Právo Evropské unie


29. Členství České republiky v Evropské unii

I. Vztahy v období socialismu

Před rokem 1989 se Československo ani další socialistické státy střední a východní Evropy nepodílely na mezinárodních organizacích evropských demokratických států. Rada vzájemné hospodářské pomoci zajišťovala hospodářskou integraci socialistických států s plánovaným hospodářstvím. S Evropskými společenstvími víceméně neudržovala přímé styky. Představitelé socialistických států příležitostně zpochybňovali samu legitimitu západoevropských integrač­ních projektů. Varšavská smlouva jako vojenský pakt socialistických států ovládaný Sovětským svazem pak představovala hlavního protivníka Organizace Severoatlantické smlouvy.

II. Vyjednání přidružení

Po demokratické revoluci Československo v roce 1990 uzavřelo provizorní obchodní dohodu a v roce 1991 sjednalo dohodu o přidružení. Tato dohoda však kvůli rozpadu federace ovšem již vůbec nevstoupila v platnost. Česko a Slovensko tak sjednaly dohody o přidružení („evropské dohody") s Evropskými společenstvími a tehdejšími členskými státy teprve v roce 1993. Tyto dohody se začaly uplatňovat v roce 1995. Podobné dohody sjednaly během 90. let též další post­socialistické státy střední Evropy, Pobaltí a Balkánu.

III. Povaha a účel přidružení

Přidružení nebylo „částečným členstvím". Přidružený stát nebyl zastoupen v orgánech Ev­ropských společenství, resp. Evropské unie. Na jeho území se neuplatnilo právo těchto nadná­rodních struktur. Vzájemné vztahy upravovalo běžné mezinárodní právo. Záměrem přidružení bylo posílení hospodářské účasti států reformujících plánované hospodářství na tržní na inte­graci západní části světadílu, jakož také příprava na zvažovaný vstup do Evropské unie. Přidru­žení nicméně nepředstavovalo právně závazný příslib členství.

IV. Hospodářská integrace v rámci přidružení

Dohody o přidružení vytvořily mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy a přidruženým státem zónu volného obchodu průmyslového zboží. Zaručily rovněž uvolnění in­vestic kapitálu, svobodu plateb a zavedly svobodu podnikání právnických osob a omezeně jed­notlivců. Neuvolnily ovšem pohyb pracovních sil a obchod zemědělskými výrobky.

V. Integrace ve střední Evropě po roce 1990

Vzájemnou hospodářskou integraci zbožových trhů států střední a východní Evropy souběžně zajistila od roku 1992 Středoevropská zóna volného obchodu (CEFTA). Účast na této zóně po­stupně přijaly též státy Pobaltí a Balkánu. Úzké česko-slovenské vztahy po rozpadu společného státu pak ztělesňovala dvoučlenná celní unie doprovázená uvolněním pohybu osob za prací a podnikáním a posílenou spoluprací v dalších oblastech.

VI. Aproximace práva

Dohody o přidružení zavazovaly přidružené státy zavádět standardy práva Evropských spole­čenství ve svém vlastním právu v řadě záležitostí týkajících se hospodářství. Podobně přidru­žené státy následovaly společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a připravovaly se na pře­vzetí standardů justiční a policejní spolupráce Evropské unie.

VII. Nároky na uchazeče členství

Evropská unie na sklonku první poloviny 90. let shrnula předpoklady svého východního roz­šíření (tzv. kodaňská kritéria). Kandidátské státy měly mít stabilní demokracii a hospodářství schopné obstát v konkurenci na evropském trhu.

VIII. Jednání o vstupu

Česká republika požádala v souladu s tehdejší Smlouvou o Evropské unii o přijetí v roce 1996. Podobně postupovaly také další státy střední a východní Evropy. Evropská unie pozvala k jednání o podmínkách vstupu Českou republiku a další čtyři státy v roce 1998. Později se okruh vyjednávajících států střední Evropy, Pobaltí, Balkánu a Středomoří zvýšil na dvanáct. Složitá jednání členěná do třiceti jednacích kapitol, které kandidátské státy postupně uzavíraly shodou s Evropskými společenstvími a všemi členskými státy, vyústila na konci roku 2002 ve shodu ohledně obsahu smlouvy o přistoupení.

IX. Sjednání přístupové smlouvy, ratifikace a referenda

Vyhotovenou a do autentických jazyků přeloženou smlouvu sjednaly členské a kandidátské státy 16. dubna 2003 v Aténách. Ratifikace probíhala ve druhé polovině roku 2003. Ve člen­ských státech rozhodovaly parlamenty. Evropský parlament jako jediný rozhodoval o jednotli­vých kandidátských státech, přičemž ve všech případech vstup podpořil. Ve všech státech usilujících o vstup byla součástí rozhodování referenda. Ve všech kandidátských státech občané vstup rovněž podpořili (občané České republiky 13.-14. června 2003 77% podporou při 55% účasti na základě zvláštního ústavního zákona o dosud jediném konaném referendu).

X. Vstup do Evropské unie a jejich orgánů

Smlouva o přistoupení vstoupila v platnost 1. května 2004. Na jejím základě se Česká repub­lika společně s dalšími devíti státy střední Evropy, Pobaltí a Středomoří stala členským státem Evropské unie (a s ohledem na tehdejší souběžnou existenci též zbývajících dvou Evropských společenství). Následně vstoupili čeští politici a odborníci do orgánů Evropské unie. V červnu 2004 se pak uskutečnily první volby do Evropského parlamentu také v České republice (druhé následovaly v roce 2009).

XI. Přechodná období

Smlouva o přistoupení nepředpokládala okamžité zavedení všech základních hospodářských svobod vůči novým členským státům. Občané většiny nových členských států nezískali volný přístup na pracovní trhy členských států Evropské unie. Nové členské státy zase směly omezit nabývání nemovitostí na svém území. Dočasné úlevy se týkaly některých technických a hygie­nic­kých norem a ekologických standardů (čistota odpadních vod). Odloženo bylo ukon­čení pa­so­vých kontrol na společných hranicích. Rovněž účast na výdajích Evropské unie pro­střed­nictvím společné zemědělské a regionální politiky řídila přístupovou smlouvou určená pra­vidla. Zavedení jednotné měny se předpokládá teprve po splnění konvergenčních kritérií. Pře­chodná období již skončila či brzy skončí. Jedinou výjimkou se ukazuje být zavádění eura. Česká repu­blika neplní konvergenční kritéria a samotné euro se ocitlo v krizi.

XII. Reformy ústavy

Ve vazbě na přípravu na vstup do Evropské unie Parlament České republiky změnil v roce 2001 tzv. euronovelou Ústavu České republiky. Zavedla se všeobecná přednost meziná­rodních smluv schválených Parlamentem, jimiž je Česká republika vázána, připustil přenos ně­kterých pravomocí českých orgánů na mezinárodní organizaci a vytvořil model kooperace stát­ních orgánů v souvislosti s takovým přenosem. Ústava nicméně výslovně nezmiňuje Evropskou unii či Evropská společenství ani nepočítá s existencí nadnárodního práva přímo a přednostně účin­né­­ho v právním prostředí České republiky.

XIII. Zavádění práva Evropské unie v České republice

Právo Evropské unie je závazné a těší se v Česku primátu okamžikem vstupu. Jeho skutečné zavádění je však dlouhodobou záležitostí. Jen některé úřady jej totiž již nyní používají soustavně (celní správa), ostatní toliko příležitostně. Chybějí proto leckdy zkušenosti. České soudy se s prvními případy uplatnění začaly vypořádávat často až roky po vstupu. Roky nebylo dostupné veškeré právo Evropské unie v češtině. Judikatury zůstává přeložen jen zlomek. Teleologické pojetí práva Evropské unie se nezřídka střetává s formalismem českého práva. Skutečné uznání primátu představuje změnu nejen pro českého zákonodárce, úřady, soudy, právníky, podniky a instituce, ale též pro veřejnost. Ústavní soud si podobně jako ústavní soudy jiných členských států udržuje odstup od představ Soudního dvora ohledně postavení a vztahů obou právních řádů. Nikoli neobvyklé je přehlížení, objevuje se také odmítání, nepochopení či naopak přehá­nění požadavků práva Evropské unie nebo dokonce jeho zneužití. Přenos směrnic a doprovod nařízení českým právem leckdy není odpovídající také kvůli obvyklým nešvarům tvorby čes­kého práva.

Prozatímní dohoda o obchodu a otázkách s obchodem souvisejícím mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou na straně jedné a Evropským hospodářským společenstvím a Evrop­ským společenstvím uhlí a oceli na straně druhé ze dne 16. prosince 1991 (české zveřej­nění v 226/1994 Sb.)

Evropská dohoda zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (české zveřejnění v 7/1995 Sb.) ve znění novel

Integrace zbožových trhů: Čl. 8-37 Evropské dohody (viz výše)

Sbližování práva: čl. 69-71 Evropské dohody (viz výše)

Středoevropská dohoda o volném obchodu mezi Českou republikou, Maďarskou republikou, Polskou republikou a Slovenskou republikou (české zveřejnění 54/1995 Sb.)

Smlouva o vytvoření celní unie mezi Českou republikou a Slovenskou republikou (237/1993 Sb.)

Závěry předsednictví: Evropská rada v Kodani, 21.-22. června 1993 (anglicky Presidency Conclusions: Copenhagen European Council, 21-22 June 1993)

Smlouva mezi (...) o přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské repu­bli­ky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky k Evropské unii (české zveřejnění č. 44/2004 Sb. m. s.)

Čl. 10, 10a a 10b Ústavy České republiky (č. 1/1993 Sb.)

Ústavní zákon č. 395/2001 Sb., kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. euronovela Ústavy)

Ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii (...)

Oznámení prezidenta republiky ze dne 9. července 2003 o vyhlášení výsledků referenda o při­stou­pení České republiky k Evropské unii konaného ve dnech 13. a 14. června 2003 č. 206/2003 Sb.

Odkazy k tématu: