpravě Evropské unie, nadále se budou přijímat směrnice a nařízení. 

3. V čem především spočívá spolupráce členských států ve věcech trestních?

Jednotlivé prameny práva Evropské unie zaváděly a zavádějí mimo jiné zjednodušené vydávání obviněných a obžalovaných, předávání k výkonu trestu, spolupráci při vyšetřování a dokazování kriminality. Pozornost se věnuje též souběžnému stíhání a trestání stejné kriminality. 

4. Zavádí Evropská unie vlastní trestní represi? 

Evropská unie nemá vlastní trestní represi. Chybí evropský trestní zákoník stejně jako trestní řád. Evropská unie nemá vlastní policii, trestní soudnictví ani vězení.

5. Jak se v Evropské unii zabezpečuje spolupráce policií členských států?

Policie členských států spolupracují pomocí Evropského policejního úřadu (Europolu). Základem spolupráce je výměna informací potřebných pro policejní praxi a koordinace policejních zásahů. Europol nicméně není samostatná policejní jednotka oprávněná a schopná policejních zásahů na území členských států.

6. Jak se omezovaly a omezují hraniční kontroly osob (pasové kontroly) na hranicích mezi členskými státy?

Část členských států postupně výrazně omezila hraniční kontroly oso na společných hranicích mimo rámec Evropského společenství tzv. Schengenskou úmluvou a na ni navazujícím právem. Evropská unie převzala toto právo teprve dodatečně a postupně jej zařadila do svého právního rámce. 

7. Jaká opatření se zavedla v souvislosti s omezením hraničních kontrol osob na společných hranicích členských států Evropské unie?

Překračovat hranice lze kdekoli s osobním průkazem. Ukončení soustavných kontrol na většině společných hranic členských států nicméně nevylučuje jejich opětovné dočasné zavedení a namátkové kontroly též ve vnitrozemí. Posilují se kontroly osob na vnějších hranicích Evropské unie. Při nezbytnosti a dodržení určitých podmínek může policie členského státu sledovat pachatele na území jiného členského státu.

8. Proč se sbližuje vízová politika Evropské unie a kdo ji uskutečňuje?

Omezení kontrol osob na společných hranicích většiny členských států si žádá srovnatelnou vízovou politiku (včetně bezvízového styku) členských států vůči občanům jednotlivých nečlenských států v případě jejich krátkodobého pobytu v Evropské unii. Udělování víz nadále ovšem zabezpečují velvyslanectví a konzuláty členských států. Členské státy nadále samy rozhodují ohledně přistěhovalectví z nečlenských států.

9. Jaké jsou důvody společné azylové politiky Evropské unie?

Cílem sblížení azylového práva a praxe členských států je zabránění zneužívání azylového řízení přistěhovalci z nečlenských států při dodržení požadavků mezinárodního práva.

Odkazy k tématu: