Právo Evropské unie


11. Jazykový režim Evropské unie

I. Jazykový režim států a mezinárodních organizací

Velká většina států světa má jeden státní a právní jazyk. Dokonce federace jsou vesměs jed­nojazyčné (USA). Jen málo států je vícejazyčných (Švýcarsko). Pokud jsou státy mnohojazyčné, tak mají jeden či dva jazyky celku a jeho práva (Indie, dřívější Sovětský svaz). Mezinárodní společenství je pochopitelně naopak mnohojazyčné. Mnohostranné mezinárodní smlouvy se ovšem sjednávají jen v několika světových jazycích. Státy užívající jiné jazyky si pro své po­třeby pořizují úřední překlady. Pro výklad rozhodná (autentická) jsou podle mezinárodního práva však jen jazyková znění, ve kterých státy smlouvy sjednaly. Rovněž mezinárodní organi­zace mívají jen několik úředních jazyků. Těmito rozhodnými a úředními jazyky se stávají ja­zyky nejlidnatějších či vlivných zemí, které se běžně vyučují.

II. Jazykové poměry v Evropě

Evropa je prostředí mnoha státních a národních jazyků. Žádný evropský jazyk se nestal dosud obecným komunikačním jazykem Evropanů. Angličtina se dosud stala komunikačním jazykem pouze elit a některých profesí.

III. Respekt k mnohojazyčnosti Evropské unie

Evropská unie představuje natolik úzké seskupení států s přímým působením jejího práva na obyvatelstvo, že oproti běžným mezinárodním organizacím nevystačí s vybranými jazyky. Evropská unie tak musí působit prostřednictvím jazyků všech sedmadvaceti členských států. Zři­zovací smlouvy vůbec uznávají mnohojazyčný ráz Evropské unie, oceňují užívání jazyků ná­rodů členských států a přihlašují se k výuce cizích jazyků. Státy a zaměstnavatelé mohou od pracovníků a dalších přistěhovalců požadovat odpovídající znalost jazyka hostitelské země. Zboží běžně doprovázejí informace v jazycích států spotřebitelů.

IV. Autentické jazyky

Zřizovací smlouvy se sjednávají ve všech úředních jazycích členských států. Těchto je nyní třiadvacet. Jen málo členských států totiž jazyk sdílí. Jsou jimi angličtina, francouzština, něm­čina, italština, španělština, nizozemština, švédština, finština, dánština, portugalština, řečtina, irš­tina, polština, estonština, lotyština, litevština, čeština, slovenština, maďarština, slovinština, malt­ština, bulharština a rumunština. Autentické jazyky mají rovné postavení.

V. Úřední jazyky

Úředními jazyky Evropské unie jsou nyní obecně všechny autentické jazyky. Sekundární právo se vytváří a zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie ve všech úředních jazycích, po rozšířeních okruhu úředních jazyků se dodatečně překládá do nových jazyků a zveřejňuje ve zvláštních vydáních. Také judikatura se soustavně překládá do všech úředních jazyků. Podobně se také poskytují základní informace o působení Evropské unie a jejich orgánů a přijímají pod­něty a podání od obyvatel Evropské unie.

VI. Jednací jazyky

Jednacím jazykem Evropského parlamentu jsou všechny úřední jazyky. Jazykem řízení před Soudním dvorem, Komisí a většinou agentur je naopak pouze jazyk právem určené strany řízení (například žalovaného státu nebo jazyk soukromého účastníka řízení). Pouze dokumentace v tomto jazyce je rozhodná, ostatní jazykové verze jsou pouze úřední překlady.

VII. Pracovní jazyky formální a faktické

Formálně jsou pracovními jazyky orgánů Evropské unie všechny úřední jazyky. Potřeba ko­munikace bez tlumočení mezi politiky a úředníky Evropské unie stejně jako jejich jednání se zá­stupci států a dalšími odborníky si nicméně žádá užívání širším skupinám srozumitelných ja­zyků. Faktickými pracovními jazyky se tak staly angličtina, francouzština a dílem němčina.

VIII. Nároky na překlady a tlumočení

Potřebné překlady a tlumočení znamenají pro Evropskou unii značné personální, technické a finanční nároky, představující část provozních nákladů Evropské unie. Evropská unie má roz­sáhlou profesionální překladatelskou a tlumočnickou službu. Překlady právních textů zpravidla zajišťují právníci-lingvisté.

IX. Užívání jazykových verzí v právní praxi

Opakovaně se doporučuje četba pramenů práva Evropské unie ve více jazykových verzích. Rozpory se mají dle představ Soudního dvora odstraňovat volbou řešení podporovaného více ja­zykovými verzemi, nepřeváží-li však jiná výkladová metoda. Ve skutečnosti se obvykle čte totiž jen domácí jazyková verze a jen málo se zohledňují jazykové verze dalších jazyků, pochopitelně zejména verze anglická, francouzská a německá.

X. Problémy s novými jazyky Evropské unie

Zveřejňování nových jazykových verzí předpokládaných přístupovou smlouvou nicméně trvalo v roce 2004 měsíce po vstupu, což bylo předmětem Soudním dvorem nakonec uznaných námitek (rozsudek Skoma-Lux). Překlady do nových jazyků (včetně češtiny) jsou bohužel zatě­žo­vány nedostatky. Srovnávání tak může být zvláště žádoucí pro porozumění právu Evrop­ské unie. Do­sud byla do nových jazyků přeložená jen část starší judikatury.

Autentické jazyky SEU a SFEU: čl. 55 SEU a čl. 358 SFEU

Klausule o kompetenci k reglementaci jazyků: čl. 342 SFEU

Nařízení č. 1/58 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství

Čl. 58 Aktu o podmínkách přistoupení Smlouvy o přistoupení (...) z roku 2003

Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. prosince 2007 ve věci C-161/06 o předběžné otázce Kraj­ského soudu v Ostravě ke sporu Skoma-Lux, s.r.o. proti Celnímu ředitelství v Ostravě. Sbírka rozhodnutí 2007, strana I-10841

Odkazy k tématu: