Právo Evropské unie


22. Společné odvětvové a průřezové politiky Evropské unie

I. Zemědělská politika

Společná zemědělská politika je nejvýraznější odvětvovou politikou Evropské unie, a to jak složitostí právní úpravy (hojná nařízení a rozhodnutí přijímaná vesměs na dobu určitou), tak fi­nanční náročností a mírou zásahů do podnikání. Současná podoba politiky je výsledkem dlou­hodobého vývoje politiky evropských států vůči zemědělství. Charakterizuje ji snaha zajistit zásobování levnými potravinami v hustě zalidněné Evropě intenzivním zemědělstvím, konku­rence států s extenzivním zemědělstvím či levnou pracovní silou, úsilí o blahobyt venkovského obyvatelstva, vliv zemědělské lobby a ekologické ohledy. Nástroji zemědělské politiky jsou pře­devším ochranářství navenek (vysoká cla, nízké dovozní kvóty, subvencování vývozu), in­ter­ven­ce na trzích, masivní dotace rolníkům, družstvům a zemědělským podnikům, zvýšená pod­po­ra zemědělství ve znevýhodněných oblastech, omezení výroby produkčními kvótami či přik­á­za­ným neužíváním pozemků. Součástí politiky jsou hygienické a technické normy, fytosa­nitární a veterinární opatření a standardizace výrobků. Politiku provádějí orgány a instituce člen­ských států, které dostávají příspěvky od Evropské unie. Komise dozoruje řádný výkon společné zemědělské politiky. Členské státy mohou politiku doplnit vlastními opatřeními, dokud nenaruší soutěž na jednotném trhu. Politika se kvůli nákladům, složitosti a omezením jeví být neudrži­telná. Po roce 2000 se proto pomalu prosazují reformy: oslabení protekcionismu (ve vazbě na uvol­ňo­vání světového obchodu), ohled na spotřebitele a daňové poplatníky a větší důraz na ochra­nu životního prostředí.

II. Regionální (kohezní) politika

Regionální politika Evropské unie usiluje o zmírnění značných rozdílů v hospodářské výkon­nosti a související životní úrovně členských států (koheze). Jednotlivé programy se zaměřují na oblasti, jež zaostávají v měřítku celku. V souvislosti s rozšířením o státy střední Evropy, Pobaltí a Balkánu se na politiku začala vydávat největší část prostředků Evropské unie. Většina finanč­ních prostředků směřuje na infrastrukturní projekty územní samosprávy. Zpravidla se počítá se spolufinancováním státem, územní samosprávou či soukromým sektorem. Dozor projektů za­bezpečuje Komise ve spolupráci s úřady členských států. Právní rámec představují zejména na­řízení a rozhodnutí. Uskutečňování politiky v některých členských státech se leckdy považuje za neužitečné a nehospodárné. Patrné je politické ovlivňování rozhodování o projektech, nezřídka se vyslovuje podezření na korupci.

III. Výzkumná politika

Evropská unie provádí výzkum ve vlastních institucích, spolufinancuje výzkum prováděný jinými mezinárodními organizacemi zapojujícími další státy, zadává přímo či prostřednictvím institucí členských států granty univerzitám, výzkumným ústavům i soukromým subjektům. Zadávání se uskutečňuje pomocí víceletých rámcových programů. Hlavními oblastmi zájmu Evropské unie jsou biotechnologie, fyzika elementárních částic a kosmický program, opomíjet ne­lze ani společenské vědy. Právní rámec tvoří především nařízení a rozhodnutí. Společenské standardy výzkumu určuje naopak stále hlavně vnitrostátní právo.

IV. Politika ochrany životního prostředí

Výraznější rozdíly v ochraně životního prostředí by mohly poskytovat nežádoucí výhodu průmyslu členských států s nižšími standardy. Evropská unie prosazuje ochranu životního pro­středí ve členských státech ale také jako součást politického působení ve prospěch obyvatelstva. Zásada vysokého stupně ochrany životního prostředí se má uplatňovat při veškerém působení Evropské unie. Dalším cílem je zachování rozmanitosti přírody (biodiverzity). Za tímto účelem byly přijaty standardy o ochraně stěhovavých druhů a směrnice o přírodních stanovištích. V součinnosti s členskými státy se souběžně s vnitrostátní územní ochranou pří­rody (národní parky, rezervace) vytváří soustava chráněných území „Natura 2000". Evropská společenství a Evropská unie již po desetiletí rozvíjejí standardy čistoty vod a ovzduší stejně jako standardy nakládání s odpady. Zvláště sporné je prosazování mezinárodně dohodnutých závazků snižování emisí za účelem zmírnění změn světového klimatu. Právo Evropské unie vstupuje rovněž do územního plánování členských států. Právním vyjádřením politiky jsou zejména směrnice. Běžně se ponechává značný prostor pro volbu nástrojů členským státům. Členské státy ve většině aspektů mohou prosazovat přísnější standardy ochrany životního prostředí.

V. Sociální a humanitární politika

Evropská unie provádí několik programů v sociální oblasti: podporu příhraniční spolupráce, kampaně pro řešení vybraných sociálních problémů nebo výměnu studentů a žáků v evropském měřítku. Rovněž sama či ve spolupráci s členskými státy a dalšími mezinárodními organizacemi poskytuje potravinovou, zdravotní a technickou pomoc méně vyspělým zemím a jejich obyva­telům při přírodních pohromách, válkách a pro jejich rozvoj.

Společná zemědělská politika EU: čl. 38-44 SFEU

Nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky

Nařízení Rady (ES) č. 485/2008 ze dne 26. května 2008 o kontrole opatření tvořících součást sys­té­mu financování Evropského zemědělského záručního fondu, prováděné členskými státy (ko­difikované znění)

Nařízení Komise (ES) č. 1848/2006 ze dne 14. prosince 2006 o nesrovnalostech a zpětném získávání částek neoprávněně vyplacených v rámci financování společné zemědělské politiky, o organizaci informačního systému v této oblasti a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 595/91

Nařízení Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003

Regionální (kohezní) politika EU (hospodářská, sociální a územní soudržnost): čl. 174-178 SFEU

Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evrop­ském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti a o zru­še­ní nařízení (ES) č. 1260/1999

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1081/2006 ze dne 5. července 2006 o Ev­rop­ském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1784/1999

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1080/2006 ze dne 5. července 2006 o Evrop­ském fondu pro regionální rozvoj a o zrušení nařízení (ES) č. 1783/1999

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 ze dne 26. května 2003 o zavedení společné klasifikace územních statistických jednotek (NUTS)

Nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 ze dne 11. července 2006 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1164/94

Politika ochrany životního prostředí EU: čl. 191-193 SFEU

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic

Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky

Směrnice Rady ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí člen­ských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře vyu­žívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES

Směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijí­cích živočichů a planě rostoucích rostlin

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvol­ňo­vání geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí

Směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a sou­kromých záměrů na životní prostředí

Výzkumná politika EU: čl. 179-190 SFEU

Spolupráce se třetími zeměmi a humanitární pomoc: čl. 208-214 SFEU

Odkazy k tématu: