Detail publikace

Archeologické pracoviště v kontextu architektonicko-urbanistického řešení národní kulturní památky Mikulčice (1954–2013)

KOŘÍNKOVÁ, J.

Originální název

Archeologické pracoviště v kontextu architektonicko-urbanistického řešení národní kulturní památky Mikulčice (1954–2013)

Český název

Archeologické pracoviště v kontextu architektonicko-urbanistického řešení národní kulturní památky Mikulčice (1954–2013)

Anglický název

The archaeological workplace within the context of the architectural-town planning design of the Mikulčice National Cultural Monument (1954–2013)

Typ

kapitola v knize

Jazyk

cs

Originální abstrakt

V průběhu 2. poloviny 20. století byla učiněna celá řada pokusů o architektonicko-urbanistické zpracování prostoru velkomoravského naleziště v Mikulčicích a zpřístupnění jeho památek veřejnosti. Po dokončení první etapy archeologického výzkumu v 50. letech zpracoval v roce 1962 zahradní architekt Bohdan Wagner první studii, která v rámci krajinné úpravy navrhovala zbudování muzea na ose stávající příjezdové trasy od Mikulčic. V roce 1963 byla vyhodnocena první anonymní architektonicko-urbanistická soutěž na řešení daného území. Vítězný projekt architektů Tibora Alexyho, Milana Kodoně a Jána Lichneram předpokládal v souladu se zadáním opláštění půdorysů velkomoravských kostelů. Projekt byl sice porotou doporučen k realizaci, k zahájení stavebních prací však nedošlo. Výsledky soutěže byly kriticky komentovány v odborném tisku. Z roku 1972 pochází první návrh prohlídkových tras v areálu včetně budovy archeologického ústavu, muzea a ubytovny s restaurací a jejich umístění v blízkosti naleziště. Projekt byl v roce 1974 přepracován Antonínem Kurialem, který návštěvnické centrum koncipoval jako vstupní prostor do archeologické lokality a posunul ho přímo na osu příjezdové komunikace. V srpnu stejného roku byl slavnostně položen základní kámen, k realizaci však opět nedošlo, přestože byl tento návrh detailně rozpracován architektem Kamilem Fuchsem, pracovníkem brněnské pobočky SÚRPMO. V roce 1979 bylo zlínské a brněnské pracoviště Stavoprojektu pověřeno vypracováním další studie pro komplex návštěvnického centra s muzeem, budovou archeologického ústavu, ubytovnou a restaurací. V obou případech došlo k začlenění vodní plochy. Zlínský projekt vznikl pod vedením Šebestiána Zeliny, brněnské pracoviště zastupoval Miroslav Spurný. Žádný z návrhů nebyl realizován. V roce 1993 vznikla studie Atelieru AADD, která v dlouhodobém horizontu předpokládala vybudování prohlídkových tras a vysunutí muzea a archeologického pracoviště do blízkosti tzv. ovčína v poloze Trapíkov a tím i vyčištění prostoru naleziště od provizorních objektů zbudovaných v období 50. a 60. let. Tato myšlenka však také nebyla realizována. V roce 2006 vznikla pod vedení Jany Gregorové dosud jediná studie propojující moravskou a slovenskou stranu archeologické oblasti Mikulčice – Kopčany oddělenou korytem řeky Moravy. Návrh řešení Jany Gregorové se stal v roce 2009 jedním ze soutěžních podkladů pro soutěž Archeopark Mikulčice-Kopčany – česká část vypsanou Radou Jihomoravského kraje. Vítězem soutěže se stal projekt ateliéru M&P Architekti, jehož realizace byla v konečném důsledku zahájena. Po ničivém požáru v prostoru archeologické expedice v roce 2007 byl v roce 2010 zahájen výkup pozemků pro novou budovu výzkumné základy Archeologického ústavu AVČR. Na jaře roku 2012 byl poklepán základní kámen k nové základně navržené brněnským architektonickým ateliérem Pelčák a Partner Architekti. Projekt byl úspěšně realizován a novostavba byla uvedena do provozu 10. října 2013.

Český abstrakt

V průběhu 2. poloviny 20. století byla učiněna celá řada pokusů o architektonicko-urbanistické zpracování prostoru velkomoravského naleziště v Mikulčicích a zpřístupnění jeho památek veřejnosti. Po dokončení první etapy archeologického výzkumu v 50. letech zpracoval v roce 1962 zahradní architekt Bohdan Wagner první studii, která v rámci krajinné úpravy navrhovala zbudování muzea na ose stávající příjezdové trasy od Mikulčic. V roce 1963 byla vyhodnocena první anonymní architektonicko-urbanistická soutěž na řešení daného území. Vítězný projekt architektů Tibora Alexyho, Milana Kodoně a Jána Lichneram předpokládal v souladu se zadáním opláštění půdorysů velkomoravských kostelů. Projekt byl sice porotou doporučen k realizaci, k zahájení stavebních prací však nedošlo. Výsledky soutěže byly kriticky komentovány v odborném tisku. Z roku 1972 pochází první návrh prohlídkových tras v areálu včetně budovy archeologického ústavu, muzea a ubytovny s restaurací a jejich umístění v blízkosti naleziště. Projekt byl v roce 1974 přepracován Antonínem Kurialem, který návštěvnické centrum koncipoval jako vstupní prostor do archeologické lokality a posunul ho přímo na osu příjezdové komunikace. V srpnu stejného roku byl slavnostně položen základní kámen, k realizaci však opět nedošlo, přestože byl tento návrh detailně rozpracován architektem Kamilem Fuchsem, pracovníkem brněnské pobočky SÚRPMO. V roce 1979 bylo zlínské a brněnské pracoviště Stavoprojektu pověřeno vypracováním další studie pro komplex návštěvnického centra s muzeem, budovou archeologického ústavu, ubytovnou a restaurací. V obou případech došlo k začlenění vodní plochy. Zlínský projekt vznikl pod vedením Šebestiána Zeliny, brněnské pracoviště zastupoval Miroslav Spurný. Žádný z návrhů nebyl realizován. V roce 1993 vznikla studie Atelieru AADD, která v dlouhodobém horizontu předpokládala vybudování prohlídkových tras a vysunutí muzea a archeologického pracoviště do blízkosti tzv. ovčína v poloze Trapíkov a tím i vyčištění prostoru naleziště od provizorních objektů zbudovaných v období 50. a 60. let. Tato myšlenka však také nebyla realizována. V roce 2006 vznikla pod vedení Jany Gregorové dosud jediná studie propojující moravskou a slovenskou stranu archeologické oblasti Mikulčice – Kopčany oddělenou korytem řeky Moravy. Návrh řešení Jany Gregorové se stal v roce 2009 jedním ze soutěžních podkladů pro soutěž Archeopark Mikulčice-Kopčany – česká část vypsanou Radou Jihomoravského kraje. Vítězem soutěže se stal projekt ateliéru M&P Architekti, jehož realizace byla v konečném důsledku zahájena. Po ničivém požáru v prostoru archeologické expedice v roce 2007 byl v roce 2010 zahájen výkup pozemků pro novou budovu výzkumné základy Archeologického ústavu AVČR. Na jaře roku 2012 byl poklepán základní kámen k nové základně navržené brněnským architektonickým ateliérem Pelčák a Partner Architekti. Projekt byl úspěšně realizován a novostavba byla uvedena do provozu 10. října 2013.

Anglický abstrakt

A whole range of attempts at architectural and town-planning design for the grounds of the Great Moravia excavation site in Mikulčice and making its monuments accessible to the public were carried out over the course of the second half of the 20th century. After completion of the first stages of the archaeological research in the 1950s, the landscape architect Bohdan Wagner prepared the first study in 1962 as an initiative of the Centre for State Monument Care and Nature Preservation Brno. The first architectural-town planning competition for the design of the given territory took place in 1963. The victorious design by Tibor Alexy, Milan Kodoň and Ján Lichner involved the roofing of outlines of all of the Great Moravian churches. Although the design was recommended for realization, the construction work was never begun. The first design for the guide trails on the grounds including the building of the Archaeological Institute, the Museum and the boarding house with a restaurant and its placement in proximity to the excavation site date back to the year 1972. The design was prepared by Antonín Kurial, who conceived the visitors centre as a monumental entrance space for the archaeological locality, moving it directly to the meeting point of the access roads, in 1974. The foundation stone for the construction was laid in August of that same year, but the realization once again did not come about, despite the fact that the design was reworked in detail by the architect Kamil Fuchs. The Zlín and Brno workplaces of the Stavoprojekt state building company were assigned the preparation of yet another study in 1979. The Zlín design came about under the supervision of Šebestián Zelina, while the Brno workplace was represented by Miroslav Spurný. None of the designs were carried out, however. A study by Atelier AADD came about in 1993 at the instigation of the District Authority in Hodonín. This involved the construction of new guide trails and the transfer of the buildings of the museum and the archaeological workplace to a locality in close proximity to the so-called sheepfold at Trapíkov, thereby freeing up the area of the excavation site from the temporary buildings constructed in the 1950s and 1960s. This concept was once again not realized in the end. The only study connecting up the Moravian and Slovak sides of the Mikulčice – Kopčany archaeological grounds divided by the bed of the Morava River up until now came about under the supervision of Jana Gregorová in 2006. The territory under study was understood as a living archaeological locality which needs to count upon ongoing research work. The proposed design by Jana Gregorová became one of the bases for ideas behind the architectural-town planning competition Archeopark Mikulčice – Kopčany – the Czech part, commissioned by the Council for the South Moravian Region in 2009. The winning design came from the studio M&P Architekti which was to a certain extent actually a rejection of the previous development and theoretical concepts arising from the study by Jana Gregorová. Despite this fact, the victorious design by the Velička team was actually launched in the end. The cladding of the pavilion with rust-coloured sheet metal was completed in 2012. Reconstruction of the building of the visitors centre was launched in the autumn of 2013 in accordance with the victorious design with the construction approval planned for the spring of 2015. After the destructive fire at the grounds of the archaeological expedition in 2007, the purchase of the land for a new building for the research headquarters of the Archaeological Institute of the Academy of Sciences at the Trapíkov locale was undertaken in 2010. The foundation stone for the new headquarters designed by Pelčák a Partner Architekti was placed in the spring of the year 2012. The design was successfully carried out and the new building launched its operations on 10 October 2013.

Klíčová slova

architektura, urbanismus, archeologie, Mikulčice, Velká Morava

Rok RIV

2013

Vydáno

10.12.2013

Nakladatel

Archeologický ústav AVČR

Místo

Brno

ISBN

978-80-86023-34-2

Kniha

Archeologická základna v Mikulčicích

Edice

mimo edici

Číslo edice

1

Strany od

32

Strany do

43

Strany počet

12

BibTex


@inbook{BUT105157,
  author="Jana {Kořínková}",
  title="Archeologické pracoviště v kontextu architektonicko-urbanistického řešení národní kulturní památky Mikulčice (1954–2013)",
  annote="V průběhu 2. poloviny 20. století byla učiněna celá řada pokusů o architektonicko-urbanistické zpracování prostoru velkomoravského naleziště v Mikulčicích a zpřístupnění jeho památek veřejnosti. Po dokončení první etapy archeologického výzkumu v 50. letech zpracoval v roce 1962 zahradní architekt Bohdan Wagner první studii, která v rámci krajinné úpravy navrhovala zbudování muzea na ose stávající příjezdové trasy od Mikulčic. V roce 1963 byla vyhodnocena první anonymní architektonicko-urbanistická soutěž na řešení daného území. Vítězný projekt architektů Tibora Alexyho, Milana Kodoně a Jána Lichneram předpokládal v souladu se zadáním opláštění půdorysů velkomoravských kostelů. Projekt byl sice porotou doporučen k realizaci, k zahájení stavebních prací však nedošlo. Výsledky soutěže byly kriticky komentovány v odborném tisku. Z roku 1972 pochází první návrh prohlídkových tras v areálu včetně budovy archeologického ústavu, muzea a ubytovny s restaurací a jejich umístění v blízkosti naleziště. Projekt byl v roce 1974 přepracován Antonínem Kurialem, který návštěvnické centrum koncipoval jako vstupní prostor do archeologické lokality a posunul ho přímo na osu příjezdové komunikace. V srpnu stejného roku byl slavnostně položen základní kámen, k realizaci však opět nedošlo, přestože byl tento návrh detailně rozpracován architektem Kamilem Fuchsem, pracovníkem brněnské pobočky SÚRPMO. V roce 1979 bylo zlínské a brněnské pracoviště Stavoprojektu pověřeno vypracováním další studie pro komplex návštěvnického centra s muzeem, budovou archeologického ústavu, ubytovnou a restaurací. V obou případech došlo k začlenění vodní plochy. Zlínský projekt vznikl pod vedením Šebestiána Zeliny, brněnské pracoviště zastupoval Miroslav Spurný. Žádný z návrhů nebyl realizován. V roce 1993 vznikla studie Atelieru AADD, která v dlouhodobém horizontu předpokládala vybudování prohlídkových tras a vysunutí muzea a archeologického pracoviště do blízkosti tzv. ovčína v poloze Trapíkov a tím i vyčištění prostoru naleziště od provizorních objektů zbudovaných v období 50. a 60. let. Tato myšlenka však také nebyla realizována. V roce 2006 vznikla pod vedení Jany Gregorové dosud jediná studie propojující moravskou a slovenskou stranu archeologické oblasti Mikulčice – Kopčany oddělenou korytem řeky Moravy. Návrh řešení Jany Gregorové se stal v roce 2009 jedním ze soutěžních podkladů pro soutěž Archeopark Mikulčice-Kopčany – česká část vypsanou Radou Jihomoravského kraje. Vítězem soutěže se stal projekt ateliéru M&P Architekti, jehož realizace byla v konečném důsledku zahájena. Po ničivém požáru v prostoru archeologické expedice v roce 2007 byl v roce 2010 zahájen výkup pozemků pro novou budovu výzkumné základy Archeologického ústavu AVČR. Na jaře roku 2012 byl poklepán základní kámen k nové základně navržené brněnským architektonickým ateliérem Pelčák a Partner Architekti. Projekt byl úspěšně realizován a novostavba byla uvedena do provozu 10. října 2013.",
  address="Archeologický ústav AVČR",
  booktitle="Archeologická základna v Mikulčicích",
  chapter="105157",
  edition="mimo edici",
  howpublished="print",
  institution="Archeologický ústav AVČR",
  year="2013",
  month="december",
  pages="32--43",
  publisher="Archeologický ústav AVČR",
  type="book chapter"
}