Detail předmětu

Dějiny architektury 1 – úvod

FA-DA1-TAk. rok: 2020/2021

První část přednášek z dějin architektury je zaměřena na objasnění základních pojmů, které se týkají historické a teoretické reflexe architektury a které prostupují dějinami architektury od nejstarších údobí po dnešek. Pozornost se dále věnuje stavebním hmotám a složkám, sledovaných v diachronním pohledu, které determinují výraz a funkce architektonického díla.

Výsledky učení předmětu

– Student se seznámí s terminologií, reflektující historické a teoretické problémy dějin architektury, jež je užitečná pro architektonickou tvorbu.
– Student se seznámí s terminologií, umožňující deskripci architektonického díla.
– Student si osvojí základní orientaci v teoretických otázkách, ovlivňujících porozumění architektonickému dílu.

Doporučená nebo povinná literatura

SEMERÁK Gustav - BOHMANN Karel, Umělecké kovářství a zámečnictví, Praha, SNTL 1977. (CS)
JELÍNEK J. Střecha nad hlavou. Brno: Vutium, 2008. ISBN 80-214-2367-6. (CS)
ŠKABRADA, J. Konstrukce historických staveb. Praha: Argo, 2003 ISBN 978-80-7203-548-9. (CS)
FROLEC, V. – VAŘEKA, J.: Lidová architektura – encyklopedie. Praha: SNTL, 1983. (CS)
SYROVÝ, B. Architektura – naučný slovník. Praha: SNTL, 1961. (CS)
NORBERG-SCHULZ, Ch. Význam v architektuře západu. Praha, Dokořán, 2019. ISBN 978-80-7363-950-1. (CS)
KOTALÍK J. T., VÁVRA D., FRIČ P., Obrazy z dějin české architektury. Praha: Grada, 2003 ISBN 80-247-0755-1. (CS)
DOHNÁLEK, J. – SEIDLEROVÁ, I: Dějiny betonového stavitelství v českých zemích do konce 19. století. Praha: KANT, 1999. ISBN 80-86364-01-1. (CS)
SYROVÝ, B.: Kámen v architektuře. Praha: SNTL, 1984. (CS)
BAUMGART, F.: DuMonts´ kleines Sachlexikon der Architektur. Köln: DuMont Verlag, 1990. ISBN 3-7701-0906-6. (DE)
PEHNT, W. Lexikon der modernen architektur. München – Zürich: Knaur, 1963. (DE)
KOLEKTIV. Wasmuths Lexikon der Baukunst 1–5. Berlin 1929–1932 a 1937. (DE)
FEULNER, Adolf. Kunstgeschichte des Möbelst seit dem Altertum, Berlin, Propyläen-Verlag 1927. (DE)
KARASOVÁ, Daniela. Geneze designu nábytku, Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum 2012. (CS)

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody

Výuka je realizována formou přednášek, postupujících od obecných otázek k parciální problematice, dané jednotlivými tématy, doplněné obrazovou projekcí příkladů.

Způsob a kritéria hodnocení

Hodnocení je založeno na prokázání znalostí přednášeného přehledu témat. V tomto okruhu jsou ověřovány jak znalosti přednesené, tak získané samostudiem na základě doporučené literatury. Předpokládá se výstup v podobě písemné části zkoušky s požadavkem na kresebný projev a ústní část zkoušky.

Jazyk výuky

čeština

Osnovy výuky

Úvod do studia dějin architektury je chápán jako inspirace, která motivuje tvůrčí proces architektonické tvorby. Předmětem je vymezení základních pojmů z historie architektury při zdůraznění významu a současných možností využití dějin architektury. Pozornost je věnována poznání nejstarších konstrukcí, materiálů, společenských souvislostí a podmínek pro vznik architektury, která je potom následně prezentována v jednotlivých příkladech, které reprezentují následující historická období.

Osnova výuky:
1. Pojmy architektura, stavitelství, technika, umění, tektonika, hranice stavitelství a architektonické tvorby; pojmy tradice a inovace v architektuře; forma a
funkce architektury; architektura jako jednota prostoru, hmoty a času; architektura jako téma dějin hmotné kultury, architektura jako téma dějin umění (termín
sloh); estetika architektury; vitruviánské kategorie architektury.
2. Architektura jako tvorba – téma teoretické, historické a kritické reflexe; architektura jako cíl speciálního odborného školení.
3. Morfologie architektury
4. Stavební hmoty 1 – kámen
5. Stavební hmoty 1 – kámen – sepulkrální objekty
6. Stavební hmoty 2 – hlína a cihla
7. Stavební hmoty 3 – beton a lité zdivo; cementové výrobky
8. Stavební hmoty 4 – dřevo a pletená konstrukce
9. Stavební hmoty 4 – dřevo – nábytek
10. Stavební hmoty 5 – keramika a sklo
11. Stavební hmoty 6 – kovy; zámečnické práce
12. Stavební hmoty 7 – omítky (starověk až renezance)
13. Stavební hmoty 8 – omítky (renezance až 21. století)

Cíl

Cíl předmětu Dějiny architektury1 spočívá v osvojení teoretických a historických znalostí, týkajících se pochopení termínu "architektura" (teorie a dějiny architektury, periodizace dějin architektury, osobnost architekta a vzdělání architektů) a dále deskripce a interpretace architektonického díla (architektura jako specifická hmotná entita), podmíněného ve svém výrazu a funkci užitými materiály a zvolenou konstrukcí. Předmět vytváří předpoklad pro další studium předmětů Dějiny architektury 2–5.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky

Kontrolovaná forma výuky vychází z předepsaného typu předmětu – povinný. Předpokládá tedy povinnou účast studentů na celém přednáškovém cyklu. Studentům jsou během výuky distribuováyn textové a obrazové podklady, které jim umožní přípravu na zkoušku z předmětu.

Zařazení předmětu ve studijních plánech

  • Program B_A+U bakalářský, 1. ročník, zimní semestr, 2 kredity, povinný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

26 hod., nepovinná

Vyučující / Lektor