Smyslem doktorského studijního oboru je umožnit vysoce specializované umělecké a vědecké vzdělání absolventům FAVU (a dalších uměleckých vysokých škol a fakult), ale také absolventům neuměleckých oborů zaměřujících se na problematiku provozu současného umění v jeho různých aspektech (kurátorství, galerijní provoz, kulturní management, umělecká kritika a historie současného umění). Tato vysoká míra specializace přijímaných uchazečů předpokládá, že studium je výrazně individualizované – školitelé a odborní konzultanti pomáhají studentům především zpětnou vazbou a směrováním k žádoucím problematikám, zdrojům, institucím a lidem –, a přesto obsahuje základ tvořený předměty, jejichž absolvování je povinné pro všechny studenty v programu. Zatímco absolventi uměleckých oborů jsou takto vedeni k dalšímu prohloubení znalostí z oblastí teorie umění nebo současného umění, absolventi neuměleckých oborů naopak získávají hlubší vhled do problematiky uměleckého výzkumu, respektive aktuální umělecké praxe.

Cílem doktorského studia na FAVU je přispívat k rozvoji současného výtvarného umění jako kulturně a společensky významné oblasti jednání a vědění. Doktorské studium je jedinečným prostorem pro kultivaci individuálních, nicméně diskursivně zakotvených postojů. Doktorské studium je tak především prostorem svobody rozvíjet vlastní dispozice v dialogu s inspirativními kolegy a konzultanty, ale i studenty nižších stupňů studia, s nimiž doktorandi přichází do kontaktu v rámci vlastní pedagogické praxe. Důležitým cílem doktorského studijního programu je rovněž příprava budoucích pedagogů vysokých uměleckých škol. V průběhu studia je proto kladen důraz na pedagogickou praxi, která může mít podobu pedagogické asistence školiteli, včetně asistence u vedení či oponování prací, ale může rovněž spočívat ve vedení samostatných přednášek a seminářů (ideálně obsahově spojených se zaměřením doktorského studia).

Absolventi doktorského studijního oboru „Výtvarná umění a umělecký provoz“ jsou výraznými osobnostmi světa umění (umělkyně, kritici, historičky či teoretici umění, kurátorky a kulturní producenti atp.). To, že mohli během svého studia propojovat metody vědecké práce a tvůrčí, k uměleckému artefaktu nebo výstavnímu projektu orientované praxe, jim dává ty nejlepší předpoklady k uplatnění jak v provozu současného umění, tak v akademickém prostředí.

prof. akad. soch. Michal Gabriel