Většina vyspělých států chrání hospodářskou soutěž na svých trzích mocenskými zásahy. Prostá soutěž se nepovažuje za dostatečnou. Na výrobce zboží a poskytovatele služeb (soutěžitele) se tak uplatňují povinnosti stanovené veřejným soutěžním právem. Popisované soutěžní právo Evropské unie má obdobu ve většině vyspělých zemí světa. Veřejné soutěžní právo nelze směšovat se soukromým soutěžním právem čili ochranou před nekalou soutěží.
Evropská unie postihuje nástroji taková narušení hospodářské soutěže, jež se dotýkají jednotného vnitřního trhu, kdy nežádoucí účinky překračují hranice členských států. Evropská unie si osobuje uplatnění svého práva také tehdy, když má praktika narušující hospodářskou soutěž na jednotném trhu původ v zahraničí (rozsudek Wood pulp). Na narušení hospodářské soutěže s účinky na trhu jednoho členského státu se nadále uplatňuje vnitrostátní soutěžní právo. Právo Evropské unie soutěžní práva členských států sice nesbližuje, leckteré členské státy se však při jeho vytváření inspirovaly soutěžním právem celku.
Právo Evropské unie obecně zakazuje kartely. Kartely se rozumějí výslovná ujednání nebo jednání soutěžitelů ve shodě či opatření zájmových organizací, jestliže narušují hospodářskou soutěž. Jsou jimi především rozdělení trhů, určení cen nebo objemu výroby, služeb či odběru. Rozsáhlá rozhodovací praxe Komise a judikatura Soudního dvora vymezila jako nepřípustné podobné praktiky včetně dohod mezi články výrobního a obchodního řetězce neboli tzv. vertikálních kartelů (rozsudek Consten - Grundig). Ze zákazu se připouštějí blokové (hromadné) výjimky, jež nařízeními stanovuje Komise. Tyto výjimky zahrnují praktiky, které sice omezují soutěž, nicméně představují technologické či organizační zlepšení hospodářské činnosti a jsou přínosem pro spotřebitele či odběratele.
Právo Evropské unie postihuje zneužití dominantního postavení soutěžitelem. Tímto zneužitím se myslí především cenový diktát, omezování produkce, vnucování vázaných obchodů a diskriminace mezi jednotlivými odběrateli nebo dodavateli (rozsudek Chiquita). Při posuzování se zkoumá, zda soutěžitel skutečně na rozhodném (relevantním) trhu převládá. Ze zákazu zneužití dominantního postavení nejsou výjimky. Samo dominantní postavení nicméně protiprávní není, jeho dosažení se však předchází kontrolou fúzí.
Prosazení zákazu kartelů a zneužití dominantního postavení zajišťuje pokutování soutěžitelů. Trestní postih manažerů či rozdělení soutěžitele právo Evropské unie nezná. Dříve soutěžní právo prosazovala výhradně Komise, jež vedle blokových výjimek udělovala též výjimky individuální. Nyní každý soutěžitel sám posuzuje případný negativní dopad svého chování na společný trh. Výkon společného práva je nyní dílem decentralizován, podílejí se na něm také soutěžní úřady členských států, jež jinak prosazují vnitrostátní soutěžní právo. Pro řádné vyšetření a postih kartelů a zneužití dominantního postavení stanoví postupy zvláštní nařízení. Pomoc při vyšetřování a provedení postihů zabezpečují úřady a soudy členských států.
Zneužití dominantního postavení předchází již dvacet let zvláštní kontrola slučování (fúzí, koncentrací) soutěžitelů. Slučováním se rozumí propojení či splynutí soutěžitelů (převzetí kontrolního balíku akcií, splynutí obchodních společností, popř. založení konsorcií). Sloučení přesahující určitý rozsah vymezený obratem a podílem na trhu nebo takové sloučení, jehož kontrolu žádají členské státy, posuzuje Komise. Bez jejího svolení se sloučení nesmí uskutečnit. Úkony takové sloučení zakládající se považují za neplatné.
Ohrozit soutěž na společném trhu dokáží též členské státy svými podporami. Těmi se rozumí jakékoli zvýhodnění jednotlivých soutěžitelů či odvětví. Zvýhodnit lze nástroji soukromého stejně jako veřejného práva. Státní podporu mohou představovat přímé subvence, úlevy na daních, zvýhodněná plnění, výhodné úvěry či kapitálové injekce. Státní podporou je též zvýhodnění poskytnuté územní samosprávou a státem zřízenými institucemi či ovládanými podniky. Státní podpora je obecně zakázána. Vymezuje se nicméně okruh důvodů, za kterých lze podporu po schválení poskytnout. Státy poskytují podpory kvůli různým důvodům, vedle zachování či podpory zaměstnanosti jí může být rozvoj určitého odvětví, zajištění bezpečnosti či zachování stability (bankovnictví a pojišťovnictví). Poskytování státních podpor kontroluje Komise, která může udělit za výše uvedených podmínek výjimku. Komise může rovněž vyhodnotit jako neslučitelnou se společným trhem podporu neohlášenou či již stávající. Při rozhodování se hodnotí na straně jedné důvody podpory a na straně druhé ohrožení soutěže. Nepovolenou podporu musejí státy žádat od příjemce zpět (rozsudek Boussac). Postup při povolování a dozorování podpor stanoví nařízení.
Evropská společenství v 90. letech postupně prosadila odstranění některých monopolů členských států mimo jiné na železnicích, v civilním letectví, v plynárenství, elektroenergetice nebo telekomunikacích. Zbývající monopoly - pošta - se odbourávají. Zavedení soutěže více dodavatelů (operátorů) předpokládá zpravidla oddělení zařízení a provozu a ustavení zvláštních dozorových orgánů (regulátorů). Demonopolizace se netýká sociálních služeb, zdravotnictví a školství. Jejich organizace a financování zůstávají úkolem členských států. Demonopolizaci předepisují směrnice členským státům. Správu jednotlivých síťových odvětví zabezpečují úřady členských států.
Právo Evropské unie tlumí sklon členských států a jejich územní samosprávy upřednostňovat při zadávání veřejných zakázek domácí dodavatele. Obecné a odvětvové směrnice výrazně ovlivnily právo zadávání veřejných zakázek. Součástí úpravy je celoevropské zveřejňování rozsáhlejších veřejných zakázek ve zvláštní databance (TED) stejně jako zavedení účinných opravných prostředků pro odmítnuté uchazeče. Potlačit korupci spojovanou s veřejnými zakázkami v mnohých členských státech nicméně Evropská unie nedokáže.
Zákaz kartelů a zneužití dominantního postavení: čl. 101-102 SFEU
Rozsudek Soudního dvora ze dne 31. března 1993 ve spojených věcech C-89/85, C-104/85, C-114/85, C-116/85, C-117/85 a C-125/85 až C-129/85 o žalobách A. Ahlström Osakeyhtiö a další proti Komisi Evropských společenství (wood pulp - celulóza). Sbírka rozhodnutí 1993, strana I-01307
Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. července 1966 ve spojených věcech 56 a 58-64 o žalobě Établissements Consten S.a.R.L. a Grundig-Verkaufs-GmbH proti Komisi Evropského hospodářského společenství. Sbírka rozhodnutí 1966., strana 00321
Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. února 1978 ve věci 27/76 o žalobě United Brands Company a United Brands Continentaal BV proti Komisi Evropských společenství (Chiquita). Sbírka rozhodnutí 1978, strana 00207
Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy
Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Nařízení ES o spojování)Text s významem pro EHP
Omezení státních podpor: čl. 107-109 SFEU
Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb
Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. února 1990 ve věci C-301/87 o žalobě Francouzská republika proti Komisi Evropských společenství (Boussac). Sbírka rozhodnutí 1990, strana I-00307
Internetová prezentace rozhodnutí Komise v oblasti hospodářské soutěže: