Právo Evropské unie


9. Výkon práva Evropské unie

I. Převládající výkon práva Evropské unie členskými státy

Většina výkonu práva Evropské unie zůstává členským státům. Zabezpečují je tedy jejich úřady a soudy. Prosazení má zajistit přijetí přímého účinku a přednosti práva Evropské unie. Úřady a soudy členských států jsou tedy zároveň úřady a soudy Evropské unie v širším pojetí. Při tomto výkonu úřady a soudy pochopitelně právo Evropské unie také vykládají.

II. Vlastní výkon soudy Evropské unie

Soudy samotné Evropské unie, tedy Soudní dvůr, Tribunál a speciální soudy, zabezpečují pouze ústavní a správní soudnictví včetně prosazování povinností členských států. Nevykonávají běžné civilní soudnictví. Výjimku představují případy, kdy je Evropská unie smluvní stranou obchodního vztahu, poškozeným, povinným k náhradě škody či zaměstnavatelem. Soudy Evropské unie konečně nevykonávají ani žádnou trestní represi.

III. Vlastní výkon úřady Evropské unie

Správní agenda orgánů a dalších institucí Evropské unie je podobně omezená. Komise na zá­kladě zvláštních procesních předpisů vykonává část soutěžního práva Evropské unie. Vyšetřuje a stíhá kartely a zneužití dominantního postavení, kontroluje fúze stejně jako státní podpory členských států, jakož také přijímá opatření na ochranu soutěže v rámci vnější obchodní poli­tiky. Některé agentury Evropské unie také mají správní agendy, například evropskou registraci ochranných známek nebo léčiv.

IV. Kontrola a koordinace úřady a soudy Evropské unie

Významnější rolí orgánů Evropské unie je dohled a slaďování výkonu práva Evropské unie soudy a úřady členských států. Komise kontroluje celní správu členských států, společnou ze­mědělskou politiku a regionální politiku uskutečňovanou úřady a agenturami členských států. Podobně se slaďuje výběr nepřímých daní, sociální zabezpečení přestěhovalců či spolupráce soudů. Srovnatelně působí agentury Evropské unie. Za podobné slaďování lze ostatně považovat též rozhodování Soudního dvora o předběžných otázkách.

V. Pravidla řízení před soudy Evropské unie

Řízení před soudy Evropské unie upravuje kromě zřizovacích smluv též Statut Soudního dvora a jednací řády. Podobně jako u procesních kodexů státních soudů se stanoví mimo jiné účastenství na řízení, zastoupení, postup řízení, podoby písemného styku a ústních jednání.

VI. Dozor nad členskými státy

Komise sleduje dodržování práva Evropské unie členskými státy. Při zjištění nedodržování práva „ve velkém", tedy při selhání při přenosu směrnice, při soustavném neuplatňování národ­ního práva představujícího přenos, doprovod či zohlednění práva Evropské unie nebo závažném či soustavném přehlížení přednosti, Komise zahájí jednání s členským státem, po neúspěchu pak vyšetřování, které končí závěrem ohledně počínání členského státu. Podnět může dát kdo­ko­li. Komise sama členské státy soustavně sleduje.

VII. Žaloba na porušení Smlouvy

Při neúspěchu jednání a vyšetřování může Evropská komise žalovat členský stát před Soud­ním dvorem. Rozsudek určí, zda členský stát své povinnosti porušil. Řízení vedená Komisí a následně Soudním dvorem o porušení smlouvy jsou četná. Zpravidla potvrzují protiprávnost jednání nebo nečinnosti členského státu. Žalobu může podat po projednání před Komisí též jiný členský stát, děje se tak ovšem jen vzácně.

VIII. Pokutování členského státu

Nerespektování rozsudku potvrzujícího porušení povinnosti členského státu Soudní dvůr na další návrh Komise postihuje nyní (rozsudek Chania II) penálem odrážejícím dobu porušování práva a případně též pokutou (rozsudek Komise proti Francii - rybičky).

IX. Žaloba na neplatnost

Řízení před Soudním dvorem, resp. Tribunálem (dříve Soudem prvního stupně) o neplatnosti sekundárního práva a správních orgánů Evropské unie je ústavním a správním soudnictvím. Prohlášení neplatnosti nařízení či směrnice mohou před Soudním dvorem žádat jen tzv. privile­govaní žalobci: členské státy a orgány Evropské unie. Na neplatnost správních rozhodnutí orgánů a agentur může žalovat subjekt, jemuž je přímo určeno nebo jehož se dotýká. Lisabonská smlouva v odpovědi na požadavek jedinečnosti dotčení v judikatuře otevírá větší prostor pro žalování. Žaloby soukromých osob projednává Tribunál. Důvodem neplatnosti sekundárního práva může být rozpor se zřizovacími smlouvami, překročení kompetence či porušení legisla­tivní procedury. Důvodem neplatnosti rozhodnutí pak bývá rozpor s hmotným nebo procesním právem Evropské unie. Pro žaloby jsou předepsané lhůty.

X. Žaloba proti nečinnosti

Proti nepřijetí sekundárního práva, jehož přijetí požadují zřizovací smlouvy, mohou privile­govaní žalobci žalovat - po neúspěchu výzvy - před Soudním dvorem. Podobně se sou­kromá osoba, která má dle práva Evropské unie nárok na vydání rozhodnutí, může domáhat jeho vydání před Tribunálem.

