Poskytování služeb zajišťuje většina pracovní síly a tvoří většinu hrubého domácího produktu ve všech vyspělejších zemích. Za služby se obvykle považují činnosti nepředstavující získávání surovin (zemědělství, lesní a vodní hospodářství, těžba) a výrobu zboží (průmysl a řemesla). Zahrnují dopravu, spoje, kulturní a sportovní činnosti, služby turistického ruchu, stavebnictví, montáže, údržbu a opravy, poradenství, zdravotnictví, školství, sociální služby, peněžnictví a mnohé další. Právní úprava služeb je tak pochopitelně rozmanitá.
Mezinárodní obchod službami nicméně zaostává za mezinárodním zbožovým obchodem. Mnohé služby lze stěží poskytovat přes hranice (jazykové a kulturní překážky) či postačí místní poskytovatelé. Nové komunikační technologie však otevírají prostor pro rozmach služeb poskytovaných na dálku. Mezinárodní obchod službami nenarušují cla ani kvóty, nýbrž rozmanitá opatření vnitrostátního práva.
Právní úprava volného poskytování služeb mezi členskými státy („přes společné hranice") je nesnadno uchopitelná. Službami se chápou plnění zpravidla za úplatu, jež nejsou dodáním zboží, pracovní činností a podnikáním ani investicí kapitálu. Doplňkově označuje za služby zejména činnosti řemeslné, průmyslové, obchodní a výkon svobodných povolání. Judikatura Soudního dvora neváhá za služby považovat také další činnosti.
Poskytování mnohých služeb předpokládá pohyb osob, často musí cestovat příjemce (služby turistického ruchu), nezřídka poskytovatel či jeho zaměstnanci (stavebnictví) a jindy se musejí setkat příjemce s poskytovatelem (zdravotní zákroky, kulturní akce). Nemalá část služeb se díky komunikačním technologiím již obejde bez cestování (poradenství, účetnictví, peněžnictví, výzkum). Zvláštní ráz má mezinárodní doprava a spoje, jež se poskytují postupně či zároveň ve více státech. Peněžní služby pak zajišťují úhradu plateb a investice kapitálu. Službu poskytovanou přes hranici může rovněž doprovázet zboží (opravy).
Právo Evropské unie zapovídá nejen diskriminaci podle státního občanství či příslušnosti poskytovatele, ale zejména diskriminaci mezi poskytovateli domácími a z jiného členského státu (rozsudek van Binsbergen) stejně jako znevýhodňování zahraničních příjemců (rozsudek Ciola). Judikatura Soudního dvora také potlačuje opakované požadavky, jakkoli se mohou uplatňovat stejně na služby domácích i cizích poskytovatelů (rozsudek Guiot).
Sblížení a sladění daně z přidané hodnoty zahrnuje rovněž vymezení příslušnosti ke zdanění mezistátně poskytovaných služeb. Příslušnost ke zdanění příjmů či zisku z mezistátně poskytovaných služeb stanoví smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Evropská unie rovněž vymezuje uplatnění pracovních práv členských států na zaměstnance vyslané při poskytování služeb do jiných členských států.
Kvůli volnému poskytování peněžních služeb a souvisejícímu pohybu kapitálu právo Evropské unie sbližuje právo členských států pro peněžnictví, podrobené přísné kontrole kvůli ochraně klientů. Série směrnic výrazně ovlivnily právo členských států, které standardizovaly podmínky pro celoevropské působení bank, pojišťoven a investičních fondů, jež se stává stále více skutečností mimo jiné díky novým komunikačním technologiím. Postupná liberalizace peněžnictví doprovázela odstranění zbylých překážek pohybu kapitálu.
Četná nařízení přímo a směrnice prostřednictvím vnitrostátního práva členských států regulují mezistátní a částečně též vnitrostátní silniční, železniční a říční dopravu. Právo Evropské unie zachytilo liberalizační tendence, které výrazně změnily podnikání v těchto donedávna monopolizovaných nebo přísně regulovaných odvětvích. Důležitou součástí dopravního práva Evropské unie jsou technické, bezpečnostní a kvalifikační normy. Zájem Evropské unie o dopravu odráží její význam pro volný pohyb zboží stejně jako osob.
Evropská unie postupně sblížila právní úpravu členských států pro některá další důležitá odvětví služeb běžně poskytovaných přes hranice členských států, například pro telekomunikace nebo televizi.
Poslední desetiletí se ukázalo, že ustanovení zřizovacích smluv, jakkoli ve prospěch hospodářské integrace vykládaná judikaturou Soudního dvora, nedokáží vytlačit každodenní překážky poskytování služeb přes hranice členských států. Evropská unie proto přijala nedávno obecnou směrnici, která má značně zjednodušit poskytování služeb uvnitř Evropské unie potlačením správních překážek, opakovaných požadavků a diskriminace.
Právo Evropského společenství v minulosti neovlivňovalo poskytování sociálních služeb obyvatelstvu jeho členskými státy (zdravotní péče, sociální pomoc, vzdělávání) stejně jako služeb obecného hospodářského zájmu (telekomunikace, elektroenergetika, plynárenství, vodárenství, veřejná doprava). Demonopolizace, privatizace, a růst spoluúčasti otevřely prostor pro pojetí těchto služeb jako služeb, jejichž volné poskytování rovněž zaručuje právo Evropské unie. Judikatura Soudního dvora například podpořila poskytování a přijímání těchto služeb přes hranice požadavkem stejného proplácení v jiném členském státě vyhledaných zdravotnických zákroků (rozsudek Kohll), čímž sice otevřela dosud uzavřené odvětví soutěži na evropské úrovni, ale zároveň vystavila převážně veřejně hrazené zdravotnictví členských států hrozbě nestability. Rozsah uplatnění ochranných klausulí zřizovacích smluv a ohled Soudního dvora na odvětvové zvláštnosti se rychle vyvíjí, také na tato odvětví se začínají uplatňovat pravidla hospodářské soutěže a omezení státních podpor.
Postupné liberalizaci obchodu službami ve světovém měřítku slouží Všeobecná dohoda o obchodu službami (GATS) Světové obchodní organizace, jež zakládá mnohostranný kompromis o zrovnoprávnění zahraničních poskytovatelů řady služeb s poskytovateli domácími. Evropská unie a její členské státy se na těchto uvolněních mnohostranně podílejí.
Volné poskytování služeb v EU: Čl. 56-62 SFEU
Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. prosince 1974 ve věci 33-74 o předběžné otázce Centrale Raad van Beroep - Nizozemsko ke sporu Johannes Henricus Maria van Binsbergen proti Bestuur van de Bedrijfsvereniging voor de Metaalnijverheid. Sbírka rozhodnutí 1974, strana 01299
Rozsudek Soudního dvora ze dne 29. dubna 1999 ve věci C-224/97 o předběžné otázce Verwaltungsgerichtshof - Rakousko ke sporu Erich Ciola proti Land Vorarlberg. Sbírka rozhodnutí 1999, strana I-02517
Rozsudek Soudního dvora ze dne 28. března 1996 ve věci C-272/94 o předběžné otázce Tribunal correctionnel d'Arlon - Belgie ke trestnímu řízení proti Michelu Guiotovi a Climatec SA. Sbírka rozhodnutí 1996, strana I-01905
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb
Zvláštní pravidla pro uvolnění peněžních služeb: čl. 58 odst. 2 SFEU
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Přepracované znění)
Dopravní služby a politika: čl. 58 odst. 1 SFEU a čl. 90-100 SFEU
Nařízení Rady (EHS) č. 684/92 ze dne 16. března 1992 o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy
Nařízení Rady (EHS) č. 3118/93 ze dne 25. října 1993, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silniční přepravu zboží uvnitř členského státu
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství
Směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na letištích Společenství
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách)
Rozsudek Soudního dvora ze dne 28. dubna 1998 ve věci C-158/96 o předběžné otázce Cour de cassation - Lucemburské velkovévodství ke sporu Raymond Kohll proti Union des caisses de maladie. Sbírka rozhodnutí 1998, strana I-01931
Služby obecného hospodářského zájmu: čl. 14 SFEU a Protokol o službách obecného zájmu
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu