Právo Evropské unie


18. Volné poskytování služeb v Evropské unii

I. Význam služeb v hospodářství

Poskytování služeb zajišťuje většina pracovní síly a tvoří většinu hrubého domácího pro­duktu ve všech vyspělejších zemích. Za služby se obvykle považují činnosti nepředstavující zís­kávání surovin (zemědělství, lesní a vodní hospodářství, těžba) a výrobu zboží (průmysl a ře­me­sla). Zahrnují dopravu, spoje, kulturní a sportovní činnosti, služby turistického ruchu, sta­veb­nictví, montáže, údržbu a opravy, poradenství, zdravotnictví, školství, sociální služby, pe­něž­nic­tví a mnohé další. Právní úprava služeb je tak pochopitelně rozmanitá.

II. Mezinárodní obchod službami a překážky mu bránící

Mezinárodní obchod službami nicméně zaostává za mezinárodním zbožovým obchodem. Mnohé služby lze stěží poskytovat přes hranice (jazykové a kulturní překážky) či postačí místní poskytovatelé. Nové komunikační technologie však otevírají prostor pro rozmach služeb po­skytovaných na dálku. Mezinárodní obchod službami nenarušují cla ani kvóty, nýbrž rozmanitá opatření vnitrostátního práva.

III. Vymezení služeb pro účely volného pohybu

Právní úprava volného poskytování služeb mezi členskými státy („přes společné hranice") je nesnadno uchopitelná. Službami se chápou plnění zpravidla za úplatu, jež nejsou dodáním zboží, pracovní činností a podnikáním ani investicí kapitálu. Doplňkově označuje za služby zejména činnosti řemeslné, průmyslové, obchodní a výkon svobodných povolání. Judikatura Soudního dvora neváhá za služby považovat také další činnosti.

IV. Služby a pohyb osob, kapitálu a zboží

Poskytování mnohých služeb předpokládá pohyb osob, často musí cestovat příjemce (služby turistického ruchu), nezřídka poskytovatel či jeho zaměstnanci (stavebnictví) a jindy se musejí setkat příjemce s poskytovatelem (zdravotní zákroky, kulturní akce). Nemalá část služeb se díky komunikačním technologiím již obejde bez cestování (poradenství, účetnictví, peněžnictví, vý­zkum). Zvláštní ráz má mezinárodní doprava a spoje, jež se poskytují postupně či zároveň ve více státech. Peněžní služby pak zajišťují úhradu plateb a investice kapitálu. Službu poskytova­nou přes hranici může rovněž doprovázet zboží (opravy).

V. Zákaz diskriminace a potlačování překážek

Právo Evropské unie zapovídá nejen diskriminaci podle státního občanství či příslušnosti po­skytovatele, ale zejména diskriminaci mezi poskytovateli domácími a z jiného členského státu (rozsudek van Binsbergen) stejně jako znevýhodňování zahraničních příjemců (rozsudek Ciola). Judikatura Soudního dvora také potlačuje opakované požadavky, jakkoli se mohou uplatňovat stejně na služby domácích i cizích poskytovatelů (rozsudek Guiot).

VI. Daňové a pracovní aspekty obchodu službami mezi členskými státy

Sblížení a sladění daně z přidané hodnoty zahrnuje rovněž vymezení příslušnosti ke zdanění mezistátně poskytovaných služeb. Příslušnost ke zdanění příjmů či zisku z mezistátně poskyto­vaných služeb stanoví smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Evropská unie rovněž vymezuje uplatnění pracovních práv členských států na zaměstnance vyslané při poskytování služeb do ji­ných členských států.

VII. Zvláštní rámec pro peněžnictví

Kvůli volnému poskytování peněžních služeb a souvisejícímu pohybu kapitálu právo Evrop­ské unie sbližuje právo členských států pro peněžnictví, podrobené přísné kontrole kvůli ochraně klientů. Série směrnic výrazně ovlivnily právo členských států, které standardizovaly podmínky pro celoevropské působení bank, pojišťoven a investičních fondů, jež se stává stále více skuteč­ností mimo jiné díky novým komunikačním technologiím. Postupná liberalizace peněžnictví doprovázela odstranění zbylých překážek pohybu kapitálu.

VIII. Společná dopravní politika

Četná nařízení přímo a směrnice prostřednictvím vnitrostátního práva členských států regu­lují mezistátní a částečně též vnitrostátní silniční, železniční a říční dopravu. Právo Evropské unie zachytilo liberalizační tendence, které výrazně změnily podnikání v těchto donedávna mo­nopolizovaných nebo přísně regulovaných odvětvích. Důležitou součástí dopravního práva Ev­ropské unie jsou technické, bezpečnostní a kvalifikační normy. Zájem Evropské unie o dopravu odráží její význam pro volný pohyb zboží stejně jako osob.

IX. Další odvětví služeb ovlivněná Evropskou unií

Evropská unie postupně sblížila právní úpravu členských států pro některá další důležitá od­větví služeb běžně poskytovaných přes hranice členských států, například pro telekomunikace nebo televizi.

X. Obecná opatření pro uvolnění

Poslední desetiletí se ukázalo, že ustanovení zřizovacích smluv, jakkoli ve prospěch hospo­dářské integrace vykládaná judikaturou Soudního dvora, nedokáží vytlačit každodenní překážky poskytování služeb přes hranice členských států. Evropská unie proto přijala nedávno obecnou směrnici, která má značně zjednodušit poskytování služeb uvnitř Evropské unie potlačením správních překážek, opakovaných požadavků a diskriminace.

XI. Sociální služby a služby obecného hospodářského zájmu

Právo Evropského společenství v minulosti neovlivňovalo poskytování sociálních služeb obyvatelstvu jeho členskými státy (zdravotní péče, sociální pomoc, vzdělávání) stejně jako slu­žeb obecného hospodářského zájmu (telekomunikace, elektroenergetika, plynárenství, vodáren­ství, veřejná doprava). Demonopolizace, privatizace, a růst spoluúčasti otevřely prostor pro po­jetí těchto služeb jako služeb, jejichž volné poskytování rovněž zaručuje právo Evropské unie. Judikatura Soudního dvora například podpořila poskytování a přijímání těchto služeb přes hra­nice požadavkem stejného proplácení v jiném členském státě vyhledaných zdravotnických zá­kroků (rozsudek Kohll), čímž sice otevřela dosud uzavřené odvětví soutěži na evropské úrovni, ale zároveň vystavila převážně veřejně hrazené zdravotnictví členských států hrozbě nestability. Rozsah uplatnění ochranných klausulí zřizovacích smluv a ohled Soudního dvora na odvětvové zvláštnosti se rychle vyvíjí, také na tato odvětví se začínají uplatňovat pravidla hospodářské soutěže a omezení státních podpor.

XII. Světová uvolnění obchodu službami

Postupné liberalizaci obchodu službami ve světovém měřítku slouží Všeobecná dohoda o obchodu službami (GATS) Světové obchodní organizace, jež zakládá mnohostranný kompro­mis o zrovnoprávnění zahraničních poskytovatelů řady služeb s poskytovateli domácími. Evrop­ská unie a její členské státy se na těchto uvolněních mnohostranně podílejí.

Volné poskytování služeb v EU: Čl. 56-62 SFEU

Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. prosince 1974 ve věci 33-74 o předběžné otázce Centrale Raad van Beroep - Nizozemsko ke sporu Johannes Henricus Maria van Binsbergen proti Bestuur van de Bedrijfsvereniging voor de Metaalnijverheid. Sbírka rozhodnutí 1974, strana 01299

Rozsudek Soudního dvora ze dne 29. dubna 1999 ve věci C-224/97 o předběžné otázce Verwaltungsgerichtshof - Rakousko ke sporu Erich Ciola proti Land Vorarlberg. Sbírka roz­hodnutí 1999, strana I-02517

Rozsudek Soudního dvora ze dne 28. března 1996 ve věci C-272/94 o předběžné otázce Tri­bunal correctionnel d'Arlon - Belgie ke trestnímu řízení proti Michelu Guiotovi a Climatec SA. Sbírka rozhodnutí 1996, strana I-01905

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pra­covníků v rámci poskytování služeb

Zvláštní pravidla pro uvolnění peněžních služeb: čl. 58 odst. 2 SFEU

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Přepracované znění)

Dopravní služby a politika: čl. 58 odst. 1 SFEU a čl. 90-100 SFEU

Nařízení Rady (EHS) č. 684/92 ze dne 16. března 1992 o společných pravidlech pro mezi­ná­rod­ní přepravu cestujících autokary a autobusy

Nařízení Rady (EHS) č. 3118/93 ze dne 25. října 1993, kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silniční přepravu zboží uvnitř členského státu

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství

Směrnice Rady 96/67/ES ze dne 15. října 1996 o přístupu na trh odbavovacích služeb na le­tiš­tích Společenství

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci někte­rých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audio­vi­zu­ál­­ních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách)

Rozsudek Soudního dvora ze dne 28. dubna 1998 ve věci C-158/96 o předběžné otázce Cour de cassation - Lucemburské velkovévodství ke sporu Raymond Kohll proti Union des caisses de maladie. Sbírka rozhodnutí 1998, strana I-01931

Služby obecného hospodářského zájmu: čl. 14 SFEU a Protokol o službách obecného zájmu

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu

Odkazy k tématu: