Detail předmětu

Dějiny architektury 1 – úvod

FA-DA1-TAk. rok: 2020/2021

První část přednášek z dějin architektury je zaměřena na objasnění základních pojmů, které se týkají historické a teoretické reflexe architektury a které prostupují dějinami architektury od nejstarších údobí po dnešek. Pozornost se dále věnuje stavebním hmotám a složkám, sledovaných v diachronním pohledu, které determinují výraz a funkce architektonického díla.

Výsledky učení předmětu

– Student se seznámí s terminologií, reflektující historické a teoretické problémy dějin architektury, jež je užitečná pro architektonickou tvorbu.
– Student se seznámí s terminologií, umožňující deskripci architektonického díla.
– Student si osvojí základní orientaci v teoretických otázkách, ovlivňujících porozumění architektonickému dílu.

Doporučená nebo povinná literatura

JELÍNEK J. Střecha nad hlavou. Brno: Vutium, 2008. ISBN 80-214-2367-6. (CS)
ŠKABRADA, J. Konstrukce historických staveb. Praha: Argo, 2003 ISBN 978-80-7203-548-9. (CS)
FROLEC, V. – VAŘEKA, J.: Lidová architektura – encyklopedie. Praha: SNTL, 1983. (CS)
SYROVÝ, B. Architektura – naučný slovník. Praha: SNTL, 1961. (CS)
NORBERG-SCHULZ, Ch. Význam v architektuře západu. Praha, Dokořán, 2019. ISBN 978-80-7363-950-1. (CS)
KOTALÍK J. T., VÁVRA D., FRIČ P., Obrazy z dějin české architektury. Praha: Grada, 2003 ISBN 80-247-0755-1. (CS)
DOHNÁLEK, J. – SEIDLEROVÁ, I: Dějiny betonového stavitelství v českých zemích do konce 19. století. Praha: KANT, 1999. ISBN 80-86364-01-1. (CS)
SYROVÝ, B.: Kámen v architektuře. Praha: SNTL, 1984. (CS)
BAUMGART, F.: DuMonts´ kleines Sachlexikon der Architektur. Köln: DuMont Verlag, 1990. ISBN 3-7701-0906-6. (DE)
PEHNT, W. Lexikon der modernen architektur. München – Zürich: Knaur, 1963. (DE)
KOLEKTIV. Wasmuths Lexikon der Baukunst 1–5. Berlin 1929–1932 a 1937. (DE)

Plánované vzdělávací činnosti a výukové metody

Výuka je realizována formou přednášek, postupujících od obecných otázek k parciální problematice, dané jednotlivými tématy, doplněné obrazovou projekcí příkladů.

Způsob a kritéria hodnocení

Hodnocení je založeno na prokázání znalostí přednášeného přehledu témat. V tomto okruhu jsou ověřovány jak znalosti přednesené, tak získané samostudiem na základě doporučené literatury. Předpokládá se výstup v podobě písemné části zkoušky s požadavkem na kresebný projev a ústní část zkoušky.

Jazyk výuky

čeština

Osnovy výuky

Úvod do studia dějin architektury je chápán jako inspirace, která motivuje tvůrčí proces architektonické tvorby. Předmětem je vymezení základních pojmů z historie architektury při zdůraznění významu a současných možností využití dějin architektury. Pozornost je věnována poznání nejstarších konstrukcí, materiálů, společenských souvislostí a podmínek pro vznik architektury, která je potom následně prezentována v jednotlivých příkladech, které reprezentují následující historická období.

Osnova výuky:
1. Pojmy architektura, stavitelství, technika, umění, tektonika, hranice stavitelství a architektonické tvorby; pojmy tradice a inovace v architektuře; forma a funkce architektury; architektura jako jednota prostoru, hmoty a času; architektura jako téma dějin hmotné kultury, architektura jako téma dějin umění (termín sloh); estetika architektury; vitruviánské kategorie architektury.
2. Dílo a jeho autor: architektura jako tvorba, téma teoretické a historické reflexe; architektura jako cíl speciálního odborného školení.
3. Vznik architektury, počátky architektury – Marc-Antoine Laughier, Essay on Architecture (1755); metrické vztahy, bod, linie, počet, symetrie a asymetrie, směrové určení architektonického díla: nahoře dole, vpravo – vlevo, vpředu a vzadu, symetrie a asymetrie.
4. Architektura jako vnitřní vize a její zhmotnění (od středověku po dnešek). Kresba (disegno) jako východisko konceptu a její podoby (od starověku po dnešek). Model v architektuře – historické příklady.
5. Stavební hmoty 1 – dřevo; pletená konstrukce.
6. Stavební hmoty 2 – kámen
7. Stavební hmoty 3 – cihla; hliněná architektura.
8. Stavební hmoty 4 – beton; lité zdivo od starověku po dnešek
9. Stavební hmoty 5 – kovy; funkční využití a formální zpracování
10. Stavební hmoty 6 – keramika a sklo
11. Založení stavby jako téma dějin architektury; základové zdivo; piloty; krépis; skalní obydlí; zahloubené objekty; mobilní stavby. Výběr stavebního místa podle Vitruvia.
12. Povrchy a jejich úprava; omítky, polychromie, štuk, sgrafito.
13. Dějiny architektury jako dějiny konstrukcí; podlahy, stropy, klenby, schodiště, topeniště.

Cíl

Cíl předmětu Dějiny architektury1 spočívá v osvojení teoretických a historických znalostí, týkajících se deskripce a interpretace architektonického díla jako specifické hmotné entity, podmíněné ve svém výrazu a funkci užitými materiály a zvolenou konstrukcí. Předmět vytváří předpoklad pro další studium předmětů Dějiny architektury 2–5.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky

Kontrolovaná forma výuky vychází z předepsaného typu předmětu – povinný.
V případě omluvy lze se souhlasem garanta předmětu nahradit osobní účast v prezenční výuce online účastí ve výuce.

Zařazení předmětu ve studijních plánech

  • Program B_A+U bakalářský, 1. ročník, zimní semestr, 2 kredity, povinný

Typ (způsob) výuky

 

Přednáška

26 hod., nepovinná

Vyučující / Lektor