Právo Evropské unie


25. Trestní, policejní a cizinecké záležitosti v Evropské unii

I. Mezinárodní spolupráce

Spolupráce členských států Evropských společenství při trestní represi využívala nástroje ur­čené dvoustrannými, vícestrannými a mnohostrannými smlouvami o spolupráci při vyšetřování kriminality a stíhání, vydávání a předávání pachatelů. Mezinárodní policejní spolupráci zajišťuje Mezinárodní policejní úřad (Interpol). V evropském prostředí posílenou spolupráci ve věcech trestní represe vyjadřují též smlouvy sjednané v Radě Evropy. V celosvětovém měřítku není uvolněn pohyb jednotlivců. Potřeba mezinárodní spolupráce týkající se migrace je tak omezená, jakkoli existuje Mezinárodní organizace pro migraci (IMO). Výjimkou je problematika azylu, kterou upravuje celosvětově Úmluva o právním postavení uprchlíků, přičemž potřebnou spolu­práci zajišťuje Vysoký komisař pro uprchlíky a jeho úřad (UNHCR) při Organizaci Spojených národů.

II. Vývoj a stav spolupráce členských států

Evropská společenství věnovala vnitřně-bezpečnostním aspektům hospodářské integrace větší pozornost od 70. let. Hospodářská integrace totiž vyvolala rovněž poevropštění krimina­lity. Smlouva o Evropské unii pak ustavila zvláštní agendu „spolupráce justiční a vnitřní" jako její „třetí pilíř". Amsterdamská smlouva pak její část policejní, vízovou a azylovou podrobila právnímu rámci Evropského společenství („přesun do prvního pilíře"). Začaly se rovněž zde přijímat nařízení a směrnice. Nástroje třetího pilíře se nadále používaly jen ve věcech trestních. Soubor společných postojů, rámcových rozhodnutí a rozhodnutí představujících tuto spolupráci vytvářela Evropská unie s ohledem na požadavek jednomyslnosti pomaleji. Splynutí Evropské unie a Evropského společenství se také zde do budoucna projeví užíváním směrnic a nařízení. Zřizovací smlouvy po přijetí Lisabonské smlouvy stanoví kompetence Evropské unie ve věcech trestních podrobněji. Určitou roli nadále hrají podpůrné mezinárodní smlouvy uzavřené člen­skými, popř. dalšími státy (akcesorické právo).

III. Spolupráce orgánů činných v trestním řízení

Dosud přijatá opatření především posilují spolupráci soudů a státních zastupitelství, proku­ratur, soudních a policejních vyšetřovatelů jednotlivých členských států při stíhání trestné čin­nosti, která překračuje společné hranice. Zavedlo se například zjednodušené vydávání pachatelů trestných činů včetně vlastních občanů členskými státy na základě evropského zatýkacího roz­kazu či předávání pro účely výkonu trestu vězení a zjednodušuje se spolupráce při zajišťování majetku nebo při dokazování. Dosavadní rámcová rozhodnutí členské státy zapracovávaly do vnitrostátního práva podobně jako směrnice.

IV. Sblížení trestního práva hmotného

Právo Evropské unie jen omezeně ovlivňuje trestní právo hmotné a procesní. Evropská unie nemá vlastní trestní zákoník, natožpak trestní soudnictví a vězeňství (oproti federální trestní represi Spojených států amerických). Akcesorické právo nejdříve předepsalo účinnou trestní re­presi činů proti finančním zájmům Evropských společenství (zpronevěry a podvody). Další sbli­žování trestního práva hmotného je pozvolné a omezené.

V. Policejní spolupráce a Europol

Spolupráci policií členských států zabezpečuje zejména Evropský policejní úřad (Europol), který byl zvláštní organizací členských států Evropské unie a dnes je její agenturou. Europol za­bezpečuje za pomoci styčných důstojníků a úřadoven výměnu informací o hledaných a pohřešo­vaných osobách a usiluje o sladění policejních zásahů. Součástí policejní spolupráce jsou též spo­­leč­né vyšetřovací týmy. Europol není však samostatnou policejní jednotkou s vyšetřovací a zá­­sa­ho­vou kompetencí.

VI. Odstranění hraničních kontrol

Francie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko v 80. letech zrušily tzv. schengen­skými smlouvami hraniční kontroly na společných hranicích. V 90. letech se okruh států po­stupně rozšířil na většinu členů Evropské unie a zapojily se též další státy. Součástí zrušení sou­stavných kontrol osob a zboží na vnitřních hranicích bylo zabezpečení srovnatelné kontroly vnějších hranic (pozemních, v přístavech a na letištích), které doprovází společná vízová poli­tika a jednotná evidence nežádoucích a hledaných osob. Uvedený právní rámec, jež osvojila Ev­ropská unie až následně, připouští dočasné obnovení kontrol, namátkové kontroly osob v hra­nič­ním pásmu a policejní sledování a pronásledování přes společné hranice. Nové členské státy se do systému zapojovaly po potřebné přípravě až dodatečně.

VII. Vízová a přistěhovalecká politika

Upuštění od hraničních kontrol na většině společných hranic si vyžádalo sbližování vízové politiky členských států. Evropská unie postupně sjednotila vízovou politiku uplatňovanou vůči občanům třetích států, kteří zamýšlejí krátkodobě pobývat ve členských státech. Nyní Evropská unie také slaďuje opatření členských států proti ilegálnímu přistěhovalectví a s ním spojenému pašování lidí. Ohledně přistěhovalectví se naopak rozhodují členské státy Evropské unie dosud jednotlivě, přičemž sledují své politické, hospodářské a společenské cíle a zohledňují své zvlášt­ní vztahy s nečlenskými státy. Evropská unie však takto dlouhodobě usazeným cizincům posky­tu­je možnost pobytu též na území dalších členských států.

VIII. Azylová politika

Sblížení právní úpravy azylu si vyžádala potřeba potlačovat zneužívání řízení o něm. Směr­nice sbližují předpisy členských států nelegálními přistěhovalci. Pouze jeden členský stát rozho­duje o žádosti o azyl. Další členské státy žádosti odmítnutého žadatele již obecně neprojedná­vají. Občanům jiných členských států Evropské unie mohou členské státy udělit azyl pouze za výjimečných okolností. Sbližují se pravidla pro poskytování dočasné ochrany.

Spolupráce ve věcech víz, přistěhovalectví, azylu a kontrol na hranicích: čl. 77-80 SFEU

Justiční spolupráce v trestních věcech: čl. 82-86 SFEU

Policejní spolupráce: čl. 87-89 SFEU

Rozhodnutí Rady ze dne 6. dubna 2009 o zřízení Evropského policejního úřadu (Europol) (2009/371/SVV)

Rozhodnutí Rady ze dne 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti

Rámcové rozhodnutí Rady 2009/948/SVV ze dne 30. listopadu 2009 o předcházení kompe­tenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení

Rámcové rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzá­jem­ného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii

Rámcové rozhodnutí Rady 2008/675/SVV ze dne 24. července 2008 o zohledňování odsouzení v členských státech Evropské unie při novém trestním řízení

Rámcové Rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (2002/584/SVV)

Rámcové rozhodnutí Rady 2008/978/SVV ze dne 18. prosince 2008 o evropském důkazním příkazu k zajištění předmětů, listin a údajů pro účely řízení v trestních věcech

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se sta­noví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)

Směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňo­vat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu po­skytované ochrany

Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států

Směrnice Rady 2003/9/ES ze dne 27. ledna 2003, kterou se stanoví minimální normy pro při­jímání žadatelů o azyl

Odkazy k tématu: