Cíle předmětu:
Vytvoření přehledu o teoretických modelech a filosofických, respektive myšlenkových směrů, které se od počátku 20. století promítaly jak do umělecké tvorby, tak především do interpretace umění.
|
Výstupy studia a kompetence:
Studenti získají přehled o teorii moderního a současného umění (20. století). Budou schopni uplatnit jednotlivé teoretické modely a přístupy v interpretaci konkrétních uměleckých děl.
|
Prerekvizity:
Absolvování povinných předmětů filozofie a estetiky.
|
Obsah předmětu (anotace):
Přednášky budou zaměřeny na teoretické modely a filosofické, respektive myšlenkové směry, které se od počátku 20. století promítaly jak do umělecké tvorby, tak především do interpretace umění ((neo)marxismus a kritická teorie, psychoanalýza, feminismus, sociologie, sémiotika, strukturalismus – poststrukturalismus, postkoloniální studia, kultur(ál)ní a vizuální studia, institucionální teorie umění…).
|
Metody vyučování:
Metody vyučování závisejí na způsobu výuky a jsou popsány článkem 7 Studijního a zkušebního řádu VUT.
|
Způsob a kritéria hodnocení:
Zkouška
|
Osnovy výuky:
1. Postavení teorie umění vedle dalších disciplín jako jsou dějiny umění nebo estetika. Základní přístupy k interpretaci umění z hlediska intence (podle Umberta Eca). Zaměření na autora / dílo / diváka.
2. Teorie orientované na autora 1: Psychoanalytické teorie umění (Freud, Lacan) a jejich dopady na interpretaci umění. Dědictví psychoanalytické teorie ve feministické teorii umění.
3. Teorie orientované na autora 2: Marxistická teorie umění. Pojem základny a nadstavby a „teorie odrazu“. Rigidní rozvíjení Marxova odkazu (Gyorgy Lukács). Levicové myšlení a avantgarda (Peter Bürger). Vliv marxismu na kritické myšlení v meziválečném období (Walter Benjamin) a formování „kritické teorie“ v rámci Frankfurtské školy (Theodor Adorno, Herbert Marcuse). Neomarxismus a pojem ideologie u Louise Althussera. Guy Debord a pojem „spektáklu“.
4. Sociologie, politologie a teorie umění. Henri Lefevbre (pojem každodennosti). Pierre Bourdieu, teorie distinkce, pojmy habitus a kulturní kapitál. Postfordismus, globalizace, prekarizace (Zygmunt Bauman, Chantal Mouffé, Antonio Negri).
5. Teorie orientované na dílo 1: Formalismus. „Formalistický obrat“ v dějinách umění (Riegel, Wölfflin) a vliv formalismu na vývoj moderního umění (Konrad Fiedler, Adolf Hildebrand). Ruský formalismus a teorie ozvláštnění. Formalismus v umělecké kritice (Clement Greenberg).
6. Teorie orientované na dílo 2: Strukturalismus a sémiotika. Dvojí teorie znaku (Ch. S. Peirce, Ferdinand de Saussure). Český meziválečný strukturalismus (Jan Mukařovský). Poválečné oživení Saussurova strukturalismu - Roland Barthes a vznik pojmového aparátu využitelného obecně k interpretaci „kulturních textů“.
7. Teorie orientované na diváka: sémiotika v teorii umění. Koncept „otevřeného díla“ (Umberto Eco) a důraz na roli diváka jako tvůrce významu. Kritika konceptu autora/génia (R. Barthes, Michel Foucault). Feminismus, queer studies, poskolonialismus – rozšíření palety „modelových diváků“.
8. Institucionální teorie umění jako završení procesů ve vývoji moderního umění (zvl. deprofeisonalizace a rozpad formálního kánonu, který by umožňoval jednoznačně identifikovat artefakt jako umělecké dílo). Kritika institucionální teorie a její možnosti dnes. Proměny institucionálního charakteru světa umění v době globalizace a jeho důsledky. Institucionální kritika.
9. Moderna – postmoderna – druhá moderna. Jejich charakteristiky, jejich vidění v teoretickém myšlení a jejich atributy ve výtvarném umění.
10. Přístupy k interpretaci obrazu v kontextu vizuálních studií. Teorie jako pastiš. Využívání souboru teorií a základního interpretačního aparátu, který vychází především z Barthesovy úpravy Saussurovy terminologie.
11. Umění nových médií a jeho teorie. Marshall McLuhan a teorie média. Vilém Flusser a pojem technického obrazu. Současná teorie nových médií (Martin Lister, Lev Manovich).
|
Vymezení kontrolované výuky a způsob jejího provádění a formy nahrazování zameškané výuky:
Účast na přednáškách je nepovinná.
|
Doporučená literatura:
Roland Barthes, Mytologie. Praha: Dokořán, 2004.
George Dickie, „Co je umění? Institucionální analýza.“ Dostupné online: http://www.aluze.cz/2008_02/09_studie_dickie.pdf
Hal Foster et al., Umění po roce 1900. Praha: Slovart, 2007. (4 úvodní teoretické kapitoly)
Walter Benjamin, Umělecké dílo ve věku technické reprodukce. In: Dílo a jeho zdroj. Praha: Odeon, 1979, s. 17–43.
Miroslav Petříček, Myšlení obrazem. Praha: Hermann a synové, 2009.
Tomáš Pospiszyl, Před obrazem. Praha: OSVU, 1998.
Tomáš Pospiszyl, Srovnávací studie. Praha: Fra, 2005.
Konrad Paul Liessmann, Filozofie moderního umění. Olomouc: Votobia, 2000.
Martina Pachmanová (ed.), Neviditelná žena. Praha: One Woman Press, 2002.
|
