čeština

4

Student získá základní orientaci v historii, současném stavu, orgánech, nástrojích, legislativním ukotvení a aktuálních problémech hlavních činností a oborů prostorového plánování, a to jak na území ČR, tak analogicky ve stručnější podobě ve vztahu k EU.

Všeobecné znalosti v rozsahu bakalářského stupně studia architektury.

V zásadě se jedná o samostatnou disciplinu s vlastním obsahem.

Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT. V tomto případě se jedná o přednášky a semináře.

Písemná zkouška na základě informací získaných na přednáškách a v doporučených zdrojích.

1. Úvod do kurzu, základní pojmy, role prostorového plánování, vztah a postavení oborů a činností zabývající se plánováním využití území a ovlivňováním prostředí – územní a strategické plánovaní, urbanismus, krajinné plánování, regionální politika atd.
2. Strategické plánování, historie, cíle a nástroje – armáda a privátní sektor v USA, aplikace v municipální sféře a přenos do Evropy, základní metody (expertní a komunitní).
3. Strategické plánovaní v ČR po roce 1989 (využívání strategických nástrojů na místní, regionální a celostátní úrovni, přehled strategických a programových dokumentů ČR a jejich vazba na dokumenty EU).
4. Prostorové plánování v EU – historie a současná podoba – vývoj prostorového plánování, možnosti EU ovlivňovat prostorový rozvoj.
5. Významné dokumenty EU (Evropa 2000, Evropa 2000+, Evropské perspektivy územního rozvoje, dokumenty Rady Evropy).
6. Hierarchická struktura prostorového plánování v zemích EU – základní faktory ovlivňující podobu plánovacího systému, typologie plánovacích systémů, role a odpovědnost jednotlivých hierarchických stupňů – místní, regionální, národní, nadnárodní.
7. Obecná charakteristika nástrojů prostorového plánování používaných v zemích EU – členění dle formy a hlavního cíle nástroje, členění dle hierarchické úrovně, na níž je nástroj užíván, specifika některých zemí.
8. Charakteristika plánovacího systému ve vybraných zemích EU – Dánsko, Nizozemí.
9. Charakteristika plánovacího systému ve vybraných zemích EU – Francie, Británie, Irsko.
10. Charakteristika plánovacího systému ve vybraných zemích EU – Belgie, Lucembursko.
11. Charakteristika plánovacího systému ve vybraných zemích EU – Německo, Rakousko, Slovensko.
12. Aktuální téma.
13. Exkurze.

Posluchači jsou seznámeni s historií, současným stavem, orgány, nástroji, legislativním ukotvením a aktuálními problémy hlavních činností a oborů prostorového plánování. Nejprve na území ČR, poté jsou analogicky ve stručnější podobě probrána tatáž témata ve vztahu k EU, přičemž je věnována pozornost základním rozdílům.

Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.

Evropská komise: ESDP - Evropské perspektivy územního rozvoje.. Překlad Ministerstvo práce, 0. (CS)
Evropská charta regionálního prostorového plánování. 0. (CS)
EU: Vybrané úmluvy a základní dokumenty Rady Evropy a Evropské unie. MU v Brně, 1998. (CS)
Evropská komise: Kompendium Evropské unie o systémech politikách a zásadách územního plánování. Překlad Jan Bína. Brno : Ústav územního rozvoje, 2002. (CS)
MAIER, Karel: Územní plánování a udržitelný rozvoj. ABF Praha, 2008. (CS)
DÜHR, Stefanie, COLOMB, Claire, NADIN Vincent: European spatial planning and territorial cooperation.. London: Routledge, 2010. (EN)

13 hod., povinná

Analýza existujícího strategického plánu vybrané obce, presentace práce před seminární skupinou, diskuse, náměty a doporučení pro tvorbu a realizaci cílů strategického plánu.
1. Úvod, vymezení zadání, výběr obce.
2.-3. Vymezení zadání a postupu práce, metodika a příklady zpracování strategického plánu obce.
4. Práce v terénu, návštěva místních úřadů vybrané obce, diskuse se zástupci vedení města nebo obce, analýza
potřebnosti a realizace cílů strategického plánu, vazba na dokumenty územního plánování.
5.-7. Zpracování úkolu, konzultace rozpracovaných částí práce.
8.-12.Presentace seminárních prací v rámci seminární skupiny, diskuze, závěry.
13. Odevzdání a hodnocení výsledků.