Právo Evropské unie


16. Sociální zabezpečení přistěhovalců v Evropské unii

I. Rozdílné sociální systémy

Evropská unie neorganizuje a nefinancuje sociální zabezpečení obyvatelstva členských států. Výjimkou je zabezpečení funkcionářů, úředníků a zaměstnanců Evropské unie a jejich rodin. Sociální zabezpečení, veřejné financování zdravotní péče a veřejné služby obyvatelstvu, zejmé­na vzdělání, vymezují vlastním zákonodárstvím na základě národní, popř. oblastní a míst­ní poli­ti­ky členské státy. Mezi členskými státy Evropské unie jsou značné rozdíly, pokud jde o okruh, výši a jakost sociálních dávek a služeb. Rozdíly nevyplývají jen z rozdílné výkonnosti národních hospodářství a na ní závisející životní úrovně obyvatel, ale také z odlišných společen­ských pomě­rů a politických přístupů. Členské státy mají různé modely sociálního zabezpečení (všeobec­ný, chudinský, stavovský), jež jsou pochopitelně různě nákladné, což se projevuje ve zdanění. Různě členské státy též financují a organizují zdravotnictví a školství a přispívají na další služby: kulturu, sport, dopravu a bydlení.

II. Průběžné zabezpečení pracovníka a jeho rodiny

Zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné se těší nemocenskému zabezpečení ve členském státě, kde pracují či podnikají. Od institucí sociálního zabezpečení tohoto státu dostá­vají průběžné sociální dávky - podporu v rodičovství, dětské přídavky, příspěvky kvůli zdravot­nímu postižení - též jejich rodinní příslušníci. S omezeními za účelem zabránění zneužití se také poskytuje podpora v nezaměstnanosti. Jednotlivec se obecně těší průběžnému sociálnímu zabez­pečení pouze v jednom členském státě.

III. Důchody osob stěhujících se mezi členskými státy

Následné sociální zabezpečení, tedy starobní, vdovské, sirotčí a invalidní důchody (penze) poskytují všechny státy, ve kterých zabezpečený občan Evropské unie působil a podílel se tak na financování těchto dávek daněmi či odvody, popř. byl zajištěn jako rodinný příslušník vydělá­va­jícího a platícího občana. Při rozhodování o žádostech o tyto dávky musejí státy, resp. insti­tu­ce sociálního zabezpečení zohlednit (započítat) doby odpracované v dalších členských stá­tech. Od­po­vídající podíly důchodů pak vyplácejí instituce členských států. Brání se tak jak zne­vý­hod­nění, tak zvýhodnění migrujících hospodářsky činných občanů Evropské unie a jejich ro­din.

IV. Přístup k veřejně hrazené zdravotní péči

Hospodářsky činní přistěhovalci se těší plné veřejně financované zdravotní péči ve státě dlouhodobého pobytu, kde ostatně kvůli své hospodářské činnosti obvykle platí daně či pojistné na ve­řejné zdravotní pojištění zdravotním pojišťovnám a fondům. Podobně se zabezpečují také do­provázející rodinní příslušníci. Právo státu dlouhodobého pobytu určuje rozsah nehrazené péče a míru spoluúčasti. Obyvatelé jiných členských států přechodně pobývající na území člen­ské­ho státu mají nicméně nárok na zprostředkování úhrady nutné péče za stejných pod­mí­nek jako jeho obyvatelé na vrub státu svého dlouhodobého pobytu, resp. příslušné instituce zdra­vot­ní­ho za­bezpečení. Zvláštní režim zdravotnického zabezpečení se týká důchodců, studentů, ucha­ze­čů o zaměstnání a důchod, vyslaných nebo dojíždějících pracovníků (pendlerů) a jejich dopro­vá­ze­­jících či oddělených rodinných příslušníků.

V. Přístup k veřejně hrazenému vzdělání

Hospodářsky činní přistěhovalci z řad občanů jiných členských států, resp. jejich rodinní pří­slušníci mají nárok na vzdělávání a podporu při něm za stejných podmínek jako občané přísluš­ného státu, a to také tehdy, uskutečňuje-li se v zahraničí. Judikatura Soudního dvora (rozsudek Gravier) odmítla nadto rozlišování studentů a uchazečů studia též podle místa dlouhodobého pobytu, různé školné tak není možné. Přistěhovavší se studenti ovšem nemají všeobecný přístup k sociální podpoře při studiu.

VI. Přístup přistěhovalců k dotovaným službám

Hospodářsky činní přistěhovalci a jejich rodinní příslušníci mají mít stejný přístup k bydlení včetně jeho veřejné podpory (sociální bydlení, zvýhodněné spoření a půjčky) jako občané hos­titelského státu. Stejně tak je nepřípustné jakékoli znevýhodnění při přístupu ke státem nebo územní samosprávou dotovaným dalším službám, jakou je veřejná doprava, sociální péče, kul­tura a sport.

Rovnost: Čl. 18 SFEU

Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství

Kompetence ke koordinaci sociálního zabezpečení: čl. 48 SFEU

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabez­pečení

Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. února 1985 ve věci 293/83 o předběžné otázce Tribunal de premiere instance de Liege - Belgie ke sporu Francoise Gravier proti Ville de Liege. Sbírka rozhodnutí 1985, strana 00593

Odkazy k tématu: