Cíle předmětu:
Získání základní orientace v oblasti metod experimentální analýzy stavebních konstrukcí a konstrukčních prvků v návaznosti na analytické modelování při stochastickém přístupu.
|
Výstupy studia a kompetence:
Student se bude elementárně orientovat v oblasti metod experimentální analýzy stavebních konstrukcí a konstrukčních prvků v návaznosti na analytické modelování při stochastickém přístupu.
|
Prerekvizity:
Stavební látky, Zkušebnictví a technologie, Diagnostika stavebních konstrukcí
|
Obsah předmětu (anotace):
Novodobé metody ověřování spolehlivosti návrhu inženýrské konstrukce a testování znaků spolehlivosti hotových konstrukcí v době provozu. Spolehlivostní schéma stavebního objektu a jeho modelování. Výpočetní a fyzikální model, zákony modelové podobnosti pro statické a dynamické úlohy.
Uspořádání modelových zkoušek, způsoby zatěžování a metody snímání statických a dynamických veličin. Stanovení chyb snímaných veličin, metrologie.
Bezdotykové metody snímání deformací, digitální analýza obrazu a jeho zpracování. Principy lomové mechaniky. Měření parametrů pro stanovení napjatosti.
Měření na realizovaných stavbách a srovnání výsledků s modelovým měřením. Automatizace měření.
Seminární práce je zaměřena na zpracování a zhodnocení výsledků měření ze cvičení. Cvičení v laboratořích s individuálním zadáním pro jednotlivé studenty.
|
Způsob a kritéria hodnocení:
Podmínky pro úspěšné ukončení předmětu stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.
|
Osnovy výuky:
1. Úvod – experimentální analýza stavebních konstrukcí a prvků. Spolehlivostní schéma stavebního objektu a jeho modelování.
2. Výpočetní a fyzikální modely chování konstrukcí. Metodika plánování experimentální analýzy v návaznosti na modelovou podobnost.
3. Lomové parametry cementových kompozitů. Experimentální metody stanovení lomových parametrů materiálů.
4. Experimentální zatěžovací zkoušky. Způsoby zatěžování, metody snímání statických a dynamických veličin.
5. Metody měření relativních deformací – tenzometrie.
6. Bezdotykové metody měření deformací na povrchu sledovaných objektů.
7. Metody dlouhodobého sledování mostních konstrukcí.
8. Metody experimentálního ověření reologických vlastností betonů v laboratorních podmínkách a in-situ.
9. Magnetoelastická metoda měření předpínacích sil v kabelech. Kalibrace snímačů. Aplikace metody u různých typů konstrukcí.
10. Experimentální a analytické prostředky pro časovou analýzu konstrukcí.
11. Experimentální metody při ověření spolehlivosti dodatečného zesílení nosných prvků stavebních konstrukcí.
12. Metoda plochých lisů při diagnostice zděných konstrukcí.
13. Zatěžovací zkoušky keramických stropních dílců CSD HURDIS. Metodika zatěžovací zkoušky výseku konstrukce.
Aplikace metod bezdotykového měření poměrných deformací při tahové zkoušce. Monitoring vzniku a rozvoje trhlin.
|
Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky:
Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění stanoví každoročně aktualizovaná vyhláška garanta předmětu.
|
Doporučená literatura:
Anthony L. Bartos and others: Non-destructive Characterization of Materials VII, Part 1, Part 2. Transtec publications Ltd., Zurich, Switzerland 1996 Bungey J. H.: Testing Of Concrete Structures. Blackie Academic and profesional, reprinted by Chapman and Hall 1994 Hönig, A., Zapletal, V.: Nedestruktivní zkušebnictví. USI VUT v Brně 1982 Kopecký, J.: Experimentální ověřování konstrukcí. VUT Brno 1984 Michalko, O. a kol.: Fyzikální a mechanické zkoušení stavebních materiálů. ČVUT Praha Schmid, P.: Základy zkušebnictví. Akademické nakladatelství CERM, s.r.o. Brno 2001
|