Tradicionalismus v architektuře a sochařství

Tradicionalismus v architektuře a sochařství

Traditionalism in Architecture and Sculpture

teze Ph.D. práce

cs

Disertační práce Tradicionalismus v architektuře a sochařství zahrnuje i další příbuzné obory - urbanismus, malířství, umělecké řemeslo, design, nábytek, hudbu nebo módu. Tato odvětví byla zhruba do třicátých let minulého století nedílně spojena v duchu tradice Beaux-Arts a předávána na uměleckých školách. Modernistická hnutí tuto jednotu narušila a došlo k postupnému až úplnému odloučení sochařství a ornamentu od architektury a dalších spřízněných oborů, které se postupně rozvinuly v samostatné disciplíny a mají s původními, tradičními obory pramálo společného. Také forma se v současné tvorbě vytrácí a tradiční přírodní materiály nahrazují syntetické napodobeniny. Původní figurální a ornamentální motivy nahradila abstrakce, konceptualismus a instalace. I přesto, že tento přístup je v současnosti dominantní, tradicionalismus v architektuře a sochařství úplně nevymizel. Stále existují jedinci, skupiny a instituce, kteří v tradici pokračují. Disertační práce zkoumá vztah soudobé architektury a sochařství a na vybraných příkladech analyzuje spojení současného figurálního a dekorativního sochařství s tradičně orientovanou architekturou, v kontrastu s protikladnými situacemi, kdy se architektura samotná stává sochou a sochařství je vymezeno pouze do galerií k občasným výstavám. Disertace také věnuje pozornost nové renesanci v sochařství v současnosti, kterou představují sochařská sympozia, kde opět začínají vznikat pozoruhodná monumentální díla z kamene, dřeva nebo kovu, tvořena přímo před očima veřejnosti a poté trvale instalována v parku nebo na ostatních veřejných prostranstvích. Tento nový trend v sochařství může předznamenat návrat k původnímu spojení sochařství a architektury jako v minulosti. Mezinárodní sochařské parky nabízejí spojení monumentálního sochařství a Geoparku, kde socha v krajině nabízí vzor pro ideální kulturní krajinu a město. V oblasti urbanismu, disertace definuje nový pojem “vrstvený urbanismus”, který kromě nových prostorů pro zástavbu a zeleň ve městech upřednostňuje chodce tím, že navrhuje umístění automobilové a tramvajové dopravy pod zemský povrch. Kromě navržených řešení pro současná, již existující města, disertace řeší možnosti budování měst nových, dle principů tradicionalismu, Nového a vrstveného urbanismu, s využitím současné robotické technologie (Fastbrick Robotics). Disertace též navazuje na polemické texty zabývající se vztahem architektury a sochařství ve 20. a 21. století a na vybrané realizace ve veřejném prostoru s využitím autorových bohatých zkušeností ze světa. Další částí disertace je prozkoumání vztahu sochařství a architektury ve výuce na uměleckých a architektonických školách, s poukázáním na pozitivní příklady a eventuální možnosti zlepšení v případě, kdy produktivní vazba obou specializací není adekvátně podporována. Práce představuje volitelné předměty a akreditovanou výuku tradicionalismu nejen v rámci letních škol, ale i na fakultách architektury a fakultách výtvarných umění. Disertace též rekapituluje realizované workshopy a letní školy, zaměřené na projektování klasické architektury, ornament a přírodní stavitelství. (více textu k anotaci: https://adamec.org/teze-phd-anotace.pdf)

Disertační práce Tradicionalismus v architektuře a sochařství zahrnuje i další příbuzné obory - urbanismus, malířství, umělecké řemeslo, design, nábytek, hudbu nebo módu. Tato odvětví byla zhruba do třicátých let minulého století nedílně spojena v duchu tradice Beaux-Arts a předávána na uměleckých školách. Modernistická hnutí tuto jednotu narušila a došlo k postupnému až úplnému odloučení sochařství a ornamentu od architektury a dalších spřízněných oborů, které se postupně rozvinuly v samostatné disciplíny a mají s původními, tradičními obory pramálo společného. Také forma se v současné tvorbě vytrácí a tradiční přírodní materiály nahrazují syntetické napodobeniny. Původní figurální a ornamentální motivy nahradila abstrakce, konceptualismus a instalace. I přesto, že tento přístup je v současnosti dominantní, tradicionalismus v architektuře a sochařství úplně nevymizel. Stále existují jedinci, skupiny a instituce, kteří v tradici pokračují. Disertační práce zkoumá vztah soudobé architektury a sochařství a na vybraných příkladech analyzuje spojení současného figurálního a dekorativního sochařství s tradičně orientovanou architekturou, v kontrastu s protikladnými situacemi, kdy se architektura samotná stává sochou a sochařství je vymezeno pouze do galerií k občasným výstavám. Disertace také věnuje pozornost nové renesanci v sochařství v současnosti, kterou představují sochařská sympozia, kde opět začínají vznikat pozoruhodná monumentální díla z kamene, dřeva nebo kovu, tvořena přímo před očima veřejnosti a poté trvale instalována v parku nebo na ostatních veřejných prostranstvích. Tento nový trend v sochařství může předznamenat návrat k původnímu spojení sochařství a architektury jako v minulosti. Mezinárodní sochařské parky nabízejí spojení monumentálního sochařství a Geoparku, kde socha v krajině nabízí vzor pro ideální kulturní krajinu a město. V oblasti urbanismu, disertace definuje nový pojem “vrstvený urbanismus”, který kromě nových prostorů pro zástavbu a zeleň ve městech upřednostňuje chodce tím, že navrhuje umístění automobilové a tramvajové dopravy pod zemský povrch. Kromě navržených řešení pro současná, již existující města, disertace řeší možnosti budování měst nových, dle principů tradicionalismu, Nového a vrstveného urbanismu, s využitím současné robotické technologie (Fastbrick Robotics). Disertace též navazuje na polemické texty zabývající se vztahem architektury a sochařství ve 20. a 21. století a na vybrané realizace ve veřejném prostoru s využitím autorových bohatých zkušeností ze světa. Další částí disertace je prozkoumání vztahu sochařství a architektury ve výuce na uměleckých a architektonických školách, s poukázáním na pozitivní příklady a eventuální možnosti zlepšení v případě, kdy produktivní vazba obou specializací není adekvátně podporována. Práce představuje volitelné předměty a akreditovanou výuku tradicionalismu nejen v rámci letních škol, ale i na fakultách architektury a fakultách výtvarných umění. Disertace též rekapituluje realizované workshopy a letní školy, zaměřené na projektování klasické architektury, ornament a přírodní stavitelství. (více textu k anotaci: https://adamec.org/teze-phd-anotace.pdf)

Dissertation The Traditionalism in Architecture and Sculpture also includes other related fields - urbanism, painting, arts, design, furniture, music or fashion. These arts were united up until the 1930s in the spirit of the Beaux-Arts tradition and handed over to art schools. The modernist movements have disrupted this unity. The separation of sculpture and ornament from architecture and other related fields gradually developed into isolation, that have little in common with the original, traditional disciplines. Also, the form disappears in the present creation, and traditional natural materials are replaced by synthetic imitations. Original figurative and ornamental motifs are replaced by abstraction, conceptualism and installation. Even though this approach is now dominant, traditionalism in architecture and sculpture has not completely vanished. There are still individuals, groups and institutions that continue in tradition. The dissertation examines the relation between contemporary architecture and sculpture and, on selected examples, it analyzes the connection of contemporary figurative and decorative sculpture with traditionally oriented architecture, in contrast to opposing situations where architecture itself becomes a statue, and sculpture is defined only in galleries for occasional exhibitions. The dissertation also draws attention to the new Renaissance in sculpture at present, represented by sculpture symposia, where remarkable monumental works of stone, wood or metal originate again, formed directly in front of the public and then permanently installed in parks or other public spaces. This new trend in sculpture can imply a return to the original link between sculpture and architecture like in the past. International sculpture parks offer a combination of monumental sculpture and a geopark, where the sculpture in the landscape offers a model for an ideal cultural landscape and city. In the field of urbanism, the dissertation defines a new concept of "layered urbanism", which, in addition to new areas for urban development and greenery, prefers pedestrians by proposing the location of car and tram transport beneath the earth's surface. In addition to the proposed solutions for today's existing cities, the dissertation solves the possibility of building new cities, based on the principles of traditionalism, New and Layered Urbanism, using the current robotic technology (Fastbrick Robotics). The dissertation also builds on polemical texts dealing with the relationship between architecture and sculpture in the 20th and 21st centuries, and on selected realizations in the public space, using the author's rich experience from the world. Another part of the dissertation is to examine the relationship between sculpture and architecture in teaching arts and architecture schools, pointing to positive examples and potential improvement if the productive link between the two specializations is not adequately supported. The thesis presents optional subjects and accredited teaching of traditionalism not only in summer schools, but also at faculties of architecture and faculties of fine arts. The dissertation also reviews the realized workshops and summer schools focused on the design of classical architecture, ornament and natural construction. (more text to annotation: https://adamec.org/thesis-phd-annotation.pdf)

Tradicionalismus; Beaux-Arts; Ornament; Vrstvený urbanismus

16.01.2019

Fakulta Architektury VUT

Brno, Czechia

1

1

1

https://adamec.org/thesis-phd-annotation.pdf