XI. Řízení o předběžné otázce - účel

Řízení o předběžné otázce (prejudiciální řízení) slouží jednotnému uplatňování práva Evrop­ské unie soudy členských států. Řízení nahrazuje nedostatek možnosti účastníků řízení před soudy členských států namítat před soudy Evropské unie nedodržení jejího práva.

XII. Řízení o předběžné otázce - oprávněné a povinné soudy

Soud členského státu může předložit otázku Soudnímu dvoru. Tímto soudem se rozumí kte­rýkoli soudní orgán, jenž nezávisle, čili bez politického vlivu rozhoduje o právech a povinnos­tech. Oprávněným soudem jsou tak také některé orgány veřejných profesních komor, nezávislé úřady či správní tribunály. Soudní dvůr naopak neodpovídá otázky rozhodčích soudů (rozsudek Nordsee). Vnitrostátní soud, proti jehož rozhodnutí není řádného opravného pro­středku, ve kterém lze namítnout nesprávný výklad práva Evropské unie, má povinnost při po­psaných před­pokladech výkladovou otázku položit.

XIII. Důvody pro položení otázky

Otázka se smí týkat výkladu práva Evropské unie nebo - v případě sekundárního práva - též jeho platnosti. Soud se má dotazovat, pokud je volba výkladových možností klíčová pro roz­hodnutí vlastního sporu (případu) vnitrostátním soudem (rozsudek CILFIT). Od otázky se nao­pak má upustit, pokud je výklad zřejmý (tzv. acte clair) anebo objasněný dosavadní judikaturou (tzv. acte éclairé). Odpověď Soudního dvora je závazná pro dotazující se soud členského státu, pro další soudy je významná jako judikatura osvětlující právo Evropské unie.

XIV. Význam řízení o předběžné otázce

Leckteré rozsudky vzešlé z řízení o předběžné otázce mají zásadní význam pro chápání práva Evropské unie, resp. Evropských společenství. Soudní dvůr takto prosadil pojetí práva Evrop­ského (hospodářského) společenství jako nadnárodního práva, když potvrdil přímý účinek a před­nost. Výrazně svými odpověďmi určuje též pojetí základních hospodářských svobod nebo zásady rovnosti.

XV. Ostatní soudní řízení

Tribunál řeší též žaloby na odškodnění způsobené jednotlivci protiprávním postupem orgánů či institucí Evropské unie. Soud pro veřejnou službu řeší spory zaměstnanců Evropské unie a jejich zaměstnavatele.

XVI. Opravné prostředky v rámci soudnictví Evropské unie

Soudní dvůr rozhoduje o opravných prostředcích (odvoláních) proti rozsudkům Tribunálu. Tribunál rozhoduje podobně ohledně rozhodnutím specializovaných soudů. Soudní dvůr ani další soudy Evropské unie však nerozhodují o odvolání či stížnostech proti rozhodnutím soudů členských států. Ke sjednocování výkladu slouží pouze řízení o předběžné otázce.

XVII. Rysy vlastní správy Evropské unie

Orgány a agentury Evropské unie rozhodují o právech a povinnostech právnických osob a jednotlivců mimo jiné při ochraně hospodářské soutěže, správě duševního vlastnictví či povo­lení výroby a odbytu nebo ohledně ochrany životního prostředí při přípravě činností hrazených Evrop­skou unií. Pravidla pro řízení zpravidla podrobně stanovují nařízení. Soudní dvůr nebo Tribunál čas od času zdůrazní při rozhodování o žalobách na neplatnost výsledných rozhodnutí jednotlivé zásady spravedlivého řízení.

XVIII. Zásahy Evropské unie do řízení před úřady a soudy členských států

Evropská unie upravuje výkon svého práva úřady členských států jen výjimečně, například v oblasti výběru cel při dovozu zboží z nečlenských států. Obvykle tyto úřady ovšem rozhodují na základě vnitrostátních zákonů (správních řádů). Podoba řízení zůstává tak jejich záležitostí. Evropská unie takto respektuje procesní autonomii členských států. Řízení nicméně musí zajistit skutečné prosazení práva Evropské unie. Při řízeních se také nepřipouští znevýhodnění občanů či obyva­tel jiných členských států nebo právnických osob v podobném postavení.

Řízení o neplatnosti: čl. 263-264 SFEU, čl. 266 SFEU

Řízení o nečinnosti: čl. 265-266 SFEU

Řízení o porušení Smluv (tj. práva EU): čl. 258-259 SFEU

Pokutování členských států: čl. 260 SFEU

Rozsudek Soudního dvora ze dne 4. července 2000 ve věci C-387/97 o sporu Komise Evrop­ských společenství  proti  Řecké republice (Chania II - odpady). Sbírka rozhodnutí 2000, strana    I-05047

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. července 2005 o věci C-304/02 ve sporu Komise Evropských společenství proti Francouzské republice. Sbírka rozhodnutí 2005, strana I-06263

Řízení o předběžné otázce: čl. 267 SFEU

Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. října 1982 k věci 283/81 o předběžné otázce Corte suprema di Cassazione - Itálie ke sporům Srl CILFIT a Lanificio di Gavardo SpA proti Mi­nistero della sanita. Sbírka rozhodnutí 1982, strana 03415

Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. března 1982 k věci 102/81 o předběžné otázce Oberlan­desgericht Bremen - Německo činném jako rozhodčí soud ke sporu „Nordsee" Deutsche Hoch­seefischerei GmbH proti Reederei Mond Hochseefischerei Nordstern AG & Co. KG a Reederei Friedrich Busse Hochseefischerei Nordstern AG & Co. KG. Sbírka rozhodnutí 1982, strana 01095

Odkazy k tématu: