Publication detail

Výpočet protlačení lokálně podepřených desek se smykovou výztuží pomocí modelu vzpěry a táhla

Original Title

Výpočet protlačení lokálně podepřených desek se smykovou výztuží pomocí modelu vzpěry a táhla

Czech Title

Výpočet protlačení lokálně podepřených desek se smykovou výztuží pomocí modelu vzpěry a táhla

Language

cs

Original Abstract

V rámci příspěvku je popsána rozpracovaná metoda předpovědi maximální únosnosti lokálně podepřené desky v protlačení se smykovou výztuží, která vychází z modelu příhradové analogie. Stávající metody výpočtu únosnosti desky na protlačení by se daly rozdělit na modely empirické, analytické, fyzikální a metody využívající metody konečných prvků. Za empirické modely můžeme považovat většinu stávajících norem, ať se jedná o eurokód nebo americkou normu, jejichž znění je založeno převážně na výsledcích experimentů. Fyzikální model výpočtu protlačení je uveden v Model Code 2010, kde se počítá únosnost desky pomocí jejího pootočení a analytickým modelem je například příhradová analogie (strut-and-tie). K prokázání efektivity navrhované metody je provedeno srovnání s hlavními stávajícími platnými metodami výpočtu únosnosti v protlačení – evropskou normou EC2, americkou normou ACI 318 a Model Code 2010. Srovnání je provedeno na výsledcích zkoušek z více než 90 lokálně podepřených desek zatížených centricky, které byly nalezeny v odborné literatuře a publikacích z celého světa. V poslední řadě je v příspěvku prezentován průběh vlastních experimentů na zmenšených vzorcích lokálně podepřených desek se smykovou výztuží, které slouží k ověření správnosti předpokladů a optimalizaci navržené metody. Výsledky experimentů jsou následně porovnávány s již výše zmíněnými metodami výpočtu.

Czech abstract

V rámci příspěvku je popsána rozpracovaná metoda předpovědi maximální únosnosti lokálně podepřené desky v protlačení se smykovou výztuží, která vychází z modelu příhradové analogie. Stávající metody výpočtu únosnosti desky na protlačení by se daly rozdělit na modely empirické, analytické, fyzikální a metody využívající metody konečných prvků. Za empirické modely můžeme považovat většinu stávajících norem, ať se jedná o eurokód nebo americkou normu, jejichž znění je založeno převážně na výsledcích experimentů. Fyzikální model výpočtu protlačení je uveden v Model Code 2010, kde se počítá únosnost desky pomocí jejího pootočení a analytickým modelem je například příhradová analogie (strut-and-tie). K prokázání efektivity navrhované metody je provedeno srovnání s hlavními stávajícími platnými metodami výpočtu únosnosti v protlačení – evropskou normou EC2, americkou normou ACI 318 a Model Code 2010. Srovnání je provedeno na výsledcích zkoušek z více než 90 lokálně podepřených desek zatížených centricky, které byly nalezeny v odborné literatuře a publikacích z celého světa. V poslední řadě je v příspěvku prezentován průběh vlastních experimentů na zmenšených vzorcích lokálně podepřených desek se smykovou výztuží, které slouží k ověření správnosti předpokladů a optimalizaci navržené metody. Výsledky experimentů jsou následně porovnávány s již výše zmíněnými metodami výpočtu.

BibTex


@inproceedings{BUT132140,
  author="Lukáš {Lyčka} and Petr {Štěpánek}",
  title="Výpočet protlačení lokálně podepřených desek se smykovou výztuží pomocí modelu vzpěry a táhla",
  annote="V rámci příspěvku je popsána rozpracovaná metoda předpovědi maximální únosnosti
lokálně podepřené desky v protlačení se smykovou výztuží, která vychází z modelu
příhradové analogie. Stávající metody výpočtu únosnosti desky na protlačení by se daly
rozdělit na modely empirické, analytické, fyzikální a metody využívající metody
konečných prvků. Za empirické modely můžeme považovat většinu stávajících norem, ať
se jedná o eurokód nebo americkou normu, jejichž znění je založeno převážně na
výsledcích experimentů. Fyzikální model výpočtu protlačení je uveden v Model Code
2010, kde se počítá únosnost desky pomocí jejího pootočení a analytickým modelem je
například příhradová analogie (strut-and-tie).
K prokázání efektivity navrhované metody je provedeno srovnání s hlavními stávajícími
platnými metodami výpočtu únosnosti v protlačení – evropskou normou EC2, americkou
normou ACI 318 a Model Code 2010. Srovnání je provedeno na výsledcích zkoušek z více
než 90 lokálně podepřených desek zatížených centricky, které byly nalezeny v odborné
literatuře a publikacích z celého světa.
V poslední řadě je v příspěvku prezentován průběh vlastních experimentů na zmenšených
vzorcích lokálně podepřených desek se smykovou výztuží, které slouží k ověření
správnosti předpokladů a optimalizaci navržené metody. Výsledky experimentů jsou
následně porovnávány s již výše zmíněnými metodami výpočtu.",
  address="Česká betonářská společnost ČSSI",
  booktitle="23. Betonářské dny (2016) Sborník",
  chapter="132140",
  howpublished="electronic, physical medium",
  institution="Česká betonářská společnost ČSSI",
  year="2016",
  month="november",
  pages="1--6",
  publisher="Česká betonářská společnost ČSSI",
  type="conference paper"
}