Rozsáhlý obchod zbožím a službami, rozvoj mezinárodního podnikání, rostoucí pohyb osob včetně přistěhovalectví stejně jako značné mezistátní investice přinášejí rozmach soudních sporů, jež nedokáží rozhodovat a vymáhat soudy jednoho státu. Mezinárodní spolupráce soudů jednotlivých států je tak nezbytností. Její další posílení a zjednodušení si pak žádá všeobecná integrace členských států Evropské unie.
Mezinárodní soudní spolupráce se uskutečňuje na základě dvoustranných, vícestranných nebo mnohostranných mezinárodních smluv, popř. díky vstřícné vnitrostátní právní úpravě. Předmětem pozornosti je uznávání a výkon soudních rozhodnutí a rozhodčích nálezů, právní pomoc při doručování a dokazování, koordinace konkursů a určování rozhodného práva. Členské státy původně nesvěřily Evropským společenstvím působnost v těchto záležitostech. Zlepšovaly zde proto od 60. let spolupráci mezinárodními smlouvami mezi sebou, popř. s dalšími evropskými státy. Jistou roli sehrávaly též smlouvy sjednané v Radě Evropy.
Současná právní úprava soudní spolupráce ve věcech civilních je výsledkem přesunu části agendy třetího pilíře Evropské unie do prvního Amsterdamskou smlouvou. To umožnilo užití nástrojů typických pro právo Evropských společenství. Úprava akcesorickém právem tak ztrácí na významu. Cílem je vznik „evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva". Právní úprava nicméně zabezpečuje pouze mezistátní soudní spolupráci. Soudy a další orgány členských států jinak postupují podle vnitrostátních procesních předpisů.
Právní úprava příslušnosti soudů jednotlivých členských států, uznávání a výkonu jejich rozhodnutí je rozdělená pro civilní a obchodní věci a věci rodinné. Příslušným soudem pro spory je obecně soud místa pobytu (domicil), pro některé spory je zvláštní úprava. Oddělená pravidla pro příslušnost určuje úprava pro záležitosti manželské a nezletilých dětí s ohledem na sociálně-právní ochranu dětí a další veřejnoprávní otázky rodinného práva. Uznávání a výkon rozhodnutí soudů jiných členských států jsou rychlé, pro snadné řešení sporných případů se předepisují zvláštní postupy.
Další nařízení upravují postupy soudů členských států při žádostech o provedení důkazů a jejich provádění a při doručování úředních písemností. Sladění právních předpisů členských států zahrnuje opatření usnadňující uplatňování právních nároků před soudy jiných členských států včetně zajištění dostupné právní pomoci.
Zvláštní nařízení popisuje spolupráci soudů a dalších institucí členských států ve věcech konkursu při úpadku dlužníka nebo vyrovnání úpadců s věřiteli. Určuje se stát příslušný pro vyhlášení konkursu a žádá jeho uznání ostatními státy, upravuje se působení konkursních správců a provádění potřebných kroků k zajištění majetku v dalších členských státech.
Pro zjednodušení a urychlení soudní spolupráce ve věcech soukromoprávních právo Evropské unie vytváří „evropskou justiční síť" styčných orgánů soudů členských států.
Jednotnou úpravu stanovující rozhodné právo některého členského nebo jiného státu pro smluvní závazky (kolizní právo) s mezinárodním prvkem určovalo dlouho akcesorické právo, tedy mezinárodní smlouva sjednaná mezi členskými státy, nyní tak činí nařízení. Podobně se stalo v případě mimosmluvních závazků (povinnost k náhradě škody).
Právo Evropské unie ovlivňuje soukromé - občanské, obchodní, pracovní, rodinné, pozemkové a družstevní - právo jen omezeně. Nástrojem bývají směrnice, standardy tak zprostředkovává právo členského státu. Vedle sbližování práva obchodních společností nebo pracovních podmínek v souvislosti se svobodou usazování za účelem podnikání a volným pohybem jednotlivců za prací jde hlavně o ochranu spotřebitele.
Evropská společenství a Evropská unie postupně sblížily právo členských států za účelem ochrany spotřebitelů. Evropský původ mají mimo jiné standardy ochrany spotřebitele zboží a služeb od podomních obchodníků, zásilkového obchodu, nakupování prostřednictvím Internetu, spotřebitelských úvěrů či účastníků turistických zájezdů.
Justiční spolupráce v občanských věcech: čl. 81 SFEU
Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech
Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000
Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení
Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12. prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu
Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech ( doručování písemností ) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II)
Směrnice Rady 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o zlepšení přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech stanovením minimálních společných pravidel pro právní pomoc v těchto sporech
Rozhodnutí Rady ze dne 28. května 2001 o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci (2001/470/ES)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/22/ES ze dne 23. dubna 2009 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu)
Směrnice Rady ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory (85/577/EHS)
Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS