Zaměstnání či samostatná výdělečná činnost v jiném členském státě než domovském předpokládá obvykle dlouhodobý nebo trvalý pobyt na jeho území. Za prací lze však též pravidelně dojíždět přes hranice (pendleři). Možné je též souběžné působení ve více členských státech. Všechny tyto podoby využití volného pohybu osob právo Evropské unie zaručuje.
Občané jiných členských států Evropské unie mají stejný přístup k zaměstnání. Nepřipouští se upřednostňování uchazečů z řad vlastních občanů. Těší se stejným pracovním podmínkám (mzda, bezpečnost práce, doba odpočinku a dovolené, odborová angažovanost, kolektivní vyjednávání, důvody výpovědi) jako občané hostitelského státu. Uplatní se zásadně pracovní právo místa výkonu práce (lex loci laboris). Zákaz diskriminace podle občanství se nevztahuje toliko na stát jako tvůrce pracovního práva, ale rovněž na soukromé zaměstnavatele, odbory a další organizace (rozsudek Bosman). Znevýhodnění občané jiných členských států se mohou domoci rovného zacházení, ba dokonce upřednostnění, které je nutné pro zaměstnání v jiném členském státě než je jejich domovský (rozsudek Ugliola), před soudy tohoto státu.
Nejen kvůli usazeným či dojíždějícím zaměstnancům z řad občanů jiných členských států, ale hlavně za účelem odstranění výraznějších rozdílů v pracovních podmínkách v jednotlivých členských státech Evropská unie prostřednictvím směrnic sbližuje pracovní podmínky ve členských státech ohledně pracovní doby nebo bezpečnosti práce. Také se potlačuje diskriminace podle řady hledisek (pohlaví, věk, rasa a národnost, sexuální orientace apod.).
Samostatnou výdělečnou činnost (např. živnost, zvlášť spravovaná a svobodná povolání, zemědělskou činnost) mohou občané jiných členských států Evropské unie provádět za stejných podmínek jako tuzemci. Těší se tak podobně jako obchodní společnosti svobodě usazování za účelem podnikání. Zrovnoprávnění zahrnuje podmínky zahájení (licence a autorizace) a výkonu samostatné činnosti (technické a hygienické podmínky, povinnosti vůči odběratelům, zajištění rizik apod.) a dozor nad činností včetně postihu pochybení. Uplatní se právo místa výkonu výdělečné činnosti. Případnou diskriminaci mohou občané jiných členských států rovněž napadat před úřady a soudy hostitelského státu. Jednorázové či příležitostné provádění samostatné hospodářské činnosti na území jiného státu než státu usazení ovšem pokrývá jiná základní hospodářská svoboda: volné poskytování služeb.
Členské státy mohou vyhradit a běžně opravdu vyhrazují vlastním občanům zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, jejichž výkon představuje výkon státní (veřejné) moci (policisté, vojáci z povolání, soudci, úředníci, resp. notáři či exekutoři). Judikatura Soudního dvora (rozsudek Komise v. Belgie) opakovaně odmítla rozšiřování výhrady na další povolání ve veřejném sektoru (zdravotnictví, školství, státní železnice, komunální služby apod.), neboť tato nejsou výkonem státní moci v podobě rozhodování o právech a povinnostech jiných nebo jejich donucování.
Diskriminací podle státní příslušnosti nejsou nároky na znalost úředního, případně místního jazyka, jestliže jsou nezbytné pro řádný výkon povolání (rozsudek Groener), přestože jazyková rozmanitost v Evropě bezpochyby znesnadňuje stěhování či dojíždění za zaměstnáním nebo osobním podnikáním do většiny členských států.
Rozmanitost odborného a vysokého školství členských států znemožňovala a nadále ztěžuje migraci za kvalifikovanou prací. Organizace a financování školství zůstává v působnosti členských států. Mezi členskými státy jsou značné rozdíly. Směrnice Evropské unie nicméně usnadňují uznávání kvalifikace za účelem usnadnění pohybu za prací. Sblížily se nároky na studium a praxi a umožnilo tak snadné uznání vysokoškolských diplomů a atestací v případě lékařů, dalších zdravotníků či stavebních inženýrů. Pro ostatní vysokoškolské kvalifikace se vytvořila obecná úprava uznávání diplomů. Podobný mechanismus byl vytvořen pro uznávání vysvědčení, výučních listů, popř. dosažené praxe. Stanovují se jen základní standardy a upravuje procedura uznávání a možnost vyžadování vyrovnávací zkoušky. Právo Evropské unie ve vazbě na širší mezinárodní právní rámce sjednotilo s ohledem na společnou dopravní politiku nároky na řidiče včetně neprofesionálních (řidičské průkazy).
Zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné bez ohledu na své občanství platí daně z příjmů (platu, mzdy, osobního zisku), popř. odvody na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění ve členském státě, ve kterém pracují anebo podnikají. Opakovanému zdanění ve státě dlouhodobého pobytu anebo státě domovském pak brání dvoustranné smlouvy mezi členskými státy o zamezení dvojího zdanění. Právo Evropské unie dosud nijak neupravuje ukládání přímých daní, natož aby je sbližovalo. Judikatura Soudního dvora ovšem zasahuje proti takovým daňovým institutům, jež znevýhodňují hospodářsky činné přistěhovalce nebo dojíždějící (např. rozsudek Schumacker).
Členské státy nadále určují vnitrostátním právem politiku zaměstnávání četných občanů třetích států (zejména z Afriky a Asie) a to ve vazbě na přistěhovaleckou politiku. Možné je jejich znevýhodnění nebo vyloučení.
Smlouvy o přistoupení nových členských států odložily zavedení volného pohybu pracovníků pro jejich občany. Členské státy nemusely tento odklad využít, nicméně většina členských států západní Evropy jej alespoň na přechodnou dobu zavedla, postupně jsou však odbourávána. Všichni občané Evropské unie se naopak těšili od počátku svobodě usazování za účelem samostatné výdělečné činnosti.
Zaměstnávání občanů EU: čl. 45-48 SFEU
Právo usazování za účelem podnikání: čl. 49-53 SFEU
Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství
Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. října 1969 ve věci 15-69 o předběžné otázce Bundesarbeitsgericht - Německo ke sporu Württembergische Milchverwertung-Südmilch AG proti Salvatoremu Ugliolovi. Sbírka rozhodnutí 1969, strana 00363
Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. prosince 1995 ve věci C-415/93 o předběžné otázce Cour d'appel de Liege - Belgie ke sporu Union royale belge des sociétés de football association ASBL proti Jean-Marcu Bosmanovi, Royal club liegeois SA proti Jean-Marcu Bosmanovi a dalším a Union des associations europeennes de football (UEFA) proti Jean-Marcu Bosmanovi. Sbírka rozhodnutí 1995, strana I-04921
Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. května 1982 ve věci 149/79 o žalobě Komise Evropských společenství proti Belgickému království (veřejná služba). Sbírka rozhodnutí 1982, strana 01845
Rozsudek Soudního dvora ze dne 28. listopadu 1989 ve věci C-379/87 o předběžné otázce High Court - Irsko ke sporu Anita Groener proti Minister for Education and the City of Dublin Vocational Educational Committee. Sbírka rozhodnutí 1989, strana 03967
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o uznávání odborných kvalifikací
Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. února 1995 ve věci C-279/93 o předběžné otázce Bundesfinanzhof - Německo ke sporu Finanzamt Köln-Altstadt proti Rolandu Schumackerovi. Sbírka rozhodnutí 1995, strana I-00225