Právo Evropské unie


28. Základní práva a Evropská unie

I. Základní práva a jejich vyjádření

Základní práva jsou obecně stanovená práva jednotlivců a skupin, zakotvená dokumenty vy­soké právní síly či postavení: ústavami a mezinárodními smlouvami. Základní práva mají re­spektovat orgány státní moci nejen při výkonu, ale také při vytváření práva. Některé soustavy základních práv předpokládají přezkum „běžného" práva, zda je v souladu se základními právy. Tzv. lidská práva ovšem nejsou se základními právy úplně totožná. Leckterá lidská práva vzý­vaná a prosazovaná zájmovými skupinami a názorovými proudy neodpovídají dosud uznaným základním právům.

II. Světové úmluvy o základních právech

Celosvětový standard základních práv vyjadřují dokumenty sjednané na půdě Organizace spojených národů: Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a poli­tic­kých právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o právech dítěte či Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen. Humanitární standard stanovují tzv. ženevské úmluvy o zajatcích, pozemní válce, námořní válce a civilním obyva­tel­stvu či Úmluva o právním postavení uprchlíků. Celosvětové standardy základních práv jsou sla­bé. Chybějí účinné nástroje ochrany jednotlivců. Státy jen výjimečně zakročují proti nej­zá­važ­něj­ším porušením jinou smluvní stranou a málokdy to přináší úspěch.

III. Evropský standard základních práv

Evropský standard základních práv stanoví Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, sjednaná v Radě Evropy v roce 1951. Členské státy rozvinuly její nároky dodatkovými a revizními protokoly. Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod prosazuje Evrop­ský soud pro lidská práva projednáváním stížnosti jednotlivců proti členským státům. Shledá-li porušení, přizná peněžní zadostiučinění. Dalšími kodexy základních práv jsou Evropská sociální charta či Úmluva o lidských právech a biomedicíně.

IV. Očekávaná účast členských států Evropských společenství / Evropské unie

Všechny členské státy Evropské unie jsou zároveň členy Rady Evropy. Členství v ní a podro­be­ní se Evropskému soudu pro lidská práva bylo a je politickým předpokladem členství v Ev­rop­ských společenstvích a Evropské unii.

V. Zohledňování základních práv

Evropská společenství jako organizace pro hospodářskou integraci členských států nicméně původně nevěnovala dodržování základních práv ve svém působení pozornost. Soudní dvůr od konce 60. let na základě podnětů jednotlivců ovšem začal zohledňovat společně sdílený standard základních práv (rozsudek Stauder), jmenovitě pak standard Rady Evropy (rozsudek Hauer) z podnětu jednotlivců. Odpor zejména ústavních soudů některých členských států (Německo) vůči primátu práva Evropských společenství byl ostatně odůvodňován nezakotvením základních práv na jejich úrovni.

VI. Přihlášení se ke standardu Rady Evropy

Členské státy se zřizovacími smlouvami k základním právům přihlásily teprve při založení Evropské unie. Evropská unie může omezit členská práva státu, který závažně porušuje základní práva. Evropská společenství ani Evropská unie se však dosud nestaly smluvní stranou Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a nepodřídily se tak přímo Evropskému soudu pro lidská práva. Donedávna pro tento dlouho debatovaný krok chyběl právní základ, vytvořila jej až Lisabonská smlouva, jeho dokončení však odvisí též od postoje členských států Rady Ev­ropy, které nejsou členy Evropské unie. Evropský soud pro lidská práva členské státy již za pů­sobení Evropské unie odpovědný činí (rozsudek Bosphorus).

VII. Povaha Listiny (charty) základních práv Unie

Během posledních let sílilo volání po vytvoření kodexu základních práv samotné Evropské unie. Listinu (chartu) základních práv Evropské unie přijaly jako politickou deklaraci členské státy při sjednání Niceské smlouvy. Byla samostatnou druhou částí Smlouvy o Ústavě pro Ev­ropu. Lisabonská smlouva jí prohlašuje za svou součást pouhým odkazem. Listina má být vy­mezením základních práv pro Evropskou unii a její právo, včetně jeho přenosu, doprovodu a zohled­nění právem členských států a uplatnění členskými státy. Nemá tedy být kodexem zá­kladních práv pro členské státy. Vyšší standardy základních práv jednotlivých členských států se mají uznávat. Výklady významu Listiny se nicméně dosti odlišují.

VIII. Základní práva zakotvená Listinou

Listina většinou shrnuje základní lidská práva formulovaná řadou mezinárodních úmluv a ústavami členských států. Vedle základních práv občanských a politických, žádajících od ve­řejné moci nezasahování do soukromého života jednotlivců, zdůrazňuje zejména rovnost a zapo­je­ní všech obyvatel do hospodářského, společenského a politického života. Hodnocení do­ku­men­tu je různorodé, pohybuje se od konstatování, že je pouhým shrnutím dosavadních stan­dar­dů, až po kritiku jejích údajně značných právně-politických ambicí.

IX. Opatření proti diskriminaci

Základní svobody předpokládají zápověď diskriminace podle státní příslušnosti nebo místa pobytu též v záležitostech často jen nepřímo souvisejících s hospodářskou činností překračující hranice členských států (rozsudek Cowan). Právo Evropských společenství také dlouhodobě zdůrazňovalo nepřípustnost pracovní diskriminace podle pohlaví (rozsudek Defrenne). Na zá­kladě nové klausule zřizovacích smluv přijaté směrnice prosazují aktivní opatření členských států proti diskriminaci zejména podle rasy, národnosti, náboženství, věku, zdravotního posti­žení či sexuální orientace nejen v pracovních vztazích, ale rovněž v dalších společenských a hospodářských vztazích. Ambice Evropské unie prohlašovat za diskriminaci další rozlišování ve společenském životě pokračují.

(Evropská) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Rada Evropy), český pře­klad 209/1992 Sb.

Listina (Charta) základních práv Evropské unie (2007/C 303/01)

Rozsudek Soudního dvora ze dne 12. listopadu 1969 ve věci 29-69 o předběžné otázce Verwaltungs­gericht Stuttgart - Německo ke sporu Erich Stauder proti Stadt Ulm - Sozialamt. Sbírka rozhodnutí 1969, strana 00419

Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. prosince 1979 ve věci 44/79 o předběžné otázce Verwaltungsgericht Neustadt an der Weinstraße - Německo ke sporu Liselotte Hauer proti Land Rheinland-Pfalz. Sbírka rozhodnutí 1979, strana 03727

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze 30. června 2005 o stížnosti č. 45036/98 Bosphorus Hava Yollari Turizm proti Irsku

Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. února 1989 ve věci 186/87 o předběžné otázce Tribunal de grande instance de Paris - Francie ke sporu Ian William Cowan proti Trésor public. Sbírka rozhodnutí 1989, strana 00195

Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. června 1978 ve věci 149/77 o předběžné otázce Cour de cassation - Belgie ke sporu Gabrielle Defrenne proti Société anonyme belge de navigation aéri­enne Sabena. Sbírka rozhodnutí 1978, strana 01365

Kompetence k legislativě na potlačování diskriminace: čl. 19 SFEU

Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zachá­zení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ

Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zá­sady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povo­lá­ní (přepracované znění)

Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného za­chá­ze­ní s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování

Odkazy k tématu: