Publication detail

Rekonstrukce acetabula s využitím reálného modelu pánve

Original Title

Rekonstrukce acetabula s využitím reálného modelu pánve

Czech Title

Rekonstrukce acetabula s využitím reálného modelu pánve

Language

cs

Original Abstract

Počet pacientů podstupujících implantaci totální endoprotézy (TEP) kyčelního kloubu pro postraumatickou koxartrózu se neustále zvyšuje. S rostoucím počtem dopravních nehod a ostatních "high energy" úrazů roste i počet poranění acetabula. Výsledkem konzervativní i operační léčby těchto fraktur je v řadě případů postraumaticky mutilované acetabulum s rozsáhlými kostními defekty, často u pacientů mladých a fyzicky aktivních. Implantace totální endoprotézy v takto změněném terénu je značně obtížná a její výsledek velkou měrou závisí na pečlivém předoperačním plánování.
Zhodnocení lokalizace a rozsahu kostních defektů na základě běžného RTG vyšetření ve dvou projekcích je značně nepřesné a obvykle vede k podcenění devastace acetabula. Doplnění dalších RTG projekcí a standardní CT vyšetření sice může zvýšit přesnost popisu kostních defektů, ale stále nedává operatérovi celkový a reálný obraz acetabula. Následkem toho může být odhad kostních struktur využitelných při implantaci acetabulární komponenty neadekvátní a vlastní předoperační plánování se pak přesouvá přímo na operační sál, prodlužuje délku operace, zvyšuje riziko komplikací a ohrožuje definitivní výsledek implantace.
Možností jak zlepšit předoperační plánování je využití reálného modelu pánve. Základem je vyšetření pacienta na CT, z takto získaných dat je vytvořen nejprve virtuální 3-D model a po zpracování údajů speciálně vyvinutým softwearem následuje materializace reálného modelu pánve mechanickým přístrojem z námi zvoleného materiálu. Získaný model je možno duplikovat v několika exemplářích a následně využít při plánování pro pacienta i operatéra nejvýhodnějšího operačního postupu.
Skutečný model postraumaticky změněného acetabula dává operatérovi reálnou možnost vizualizovat rozsah kostních defektů - stav stropu acetabula, mediální kostní opory a předního a zadního pilíře acetabula. Na základě tohoto hodnocení je chirurg schopen preoperačně rozhodnout o nutnosti použití augmentace acetabula pomocí prstence nebo dlahy, o použití kostních štěpů a jejich přibližném množství a v neposlední řadě i o konkrétním typu a velikosti implantátu.
Obrovskou výhodou využití reálného modelu pánve je možnost implantace zkušební komponenty přímo na modelu. Při použití modelů z polyuretanové pěny je přitom možné používat běžné operační instrumentárium. Pouze omezené množství ortopédů zabývajících se endoprotetikou má potřebné softwearové vybavení, aby si mohli otestovat implantaci a stabilitu acetabulární komponenty na virtuálním třídimenzionálním modelu. Naproti tomu, každý operatér má možnost na reálném modelu zhodnotit rozsah kostních defektů, inzerovat zkušební jamku, ověřit si její krytí a vyzkoušet stabilitu implantace.
Přestože je k operačním nákladům nutno přičíst cenu modelu, snížení rizika peroperačních i pooperačních komplikací, zkrácení operačního času a předpokládaná delší životnost správně implantované komponenty vede i k úspoře ekonomické.

Czech abstract

Počet pacientů podstupujících implantaci totální endoprotézy (TEP) kyčelního kloubu pro postraumatickou koxartrózu se neustále zvyšuje. S rostoucím počtem dopravních nehod a ostatních "high energy" úrazů roste i počet poranění acetabula. Výsledkem konzervativní i operační léčby těchto fraktur je v řadě případů postraumaticky mutilované acetabulum s rozsáhlými kostními defekty, často u pacientů mladých a fyzicky aktivních. Implantace totální endoprotézy v takto změněném terénu je značně obtížná a její výsledek velkou měrou závisí na pečlivém předoperačním plánování.
Zhodnocení lokalizace a rozsahu kostních defektů na základě běžného RTG vyšetření ve dvou projekcích je značně nepřesné a obvykle vede k podcenění devastace acetabula. Doplnění dalších RTG projekcí a standardní CT vyšetření sice může zvýšit přesnost popisu kostních defektů, ale stále nedává operatérovi celkový a reálný obraz acetabula. Následkem toho může být odhad kostních struktur využitelných při implantaci acetabulární komponenty neadekvátní a vlastní předoperační plánování se pak přesouvá přímo na operační sál, prodlužuje délku operace, zvyšuje riziko komplikací a ohrožuje definitivní výsledek implantace.
Možností jak zlepšit předoperační plánování je využití reálného modelu pánve. Základem je vyšetření pacienta na CT, z takto získaných dat je vytvořen nejprve virtuální 3-D model a po zpracování údajů speciálně vyvinutým softwearem následuje materializace reálného modelu pánve mechanickým přístrojem z námi zvoleného materiálu. Získaný model je možno duplikovat v několika exemplářích a následně využít při plánování pro pacienta i operatéra nejvýhodnějšího operačního postupu.
Skutečný model postraumaticky změněného acetabula dává operatérovi reálnou možnost vizualizovat rozsah kostních defektů - stav stropu acetabula, mediální kostní opory a předního a zadního pilíře acetabula. Na základě tohoto hodnocení je chirurg schopen preoperačně rozhodnout o nutnosti použití augmentace acetabula pomocí prstence nebo dlahy, o použití kostních štěpů a jejich přibližném množství a v neposlední řadě i o konkrétním typu a velikosti implantátu.
Obrovskou výhodou využití reálného modelu pánve je možnost implantace zkušební komponenty přímo na modelu. Při použití modelů z polyuretanové pěny je přitom možné používat běžné operační instrumentárium. Pouze omezené množství ortopédů zabývajících se endoprotetikou má potřebné softwearové vybavení, aby si mohli otestovat implantaci a stabilitu acetabulární komponenty na virtuálním třídimenzionálním modelu. Naproti tomu, každý operatér má možnost na reálném modelu zhodnotit rozsah kostních defektů, inzerovat zkušební jamku, ověřit si její krytí a vyzkoušet stabilitu implantace.
Přestože je k operačním nákladům nutno přičíst cenu modelu, snížení rizika peroperačních i pooperačních komplikací, zkrácení operačního času a předpokládaná delší životnost správně implantované komponenty vede i k úspoře ekonomické.

Documents

BibTex


@inproceedings{BUT18691,
  author="Jiří {Stoklas} and Přemysl {Kršek} and Petr {Krupa} and Anas {Chaker}",
  title="Rekonstrukce acetabula s využitím reálného modelu pánve",
  annote="Počet pacientů podstupujících implantaci totální endoprotézy (TEP) kyčelního kloubu pro postraumatickou koxartrózu se neustále zvyšuje. S rostoucím počtem dopravních nehod a ostatních "high energy" úrazů roste i počet poranění acetabula. Výsledkem konzervativní i operační léčby těchto fraktur je v řadě případů postraumaticky mutilované acetabulum s rozsáhlými kostními defekty, často u pacientů mladých a fyzicky aktivních. Implantace totální endoprotézy v takto změněném terénu je značně obtížná a její výsledek velkou měrou závisí na pečlivém předoperačním plánování.
Zhodnocení lokalizace a rozsahu kostních defektů na základě běžného RTG vyšetření ve dvou projekcích je značně nepřesné a obvykle vede k podcenění devastace acetabula. Doplnění dalších RTG projekcí a standardní CT vyšetření sice může zvýšit přesnost popisu kostních defektů, ale stále nedává operatérovi celkový a reálný obraz acetabula. Následkem toho může být odhad kostních struktur využitelných při implantaci acetabulární komponenty neadekvátní a vlastní předoperační plánování se pak přesouvá přímo na operační sál, prodlužuje délku operace, zvyšuje riziko komplikací a ohrožuje definitivní výsledek implantace.
Možností jak zlepšit předoperační plánování je využití reálného modelu pánve. Základem je vyšetření pacienta na CT, z takto získaných dat je vytvořen nejprve virtuální 3-D model a po zpracování údajů speciálně vyvinutým softwearem následuje materializace reálného modelu pánve mechanickým přístrojem z námi zvoleného materiálu. Získaný model je možno duplikovat v několika exemplářích a následně využít při plánování pro pacienta i operatéra nejvýhodnějšího operačního postupu.
Skutečný model postraumaticky změněného acetabula dává operatérovi reálnou možnost vizualizovat rozsah kostních defektů - stav stropu acetabula, mediální kostní opory a předního a zadního pilíře acetabula. Na základě tohoto hodnocení je chirurg schopen preoperačně rozhodnout o nutnosti použití augmentace acetabula pomocí prstence nebo dlahy, o použití kostních štěpů a jejich přibližném množství a v neposlední řadě i o konkrétním typu a velikosti implantátu.
Obrovskou výhodou využití reálného modelu pánve je možnost implantace zkušební komponenty přímo na modelu. Při použití modelů z polyuretanové pěny je přitom možné používat běžné operační instrumentárium. Pouze omezené množství ortopédů zabývajících se endoprotetikou má potřebné softwearové vybavení, aby si mohli otestovat implantaci a stabilitu acetabulární komponenty na virtuálním třídimenzionálním modelu. Naproti tomu, každý operatér má možnost na reálném modelu zhodnotit rozsah kostních defektů, inzerovat zkušební jamku, ověřit si její krytí a vyzkoušet stabilitu implantace.
Přestože je k operačním nákladům nutno přičíst cenu modelu, snížení rizika peroperačních i pooperačních komplikací, zkrácení operačního času a předpokládaná delší životnost správně implantované komponenty vede i k úspoře ekonomické.

", address="Lékařská fakulta Masarykovy university", booktitle="Novákovy traumatologické dny", chapter="18691", institution="Lékařská fakulta Masarykovy university", year="2005", month="september", pages="20", publisher="Lékařská fakulta Masarykovy university", type="conference paper" }