Historie a současnost

Na popud rektora Vysokého učení technického v Brně (VUT) prof. Ing. arch. Vladimíra Meduny usneslo se dne 23. 3. 1965 kolegium rektora, aby na VUT byl zřízen Ústav soudního inženýrství. Tento byl pak nejprve ve formě pracoviště soudního inženýrství při rektorátu VUT zřízen v září téhož roku. V podobě Ústavu s celoškolskou působností pak funguje od 1.4. 1975.

Námět, aby v zájmu společnosti všechny problémy, týkající se posuzování příčin vzniku havárií na technickém zařízení, jakož i negativní jevy technického pokroku byly řešeny inženýry, pro tuto činnost dostatečně dotovanými znalostmi, předložil rektorovi Ing. Jiří Smrček, odborný asistent fakulty strojní.


Ing. Jiří Smrček (1906 - 1987)

 

Získání reálných podkladů o vzniku a průběhu těchto havárií umožňuje nejen provedení vhodných opatření pro jejich omezení, ale i získané poznatky přenášet do výuky a udržovat bezprostřední kontakt s praxí. Pro realizaci tohoto námětu navrhoval Ing. Smrček na VUT zavést - obdobně jako je již tradiční na všech lékařských fakultách - pracoviště soudního inženýrství, které by se zabývalo touto problematikou, zejména v rámci postgraduálního studia, aby byli vychováváni znalci specialisté pro jednotlivé obory.

Tato výchova by sledovala nejen vyplnění vzniklé mezery znalců používaných soudy a veřejnými orgány (když funkce stálých přísežných znalců byla zákonem č. 47/1959 Sb. zrušena), ale především zvýšení kvality znalců. Soukromopodnikatelský charakter dřívější činnosti převážné většiny znalců, často bez vyššího vzdělání a hlavně individuální způsob posuzování případů neprospíval vždy spravedlivému rozhodnutí soudů. Bylo to hlavně proto, že neexistovala žádná instituce, která by znalcům pro tuto činnost dala odborný základ, ani nebylo potřebné autority, na kterou by se soudy, zejména ve složitých případech, kde již vystupovalo více znalců často s diametrálně se lišícími názory, obracely se žádostí o posudky revizní. Tím vznikaly závažné průtahy v realizaci zákonnosti, které zatěžovaly neekonomicky soudy ve všech instancích. Stejný stav byl i v oblasti vyšetřování a u státních arbitráží (nyní obchodní soudy). Zrušením funkce stálých soudních znalců a přenesením této činnosti na různé instituce nebyl tento nedostatek odstraněn.

Námět Ing. Smrčka byl podporován generální prokuraturou, soudy a odborem vyšetřování VB zejména proto, že se připravovala novela zákona o znalcích a bez zajištění jejich výchovy na nejvyšší technické úrovni vyvstávalo nebezpečí, že se situace nezmění. Rektor VUT uvážil tyto skutečnosti a prozíravě vycítil nutnost existence takovéto instituce na VUT a přesto, že se jednalo o pracoviště nemající v republice obdoby a s vědomím, že bude třeba překonat řadu obtíží, dal popud k jeho zřízení. Na kolegiu rektora dne 14. 9. 1965 bylo rozhodnuto, aby tato činnost byla zahájena a vedením byl pověřen autor námětu Ing. Jiří Smrček, který jako dlouholetý a vyhledávaný odborník v oblasti znalectví měl pro splnění tohoto náročného úkolu všechny předpoklady. Organizačně začala činnost nejprve jako oddělení soudního inženýrství při rektorátu, jehož počátky byly bez personálního zabezpečení velmi obtížné. Velkou podporou pro činnost pracoviště byli pánové prof. Ing. Vladimír Enenkl, CSc. a Doc. Ing. Dr. Jaroslav Kovařík, kteří již během zpracování námětu konstruktivně přispívali k jeho realizaci.

Značný ohlas mělo zřízení pracoviště soudního inženýrství na ministerstvech dopravy a vnitra, která ve společné zprávě, týkající se rozboru bezpečnosti silničního provozu za období 1960 - 65 pokládala zřízení pracoviště za přínos pro zlepšení neuspokojivého stavu v soudním znalectví. Současně generální prokuratura ve zprávě pro vládu navrhla a vláda svým usnesením č. 469 z 21. 12. 1966 schválila, aby ministerstvo školství zabezpečilo na vysokých školách postgraduální studium soudních znalců v oboru silničního provozu.

Ukázalo se, že pracoviště je schopno kromě zpracovávání odborných znaleckých posudků s využitím vědecko-pedagogického sboru VUT také zabezpečovat výchovu znalců na nejvyšší úrovni v rámci postgraduálního studia a současně seznamovat posluchače řádného denního studia v exponovaných oborech se základy soudního inženýrství.

Úspěšné vyřešení řady závažných technických havárií, z nichž mnohé byly celostátního významu (např. opakující se výbuchy mazutových a havárie elektrických lokomotiv, stavební havárie s tragickými následky) a výsledky dosažené několikerým pořádáním postgraduálního studia v oboru, kde se vyskytovala nejvyšší kriminalita (Technické znalectví v oboru silničních nehod) utvrzovaly dobré jméno VUT a současně se tak pracoviště stalo pro orgány bezpečnosti a justice celé republiky vyhledávaným a ceněným znaleckým střediskem. Proto již po zhodnocení tříleté činnosti oddělení byl vědeckou radou VUT schválen návrh na změnu dosavadního pracoviště na Ústav soudního inženýrství VUT a jeho výhledový plán. Ústav pak byl rektorem Medunou zřízen ke dni 1. 4. 1970 bez změny vedoucího Ing. Jiřího Smrčka, na základě dopisu čj. 2347/70. Jako náplň byla ústavu organizačním řádem (předpis VUT č. 47) stanovena činnost vědecká, pedagogická, konzultační a znalecká, s právem organizování postgraduálního studia.

Činnost ústavu zabezpečoval také poradní sbor s prvním předsedou prof. Ing. Miroslavem Nechlebou, DrSc. Po příchodu dalšího odborného pracovníka Ing. Alberta Bradáče (od 1. 12. 1969), absolventa stavební fakulty VUT, byly vyřešeny grafické metody a zpřesněno získávání rozhodujících hodnot z nedostatečně zjištěných podkladů při analýze dopravních nehod. Rozšířila se spolupráce s jednotlivými katedrami VUT.


prof. Ing. Albert Bradáč, DrSc. (*1940)

 

V roce 1973 byla první vývojová etapa dovršena uspořádáním sympozia k otázkám analýzy dopravních nehod (ve dnech 22. až 24. 3. 1973) za účasti zástupců Nejvyššího soudu, generální prokuratury, ministerstva vnitra a absolventů postgraduálního studia. Druhé sympozium proběhlo ve dnech 12. až 14. 5. 1977 a třetí ve dnech 20. až 22. 11. 1980. Kromě toho provedl Ústav řadu školení prokurátorů, posluchačů škol ministerstva vnitra a předsedů senátu.