Státy upravují výrobu, odbyt a užívání zboží řadou opatření. Účelem je ochrana důležitých obecných a veřejných zájmů, života a zdraví lidí, zvířat a rostlin, veřejné bezpečnosti a pořádku, kulturního a přírodního bohatství, zajištění duševního vlastnictví, blaho spotřebitele, stability hospodářství či fiskální zájmy státu. Opatření spočívají jak v nárocích na zboží technickými a hygienickými normami, tak v kontrolách a inspekcích zboží, jeho výroby, odbytu a užití. Opomenout nelze ani výrobní, obchodní nebo spotřební množstevní omezení (kvóty).
Povaha opatření a rozdíly mezi nimi v mezinárodním srovnání dovedou kvůli jejich uplatňování rovněž na dovážené zboží ztížit či znemožnit jejich mezinárodní obchod. Především kvóty, ale též některé další požadavky leckteré státy zavádějí, aby ochránily domácí výrobce před zahraniční konkurencí.
Zřizovací smlouvy výslovně zapovídají množstevní (kvantitativní) omezení neboli kvóty obchodu mezi členskými státy, a to zvlášť pro vývoz a dovoz zboží, včetně zboží původem ve třetím státě, je-li připuštěné do vnitřního oběhu.
Společně se zákazem kvót se zakazují opatření členských států, jež mají rovnocenný (srovnatelný) účinek. Komise stanoviskem a Soudní dvůr judikaturou prosadily široké pojetí takových opatření. Myslí se jím jakékoli právní či skutečné opatření členského státu, jež narušuje či ohrožuje dovoz, vývoz a průvoz zboží mezi členskými státy (rozsudek Dassonville), jakož také neochota či nepřipravenost bránit státu zabránit překážkám obchodu zboží kladených soukromými osobami. Nepřiměřeně široká definice se ale zúžila, pokud se nestranně uplatňovaná „rozumná" opatření sledující obecné zájmy (rozsudek Cassis de Dijon) podobně jako úprava odbytu za taková opatření nepovažují (rozsudek Keck).
Ze zákazu kvót a opatření s rovnocenným účinkem se připouštějí výjimky. Opatření členských států však musejí být nezbytná pro zabezpečení důležitého veřejného zájmu a nesmějí být nástrojem potlačování mezistátního obchodu. Výčet důvodů je uzavřený (taxativní). Je jím ochrana života a zdraví lidí, zvířat a rostlin, ochrana národní bezpečnosti, veřejného pořádku a morálky, ochrana kulturního (popř. přírodního) bohatství a ochrana duševního vlastnictví. Judikatura Soudního dvora zdůraznila objektivní ráz opatření na ochranu života a zdraví, přičemž položila důraz na právní i skutečnou harmonizaci norem a uznávání certifikátů (rozsudek UHT mléko). Odmítla tak mnohá nedůvodná opatření. Odlišné politiky členských států si vynutily vstřícnější judikaturu vůči opatřením kvůli národní bezpečnosti, veřejnému pořádku a morálce. Účinná ochrana duševního vlastnictví členskými státy může přes dílčí sblížení právem Evropské unie nadále omezovat obchod mezi členskými státy, Soudní dvůr nicméně odmítá jejich zneužití pro oddělení trhů některých druhů zboží (rozsudek Centrafarm). Přípustným důvodem výslovného rozlišování odpadů podle původu je konečně ochrana životního prostředí (rozsudek Valonský odpad).
Časté využívání uvedených výjimek členskými státy by znesnadnilo obchod zbožím členskými státy. Evropská unie, resp. Evropská společenství proto - převážně prostřednictvím směrnic a na jejich základě vydaného vnitrostátního práva - sjednotila či sblížila nároky kladené na výrobu, odbyt a užívání zboží (standardy). Součástí společných standardů je též zabezpečení srovnatelné kontroly (certifikace) zboží ve členských státech, aby se mohly jejich výsledky bez obtíží uznávat ve státech dovozu.
Právo Evropské unie sbližuje hygienické nároky na výrobu a zpracování potravin, přičemž tyto standardy bývají vysoké. Upustilo se však od úplného sjednocování s ohledem na národní kulinární zvláštnosti. Volné převážení živých zvířat a rostlin mezi členskými státy, popř. uvnitř nich mohou členské státy, ba Evropská unie omezit, aby se zabránilo šíření chorob. Ve větším měřítku než u ostatního zboží jsou tak přípustné veterinární a fytosanitární (rostlinolékařské) kontroly. Převážení vzácných druhů a obchod jimi též upravují vnitrostátní a mezinárodní pravidla ochrany životního prostředí. Převážně sjednocená úprava zakládá povinnost zvláštní registrace léčiv. Zdravotnické prostředky vedle zvláštních nároků podléhají též obecné standardizaci. Zvláštní pravidla kvůli odmítání komercializace upravují odběr a zpracování lidské krve, tkání a orgánů. Právo Evropské unie sblížilo technické předpisy týkající se stavebnin, což však nevylučuje zvláštní nároky místního stavebního práva, jestliže je odůvodňují místní klimatické poměry. Sjednotily se též standardy kladené na vyráběné, resp. užívané dopravní prostředky. Důvodem je jejich bezproblémové užívání v mezistátní dopravě. Evropská unie sbližuje v neposlední řadě technické nároky kladené na stroje, zařízení a přístroje a na spotřební i profesionální elektrotechniku.
Vedle právně závazných nároků Evropská unie prostřednictvím přidružených normalizačních institutů (CEN a CENELEC), úzce spolupracujících s normalizačními instituty členských států, zabezpečuje dobrovolnou evropskou technickou normalizaci. Ta doplňuje, inspiruje, popř. nahrazuje normalizaci národní (v Česku ČSN, v Německu DIN apod.).
Ochrana duševního vlastnictví (autorské právo, patenty na vynálezy, ochranné známky) je nadále určována především vnitrostátním právem členských států. Světové i evropské mezinárodní smlouvy, sjednávané na půdě Mezinárodní organizace duševního vlastnictví (WIPO) stejně jako právo Evropské unie ovšem standardy duševního vlastnictví sbližují a posilují jejich uplatňování. Lze ovšem rovněž registrovat evropskou ochrannou známku, dlouhodobě se zvažuje zavedení jednotného patentu v rámci Evropské unie.
Součástí vnější obchodní politiky jsou omezení vývozu „citlivého" zboží kvůli ochraně důležitých obecných zájmů (zbraně, zboží dvojího použití, starožitnosti a umělecká díla) a ochranná opatření uplatnitelná vůči dovozu včetně zbývajících kvót (zemědělské výrobky). V rámci světových a evropských mezinárodních organizací se sbližují standardy týkající se řady druhů zboží též pro Evropskou unii a její členské státy. Podobně jako celní politiku prosazení důležitých zájmů Evropské unie při zbožovém obchodu s nečlenskými státy zajišťují úřady členských států. Omezením dovozu, vývozu a průvozu ovšem věnují pozornost též mezinárodní smlouvy uvolňující mezinárodní obchod zbožím, ať už se jde o právo Světové obchodní organizace či smlouvy zakládající zóny volného obchodu.
Zákaz množstevních omezení (kvót) a opatření s rovnocenným účinkem: čl. 34-35 SFEU
Výjimky ze zákazu: čl. 36 SFEU
Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1974 ve věci 8-74 o předběžné otázce Tribunal de premiere instance de Bruxelles - Belgie ke sporu Procureur du Roi proti Benoit a Gustave Dassonville. Sbírka rozhodnutí 1974, strana 00837
Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. února 1979 ve věci 120/78 o předběžné otázce Hessisches Finanzgericht - Německo ke sporu Rewe-Zentral AG proti Bundesmonopolverwaltung für Branntwein (Cassis de Dijon). Sbírka rozhodnutí 1979, strana 00649
Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. listopadu 1993 ve spojených věcech C-267/91 a C-268/91 o předběžné otázce Tribunal de grande instance de Strasbourg - Francie k trestnímu řízení proti Bernardu Keckovi a Danielu Mithouardovi. Sbírka rozhodnutí 1993, strana I-06097
Rozsudek Soudního dvora ze dne 8. února 1983 ve věci 124/81 o žalobě Komise Evropských společenství proti Spojenému království Velké Británie a Severního Irska (UHT mléko). Sbírka rozhodnutí 1983, strana 00203
Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. října 1978 ve věci 3/78 o předběžné otázce Arrondissementsrechtbank Rotterdam - Nizozemsko ke sporu Centrafarm BV proti American Home Products Corporation. Sbírka rozhodnutí 1978, strana 01823
Rozsudek Soudního dvora ze dne 9. července 1992 ve věci C-2/90 o žalobě Komise Evropských společenství proti Belgickému království (valonské skládky) Sbírka rozhodnutí 1992, strana I-04431
Kompetence standardizace zboží: čl. 114 a následující SFEU
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin
Nařízení Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků
Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 3052/95/ES
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních a o změně směrnice 95/16/ES
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES ze dne 18. června 2009 o bezpečnosti hraček
Kompetence pro vytvoření jednotné ochrany práv duševního vlastnictví EU: čl. 118 SFEU
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti
Nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství
První směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/44/ES ze dne 6. července 1998 o právní ochraně biotechnologických vynálezů
Nařízení Rady (ES) č. 1061/2009 ze dne 19. října 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro vývoz
Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití