Právo Evropské unie


2. Povaha a rysy Evropské unie

I. Povaha dosavadních Evropských společenství a Evropské unie

Evropská společenství byla mezinárodními organizacemi. Založily je státy mezinárodní smlou­­vou podobně jako jiné státní mezinárodní organizace. Měla mezinárodněprávní subjekti­vi­tu, na jejímž základě mohla v mezích svých kompetencí uzavírat mezinárodní smlouvy s dal­šími státy a jinými mezinárodními organizacemi. Evropskou unii členské státy založily také meziná­rodní smlouvou, nevybavily ji ovšem mezinárodněprávní subjektivitou. Evropská unie tak nave­nek jen zastupovala ve shodě postupující členské státy.

II. Evropská unie po Lisabonské smlouvě

Teprve po přijetí Lisabonské smlouvy získala Evropská unie mezinárodněprávní subjektivitu, jakou mělo Evropské (hospodářské) společenství, s nimž splynula. Těší se tak podobně jako jiné mezinárodní organizace výsadám a imunitám v mezinárodním společenství. Je též subjektem vnitrostátního práva ve všech členských státech, může nabývat majetek, zadávat zakázky, za­městnávat a odpovídat za škodu způsobenou svou činností.

III. Odlišnosti od jiných mezinárodních organizací

Svou povahou a působením se Evropská společenství odlišila od jiných mezinárodních orga­nizací. Spravovala a spravuje širší okruh záležitostí než běžné mezinárodní organizace. Prosazo­vala vlastní politiku a tvořila vlastní právní řád nezřídka proti vůli menšiny členských států. Klí­čové orgány Evropských společenství - Soudní dvůr, (Evropská) Komise, Evropský parlament - se na členských státech postupně emancipovaly. Evropská společenství dokázala prosazovat své právo a politiku vůči členským státům více než jiné mezinárodní organizace. Toto právo uplat­ňovala též vůči jednotlivcům. Přímý vztah mezi občanem členského státu a Evropskými spole­čenstvími a Evropskou unií zastřešilo později zavedené občanství Evropské unie. Tyto vlastnosti převzala v roce 2009 Evropská unie a rozšířila je na další agendy.

IV. Vhodná označení Evropských společenství a Evropské unie

Evropská společenství se kvůli uvedeným odlišnostem od běžných mezinárodních organizací označovala odlišně. Po roce 2009 se takto může bez dalšího označovat Evropská unie jako ce­lek. Na světě nyní není podobně spojená skupina států. Chybí tak odpovídající označení. Evrop­ská společenství a Evropská unie se označovaly a označují za nadstát (superstrát), nadstátní (supranacionální) organizaci / strukturu, svazek (svaz, spolek) či konfederaci.

V. Srovnání Evropské unie s federacemi

Srovnání Evropské unie s federacemi, resp. jejich centrálními státy - jakými jsou například Spojené státy Americké, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Indie, Rusko, Austrálie, Kanada, Brazílie, Malajsie a Nigérie - nicméně nedovolí považovat ji dosud za federaci. Mnohé klíčové kompetence a agendy totiž Evropská unie postrádá.

VI. Podobnosti Evropské unie s federacemi

Evropská unie podobně jako federace zajišťuje právními, politicko-organizačními a finanč­ními nástroji fungování jednotného trhu a provádí jednotnou vnější obchodní politiku, přičemž má ve většině států jednotnou měnu. Její právo má ambice federálního práva, uplatňuje se vůči jednotlivcům a upřednostní se případně před neslučitelným vnitrostátním právem (zásada přímého účinku a zásada přednosti).

VII. Odlišnosti Evropské unie od federací

Evropská unie nemá nicméně jednotnou zahraniční politiku ani nezajišťuje obranu. Také ne­disponuje vlastní mocí v úzkém slova smyslu. Chybějí ji ozbrojené síly. Členské státy si zacho­vávají mezinárodněprávní subjektivitu, nestávají se pouze dílčími státy federace. Uplatnění práva a politiky Evropské unie závisí na loajalitě členských států. Výkon práva Evropské unie zabezpečují hlavně členské státy. Evropská unie disponuje jen málo úřady a soudy. Nemá žádné ozbrojené síly ani oprávnění vynutit si donucením dodržování svého práva od členských států. Evropská unie má ve srovnání s centrální mocí federací omezený rozpočet. Nemá vlastní daně ani sociální politiku. Základem práva Evropské unie zůstávají mezinárodní smlouvy sjednané členskými státy, nikoli federální ústava. Jen část práva Evropské unie působí přímo vůči jednot­livcům. Federativní ambice práva Evropské unie se nepřijímají plně, přednost se občas neuznává a leckdy přehlíží.

VIII. Členění kompetencí Evropské unie

Zřizovací smlouvy donedávna neobsahovaly katalog kompetencí Evropské unie a Ev­rop­ských společenství. Bylo nicméně možné je vymezit posouzením. Až Lisabonská smlouva okruh kompetencí Evropské unie vyjasnila kompetenčními katalogy. Již dříve se nicméně zpra­vi­dla rozlišovala kompetence výlučná, sdílená, podpůrná, koordinační a doplňková. V oblas­tech výlučné kompetence členské státy tvořit právo bez souhlasu Evropské unie nemohou, byť jej vesměs vykonávají. V oblastech sdílené kompetence se musejí přizpůso­bit úpravě Evropské unie, pokud je vytvořena. V dalších oblastech pak Evropská unie může při­jímat jen podpůrná, doplňková nebo koordinační opatření.

IX. Přehled kompetencí Evropské unie

Evropská unie má výlučnou kompetenci v záležitostech celní unie, hospodářské soutěže na vnitřním trhu, měnové politiky (členských států s jednotnou měnou, tzv. eurozóny), mořské a rybolovné politiky a společné obchodní politiky. Rozsáhlé jsou sdílené kompetence Evropské unie, týkají se vnitřního trhu, vymezené sociální politiky, hospodářské, sociální a územní sou­držnosti, ochrany životního prostředí, ochrany spotřebitele, dopravy, tzv. transevropských sítí, energetiky, prostoru svobody, bezpečnosti a práva nebo společných otázek ochrany zdraví. Koordinační kompetence se týká hospodářských politik členských států, zvláště členských států eurozóny. Doplňková a podpůrná kompetence zahrnuje výzkum a vývoj, rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc, ochranu zdraví, průmysl, kulturu, cestovní ruch, vzdělávání, věci mládeže a sportu, civilní ochranu a správní spolupráci.

X. Zásada subsidiarity

Nevýlučné kompetence má Evropská unie uplatnit jen tehdy, je-li to potřebné na celoevrop­ské úrovni. Zřizovací smlouvy vymezují postupy pro posouzení, zda takové důvody existují. Přesto se běžně poukazuje na nadbytečnost nebo nevhodnost evropského angažmá.

XI. Spory o kompetenci

Zpravidla obecně vymezené kompetence Evropské unie, resp. Evropských společenství vedly opakovaně ke sporům, zda určité opatření není překročením takových kompetencí. Soudní dvůr jako rozhodce takového sporu většinou kompetence vykládá široce, dokázal však též nalézt je­jich meze a shledat překročení (rozsudek Tabáková reklama).

XII. Flexibilita (posílená spolupráce)

Kvůli neochotě či nepřipravenosti některých členských států přijímat úpravu žádanou jinými členskými státy Evropská unie, resp. Evropská společenství zpřesnily předpoklady pro rozšíře­nou spolupráci části členských států.

XIII. Debata o federalizaci

Poslední změny Evropské unie posilovaly její federativní prvky. Opravdovou proměnu Ev­ropské unie ve federaci však Lisabonská smlouva nepředstavuje. Nepředstavovala by ji ani Smlouva o Ústavě pro Evropu. Další směřování celku je předmětem sporů mezi členskými státy, politickými stranami, politiky a skupinami obyvatel. Leckteří jsou přesvědčeni o možnosti fede­ralizace Evropské unie a volají po ní. Jiní se tohoto kroku obávají, pokud jej vůbec považují za možný. Podle našeho mínění Evropská unie nemá předpoklady pro federalizaci. Tradice řady členských států je podstatně delší. Jejich státnost je pevnější. Evropská unie nemá obyvatelstvo tvořící politický národ (démos), schopný spravovat společný demokratický stát. Překážkou vzniku takového politického národa se jeví být hlavně absence společného jazyka, daná ja­zy­ko­vou rozmanitostí Evropy.

XIV. Možnost vystoupení členského státu

Zřizovací smlouvy možnost vystoupení členského státu donedávna nepředpokládaly. Toto se tedy považovalo za právně nepřípustné. Absence státní moci na úrovni Evropské unie by nicméně stěží umožňovala členskému státu odchod znemožnit. Lisabonská smlouva situaci právně vyjasnila vymezením možnosti vystoupení.

Preambule Smlouvy o Evropské unii (SEU)

Preambule Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)

Hodnoty EU: čl. 2 SEU

Cíle EU: čl. 3 SEU

Zásada svěření kompetencí EU: čl. 4 SEU

Kompetence EU: čl. 2-6 SFEU

Rozsudek Soudního dvora ve věci C-376/98 ze dne 5. října 2000 Spolková republika Německo proti Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie. Sbírka rozhodnutí 2000, strana I-08419

Právní subjektivita EU: čl. 47 SEU

Protokol o výsadách a imunitách EU

Nástupnictví EU za ES: čl. 1 SEU

Subsidiarita: Čl. 5 SEU a Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality

Flexibilita (posílená spolupráce): čl. 20 SEU a čl. 326-334 SFEU

Možnost vystoupení členského státu: čl. 50 SEU

Odkazy k tématu: