Úhradou je placení za zboží, službu a práci. Vnitrostátní i mezinárodní platby v hotovosti, prostřednictvím platebních dokumentů nebo elektronické převody se běžně poskytují jako bankovní, poštovní či podobné služby.
Investice kapitálu se vesměs uskutečňuje podobně jako úhrada platby převodem peněz. Odlišný je však účel. Možná je však též investice vývozem zboží (investiční celky, zařízení) či poskytnutím nehmotných statků (know-how, patenty). Investice jsou komerční (převzetí účasti na obchodní společnosti, vybudování vlastního podniku nákupem nemovitostí a zařízení, obstaráním vstupních služeb či získáním pracovníků, komerční úvěr apod.) nebo privátní (bankovní vklad, nákup cenných papírů, získání nemovitosti či starožitnosti s očekáváním zhodnocení). Výnosem investice jsou možné výnosy (zisky, úroky, dividendy, nájemné) či zisk z odprodeje majetku po jeho zhodnocení na příslušném kapitálovém trhu.
Státy stanovují pravidla pro úhradu plateb a upravují investice kapitálu za účelem řádného zdanění a kvůli národní bezpečnosti. Zvláštní pozornost ve 20. století státy věnovaly platbám a investicím překračujícím státní hranice kvůli stabilitě svého hospodářství. Zapomínat však nelze ani na politické zásahy vůči investorům, především na znárodňování majetku, stejně jako na znehodnocování peněz inflací či měnovými reformami.
Úhrada za zboží obchodované a služby poskytované mezi členskými státy je předpokladem jejich volného pohybu. Bez ní by společný trh nebyl představitelný. Podobně je důležitá pro volný pohyb pracovníků a svobodu usazování za účelem podnikání. Obvyklé jsou totiž převody části mezd a zisků do domovského státu pracovníka či investora. Právo Evropských společenství od počátku uvolňovalo platby za zboží a služby těšící se volnému pohybu. Možná omezení investic kapitálu v zahraničí nesměla narušovat jejich hrazení (rozsudek Luisi a Carbone). Přípustné bylo a je ovšem dozorování plateb kvůli řádnému výběru daní, boji proti zpronevěrám a legalizaci výnosů trestné činnosti („praní špinavých peněz"). Související služby bank či dalších zprostředkovatelů plateb se též těší volnému poskytování.
Některé členské státy Evropských společenství dříve uplatňovaly omezení vývozu kapitálu ze svého území. Svobodu investic kapitálu přinesla až v roce 1994 příprava jednotné měny. Příliv a odliv kapitálu nesmějí členské státy omezovat překážkami ani zatěžovat zpoplatněním. Investování do jiného členského státu ani investice z jiného členského státu nesmějí čelit znevýhodnění. Narušením volného pohybu kapitálu nejsou omezení spojená se státním dozorem nad hospodářskými činnostmi a opatření nezbytná pro řádný výběr daní. Členské státy mohou však při zdanění investic a jejich výnosů rozlišovat podle jejich místa a místa pobytu investora, což koneckonců potvrzují smlouvy o zamezení dvojího zdanění.
Právo Evropské unie plně uvolňuje úhradu plateb přes vnější hranice Evropské unie. Podobně uvolňuje též vývoz kapitálu do nečlenských států a obecně připouští též zahraniční investice na území členských států. Pouze při závažném ohrožení hospodářské a měnové unie může Rada na návrh Komise po vyjádření Evropské centrální banky omezit takové kapitálové pohyby přes vnější hranice.
Ve světovém měřítku neexistuje žádný celosvětový standard ochrany majetku a investic před znárodňováním a vyvlastněním stejně jako ochrany ze strany států před odnětím trestnou činností či v rámci obchodního styku. Mnohé státy nicméně kvůli hospodářskému rozvoji během posledních desetiletí přistoupily na smlouvy o ochraně a podpoře investic. Tyto smlouvy zaručují zahraničním investorům zvýšenou ochranu prostřednictvím mezinárodních institucí. Evropská unie nyní přebírá od členských států kompetenci k uzavírání těchto smluv.
Od členských států Evropské unie se všeobecně očekává vysoká míra ochrany vlastnictví a majetku státem, jakkoli se uznávají minulá znárodnění. Přesto investice kapitálu mezi mnohými členskými státy stále nadále zajišťují dvoustranné úmluvy o ochraně a podpoře investic. Chybí stále všeobecná úprava právem Evropské unie.
Volná úhrada plateb: čl. 63 odst. 2 SFEU
Volné investice kapitálu: čl. 63 odst. 1, čl. 64-66 SFEU
Rozsudek Soudního dvora ze dne 31. ledna 1984 ve spojených věcech 286/82 a 26/83 o předběžné otázce Tribunale civile e penale di Genova - Itálie ve sporu Graziana Luisi a Giuseppe Carbone proti Ministero del Tesoro. Sbírka rozhodnutí 1984, strana 00377
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení (ES) č. 2560/2001
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků
Respekt vůči národní úpravě vlastnictví: čl. 345 SFEU