Evropská unie neorganizuje a nefinancuje sociální zabezpečení obyvatelstva členských států. Výjimkou je zabezpečení funkcionářů, úředníků a zaměstnanců Evropské unie a jejich rodin. Sociální zabezpečení, veřejné financování zdravotní péče a veřejné služby obyvatelstvu, zejména vzdělání, vymezují vlastním zákonodárstvím na základě národní, popř. oblastní a místní politiky členské státy. Mezi členskými státy Evropské unie jsou značné rozdíly, pokud jde o okruh, výši a jakost sociálních dávek a služeb. Rozdíly nevyplývají jen z rozdílné výkonnosti národních hospodářství a na ní závisející životní úrovně obyvatel, ale také z odlišných společenských poměrů a politických přístupů. Členské státy mají různé modely sociálního zabezpečení (všeobecný, chudinský, stavovský), jež jsou pochopitelně různě nákladné, což se projevuje ve zdanění. Různě členské státy též financují a organizují zdravotnictví a školství a přispívají na další služby: kulturu, sport, dopravu a bydlení.
Zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné se těší nemocenskému zabezpečení ve členském státě, kde pracují či podnikají. Od institucí sociálního zabezpečení tohoto státu dostávají průběžné sociální dávky - podporu v rodičovství, dětské přídavky, příspěvky kvůli zdravotnímu postižení - též jejich rodinní příslušníci. S omezeními za účelem zabránění zneužití se také poskytuje podpora v nezaměstnanosti. Jednotlivec se obecně těší průběžnému sociálnímu zabezpečení pouze v jednom členském státě.
Následné sociální zabezpečení, tedy starobní, vdovské, sirotčí a invalidní důchody (penze) poskytují všechny státy, ve kterých zabezpečený občan Evropské unie působil a podílel se tak na financování těchto dávek daněmi či odvody, popř. byl zajištěn jako rodinný příslušník vydělávajícího a platícího občana. Při rozhodování o žádostech o tyto dávky musejí státy, resp. instituce sociálního zabezpečení zohlednit (započítat) doby odpracované v dalších členských státech. Odpovídající podíly důchodů pak vyplácejí instituce členských států. Brání se tak jak znevýhodnění, tak zvýhodnění migrujících hospodářsky činných občanů Evropské unie a jejich rodin.
Hospodářsky činní přistěhovalci se těší plné veřejně financované zdravotní péči ve státě dlouhodobého pobytu, kde ostatně kvůli své hospodářské činnosti obvykle platí daně či pojistné na veřejné zdravotní pojištění zdravotním pojišťovnám a fondům. Podobně se zabezpečují také doprovázející rodinní příslušníci. Právo státu dlouhodobého pobytu určuje rozsah nehrazené péče a míru spoluúčasti. Obyvatelé jiných členských států přechodně pobývající na území členského státu mají nicméně nárok na zprostředkování úhrady nutné péče za stejných podmínek jako jeho obyvatelé na vrub státu svého dlouhodobého pobytu, resp. příslušné instituce zdravotního zabezpečení. Zvláštní režim zdravotnického zabezpečení se týká důchodců, studentů, uchazečů o zaměstnání a důchod, vyslaných nebo dojíždějících pracovníků (pendlerů) a jejich doprovázejících či oddělených rodinných příslušníků.
Hospodářsky činní přistěhovalci z řad občanů jiných členských států, resp. jejich rodinní příslušníci mají nárok na vzdělávání a podporu při něm za stejných podmínek jako občané příslušného státu, a to také tehdy, uskutečňuje-li se v zahraničí. Judikatura Soudního dvora (rozsudek Gravier) odmítla nadto rozlišování studentů a uchazečů studia též podle místa dlouhodobého pobytu, různé školné tak není možné. Přistěhovavší se studenti ovšem nemají všeobecný přístup k sociální podpoře při studiu.
Hospodářsky činní přistěhovalci a jejich rodinní příslušníci mají mít stejný přístup k bydlení včetně jeho veřejné podpory (sociální bydlení, zvýhodněné spoření a půjčky) jako občané hostitelského státu. Stejně tak je nepřípustné jakékoli znevýhodnění při přístupu ke státem nebo územní samosprávou dotovaným dalším službám, jakou je veřejná doprava, sociální péče, kultura a sport.
Rovnost: Čl. 18 SFEU
Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství
Kompetence ke koordinaci sociálního zabezpečení: čl. 48 SFEU
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení
Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. února 1985 ve věci 293/83 o předběžné otázce Tribunal de premiere instance de Liege - Belgie ke sporu Francoise Gravier proti Ville de Liege. Sbírka rozhodnutí 1985, strana 00593