Právo Evropské unie


14. Volný pohyb jednotlivců v Evropské unii

I. Uvolnění pohybu osob v Evropské unii v mezinárodním srovnání

Evropská unie uvolnila pohyb jednotlivců (fyzických osob) v jedinečném měřítku. Ve světě neexistuje totiž žádné všeobecné právo cizinců na vstup a pobyt na území určitého státu. Všechny státy sledují přijíždějící cizince, často pomocí vízové povinnosti a omezují či úplně vylučují přistěhovalectví. Občané členských států Evropské unie se naopak těší všeobecnému právu vstupu a pobytu v jiných členských státech. Na společných hranicích členských států se upustilo od soustavných pasových (osobních) kontrol („Schengen").

II. Občanství Evropské unie

Vznik Evropské unie v 90. letech přinesl zavedení doplňkového občanství Evropské unie. Občany Evropské unie jsou bez dalšího všichni občané členských států. Členské státy si nadále svými státoobčanskými předpisy a jejich uplatněním stanovují okruh svých státních občanů. Ev­ropská unie tyto státoobčanské předpisy nijak nesbližuje.

III. Právo krátkodobého pobytu

Členské státy Evropských společenství a další západoevropské státy přestaly omezovat vstup a krátkodobý pobyt občanů jiných západoevropských států vízovou povinností už v 50. letech. Rostoucí blahobyt zvýšil turistický ruch. Každoročně cestují do jiného evropského státu stovky milionů Evropanů. Právo Evropské unie vymezuje podobně jako většina států světa krátkodobý pobyt jako pobyt do tří měsíců. Členské státy mohou, resp. mají sledovat pobyt a pohyb tako­vých obyvatel prostřednictvím evidence jejich pobytu v hotelích, ubytovnách a kempech. Pro cestování postačí osobní průkaz, cestovní pas není nutný, je však třeba pamatovat na doklady dětí či svěřených osob či jejich zapsání.

IV. Právo dlouhodobého pobytu

Právo Evropské unie zaručuje možnost dlouhodobého pobytu na území kteréhokoli členského státu většině občanů ostatních členských států Evropské unie. Od počátku existence Evropských společenství se jí těšili zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné (živnostníci, osoby vy­konávající svobodná povolání) a jejich rodinní příslušníci. Na počátku 90. let pak zvláštní směr­nice zaručily možnost dlouhodobého pobytu dalším skupinám občanů členských států: důchod­cům, studentům a osobám s vlastními zdroji. Podmínkou je zabezpečení základních potřeb osoby v jiném členském státě včetně zdravotní péče. Svobodu dlouhodobého pobytu na území jiného členského státu tak nemohou využít nezaměstnaní a další osoby závislé na sociální pomoci („bezdo­movci"). Dlouhodobý pobyt občanů jiných členských států podléhá ohlašování. Občan jiného členského státu Evropské unie přitom dostává osobní průkaz. Nesplnění ohlašovací povinnosti ale nesmí být ovšem důvodem zákazu pobytu. Odmítnutí povolení musí být možné přezkoumat před soudem. Po pěti letech právo Evropské unie nově zakládá možnost trvalého pobytu.

V. Doprovázející rodinní příslušníci

Dlouhodobě pobývající občané - zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné, důchodci, studenti, osoby s vlastními zdroji - mohou ve členských státech pobývat se svými rodinnými příslušníky včetně těch, kteří nejsou občané členských států. Právo Evropské unie vymezuje okruh rodinných příslušníků těšících se právu doprovodného pobytu: zahrnuje manžel­ku/man­že­la, ne­zletilé děti včetně polorodých, osvojených a svěřených do pěstounské nebo podobné péče, popř. vnuky (do 21 let), zletilé potomky (studenti, zdravotně postižení) závislé na výživě a předky hospodářsky činného občana Evropské unie a jeho manželky/manžela. Členské státy mohou okruh oprávněných rodinných příslušníků rozšířit (partner, sourozenec), popř. tak musejí učinit, pokud takto přijímají stejně blízké osoby vlastních občanů (rozsudek Reed).

VI. Výhrada veřejného pořádku, bezpečnosti a zdraví

Právo Evropské unie připouští uložení zákazu vstupu a pobytu občanům jiných členských států, kteří se dopustili závažné trestné činnosti, lze-li se důvodně obávat recidivy. Zákaz ovšem nesmí být uložen na nepřiměřeně dlouhou dobu. Libovolné ukládání zákazu pobytu za méně zá­važné přečiny či přestupky ale není přípustné (např. rozsudek Calfa). Členské státy rovněž mo­hou nepřipustit vstup občanům jiných členských států, když trpí závažnou nakažlivou nemocí, duševní poruchou nebo závislostí. Vymáhání omezení však znesnadňuje odstranění sou­stavných pasových kontrol na většině společných hranic.

VII. Další práva občanů Evropské unie - volby, petice a konzulární ochrana

Vedle širokých práv na vstup a pobyt na území jiných členských států, než kterých jsou občany, se občané Evropské unie těší aktivnímu a pasivnímu volebnímu právu v evropských a míst­ních volbách ve státě svého dlouhodobého pobytu, právu petičnímu a právu na konzulární ochranu ze strany diplomatických a konzulárních misí jiných členských států, pokud v nečlen­ském státě chybí mise členského státu, jehož jsou občany.

VIII. Cizinci v Evropské unii

Dlouhodobý pobyt cizinců v Evropské unii (osob bez občanství některého ze členských států, zpravidla občanů nečlenských států) upravují členské státy podle svých politických, hospodář­ských a společenských záměrů. Lze je vyhošťovat rovněž za méně závažnou trestnou činnost či na základě podezření. Evropská unie nemá společnou přistěhovaleckou politiku. Právo Evropské unie nicméně začíná zakládat oprávnění cizinců dlouhodobě oprávněně pobývajících v některém členském státě na pobyt v dalších členských státech.

Rovnost občanů jednotlivých členských států EU: čl. 18 SFEU

Občanství EU: čl. 20 SFEU

Volný pohyb a pobyt občanů EU v EU: čl. 21, čl. 45, čl. 49 SFEU

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS

Rozsudek Soudního dvora ze dne 17. dubna 1986 o věci 59/85 o předběžné otázce Hoge Raad - Nizozemsko ke sporu Nizozemský stát proti Ann Florence Reed. Sbírka rozhodnutí 1986, strana 01283

Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. ledna 1999 ve věci C-348/96 o předběžné otázce Areios Pagos - Řecko  k trestnímu stíhání proti Donatelle Calfa.  Sbírka rozhodnutí  1999,  strana I-00011

Volební právo aktivní a pasivní v komunálních a evropských volbách: čl. 22 SFEU

Směrnice Rady 94/80/ES ze dne 19. prosince 1994, kterou se stanoví pravidla pro výkon práva volit a práva být volen v obecních volbách pro občany Unie s bydlištěm v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky

Konzulární ochrana v nečlenských státech: čl. 23 SFEU

Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních přísluš­níků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty

Odkazy k tématu: