Detail předmětu

Dějiny architektury 4

FA-DA4-TAk. rok: 2020/2021

Třetí část dějin architektury se zabývá časovým úsekem od přelomu 18. a 19. století až po období formování vývojových tendencí po druhé světové válce. Sledování architektonického vývoje tvůrčích osobností, architektonických směrů a teorií v průběhu 20. století je zcela nezbytné pro utváření názorů a orientaci v architektonické tvorbě. Seznámení se s novými vývojovými trendy v průběhu století je doplněno poukazem na vývoj moderní architektury mezi světovými válkami v Evropě, na architekturu tradicionalismu a poválečný vývoj v příkladech světové a české architektury. Přednášková část je doplněna rozšiřujícím seminářem.

Výsledky učení předmětu

– Orientace v historickém kontextu dějin architektury.
– Pochopení umělecko-historických zákonitostí vývoje architektury 20. století.
– Seznámení se s novými trendy vývoje architektury 20. století.
– Schopnost samostatné práce v tématech dějin architektury.
– Schopnost tvorby závěrů na základě vlastního úsudku.

Doporučená nebo povinná literatura

DEMPSEYOVÁ A., Umělecké styly, školy a hnutí, Slovart 2002 (CS)
MATĚJČEK A., Dějiny umění v obrysech, Praha 1948 (CS)
HAAS F., Vývoj architektury a umění v 19. a 20. století, 1983 (CS)
HRUBÝ J., Vývoj architektury v 19. století, 1988 (CS)
WIRT Z., Architektura v českém národním dědictví, Praha 1961 (CS)
MILLON H. A., Key Monuments of The History of Architecture, New York (EN)
FUSCO De R., Storia dell architettura contemporanea, Roma 1975 (IT)
HAAS F., Architektura 20. století, Praha 1978 (CS)
UNGERSOVÁ L., O architektech, Slovart 2002, ISBN 80-7209-583-8 (CS)
ČERNOUŠKOVÁ D., CHATRNÝ J., Do říše umění vede mnoho bran, Vutium Brno 2018, ISBN 978-80-214-5667-9 (CS)
BENEŠOVÁ M., Česká architektura v proměnách dvou století, Praha 1984 (CS)
KOTALÍK J. T., VÁVRA D., FRIČ P., Obrazy z dějin české architektury, Grada 2003, ISBN 80-247-0755-1 (CS)
HEROUT J., Staletí kolem nás, Praha 1961 (CS)
SYROVÝ B. a kol., Architektura svědectví dob, Praha 1977 (CS)

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody

Výuka je organizovaná formou přednášek, které navazují v chronologickém sledu a předkládají studentům postupný dějinný vývoj architektury. Následuje prakticky vedený seminář, který doplňuje a rozvíjí získané znalosti z přednáškového cyklu.

Způsob a kritéria hodnocení

Hodnocení je založeno na prokázání znalostí přednášené části dějin architektury. V tomto okruhu jsou ověřovány jak znalosti přednesené, tak získané samostudiem. Předpokládá se výstup v podobě písemné části zkoušky s požadavkem na kresebný projev a ústní část zkoušky.
Výstupem ze semináře je písemná a grafická práce, v průběhu konzultovaná, rozšiřující přednášková témata a umožňující praktické procvičení.

Jazyk výuky

čeština

Osnovy výuky

Třetí část dějin architektury se zabývá časovým úsekem od přelomu 18. a 19. století až po období formování vývojových tendencí po druhé světové válce. Sledování architektonického vývoje tvůrčích osobností, architektonických směrů a teorií v průběhu 20. století je zcela nezbytné pro utváření názorů a orientaci v architektonické tvorbě. Seznámení se s novými vývojovými trendy v průběhu století je doplněno poukazem na vývoj moderní architektury mezi světovými válkami v Evropě, na architekturu tradicionalismu a poválečný vývoj v příkladech světové a české architektury. Přednášková část je doplněna rozšiřujícím seminářem.
Osnova výuky:
1. Romantismus a klasicismus 19. století
2. Nové materiály a konstrukce
3. Historismus 19. století
4. Chicagská škola a její dopady na evropskou architekturu
5. Odkaz architektury 19. století
6. Mezi Gaudím a Wagnerem
7. Nové směry moderní architektury 20. století
8. Tradicionalismus a moderna 20. století
9. Vývojové tendence v architektuře po II. Světové válce
10. Zadání seminární práce
11. konzultace 1
12. konzultace 2
13. odevzdání seminární práce, hodnocení

Cíl

Na základě doposud získaných vědomostí umět se dobře orientovat v dějinném přehledu a na základě získaných poznatků umět hledat inspirační zdroje pro současnost.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky

Kontrolovaná forma výuky vychází z předepsaného typu předmětu – povinný. Předpokládá tedy povinnou účast studentů na celém přednáškovém cyklu. Ve výjimečných případech je možné omluvenou absenci nahradit po předchozí domluvě s garantem předmětu vlastním samostudiem a konzultacemi s vyučujícím pedagogem. Účast na seminářích je povinná a je součástí pedagogického procesu.

Zařazení předmětu ve studijních plánech

  • Program B_A+U bakalářský, 2. ročník, letní semestr, 2 kredity, povinný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

18 hod., povinnost neuvedena

Vyučující / Lektor

Seminář

8 hod., povinnost neuvedena

Vyučující / Lektor