/ Ludvika Kanická: Asi to mám v genech

Pokud rádi navštěvujete výstavy nábytku a designu a zavítali jste v uplynulých letech na brněnský Mobitex, možná jste zaznamenali zvýšený mediální zájem způsobený přítomností významného zahraničního hosta. Už několik let vozí do Brna designérské celebrity doc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc., absolventka Fakulty architektury VUT v Brně, neúnavná cestovatelka, organizátorka a pisatelka, návštěvnice zahraničních veletrhů nábytku, autorka mnoha odborných i populárně naučných článků, odborná asistentka na Mendelově univerzitě v Brně a velká milovnice Francie.

Říká o sobě, že to má v genech. O čem mluví? O stálém puzení cestovat, poznávat cizí kraje a lidi a potom se dělit o své zážitky. Po matce zdědila náklonnost k francouzštině, kterou spolu s němčinou skvěle ovládá. Ještě v prenatálním věku cestovala do Prahy, protože maminka toužila na vlastní oči vidět a slyšet legendárního Gérarda Philipa, a jako malá holčička pak vnímala omamnou exotiku a vůně všech těch hezkých věcí ze Západu, s kterými se setkávala na zahraničních stáncích brněnských veletrhů, kde matka pracovala. Tvrdí, že všechno, co bylo pro její pracovní život podstatné, vzešlo právě z brněnských veletrhů. Už jako studentka zde pracovala jako hosteska a tlumočnice, později, už jako zaměstnanec oborového podniku Nábytek a ještě později firmy Tusculum, zde organizovala expozice nábytku. A bylo to zase na veletrhu, když tu někdo v rámci Mobitexu vyslovil, že by to chtělo nějakou zahraniční celebritu… a Ludvika tu smělou myšlenku bez váhání zrealizovala.

Dodnes sama nechápe, kde vzala odvahu, aby oslovila „svou“ první celebritu. Bylo to na Salonu nábytku v Paříži, na tiskové konferenci k udílení tradičního titulu Tvůrce roku. Oceněným byl François Bauchet, který tehdy ještě netušil, že tím, že k velkému podivu Ludviky na pozvání kývl, nastartoval v roce 2002 tradici „čestných hostí“ Mobitexu. Cestoval tehdy do Brna sice dost dobrodružně – málem mu uletělo letadlo a v Brně se ocitl jen v saku a bez zavazadla – ale jeho pohovka, která byla jediným exponátem slavného tvůrce, byla na svém místě a nic nebránilo uspořádání tiskové konference. Pro zahraniční designéry byla návštěva exotického Brna s jeho funkcionalistickými památkami, exkurzí do slavné Tugendhatky a výjezdem do Zlína, kde se mohli projet v Baťově výtahu, v kombinaci s pověstnou moravskou pohostinností a poté i návštěvou Prahy, zřejmě natolik příjemným zážitkem, že vytvořila instituci čestného hosta Mobitexu dobrou pověst. Ne vždy to měla Ludvika snadné – spousta osobností pozvání odmítla, mnohým v příjezdu zabránil termín Mobitexu nevhodně umístěný mezi veletrh nábytku v Kolíně n. Rýnem a slavný milánský Salone Internazionale del Mobile, který neumožnil dostatečně rychle převézt výstavní exponáty z místa na místo.

Přesto se díky neúnavnému úsilí Luďky Kanické v Brně postupně vystřídaly opravdové hvězdy evropského designérského nebe. Po Françoisi Bauchetovi to byli další Francouzi – v roce 2003 Eric Jourdan a rok nato Pascal Mourque, který přijel i s manželkou-výtvarnicí a navzdory pověstné francouzské svobodomyslnosti svorně užasli nad odvážnou výstavou Ateliéru tělového designu FaVU v někdejším Design centru České republiky. V roce 2005 následoval Ronan Bouroullec – polovina slavné francouzské bratrské dvojice Bouroullecových, a o rok později do Brna zavítal Pařížan izraelského původu Arik Levy. Uznávaný německý designér Peter Maly, který se na Mobitexu představil v roce 2007, v úvodním projevu mírně šokoval prohlášením, že se právě vrátil do vlasti, kterou jako odsunutý Němec před šedesáti lety ztratil, ale vzápětí povadlou slavnostní atmosféru pozvedl prohlášením, že design spojuje všechny národy. Poté přijal v roce 2008 pozvání francouzský designér, v Montpellier žijící, a tedy Paříží nezkažený sympaťák Thibault Desombre, a výčet v roce 2009 završil německý designér Werner Aisslinger, který se proslavil především svým projektem střešního loftového bytu Loftcube.

Tady se skvěle rozjetý příběh čestných hostí zadrhl a letošní Mobitex se v důsledku ekonomické krize předvedl v úsporné režii a bez hosta. Dosavadní výčet osobností, které Brno navštívily v letech 2002–2009, představuje pro Ludviku řadu nezapomenutelných zážitků, osobních přátelství a zajímavých pozvání. Nejraději vzpomíná na léta 2003–2007. V té době ještě fungovalo Design centrum ČR, kde Ludvika krátce působila a jehož ředitel Karel Kobosil založil na Mobitexu tradici úspěšné Designstory, a zároveň už byla zaměstnaná na Ústavu nábytku, designu a bydlení brněnské Mendelovy univerzity, takže její studenti veletrh v hojném počtu navštěvovali. Návštěva Design centra ČR s přijetím u ředitele a prohlídkou galerie byla oblíbenou součástí programu čestného hosta a díky bezprostředním studentům byla tiskovka a následné hromadné focení s hostem opravdovým zážitkem pro všechny přítomné.

Doufejme, že se přerušenou tradici čestného hosta Mobitexu, která zvyšovala nejen prestiž samotného veletrhu, ale i města Brna, podaří obnovit. Pokud se tak stane, Ludvika by ráda do Brna pozvala nějakou skvělou ženu-designérku, například Italku Patriciu Urquiolu nebo Francouzku Ingu Sempé. Za zmínku jistě stojí, že Ludvika Kanická vozila také naše odborníky na výstavy do Paříže a Kolína, až si jí v Paříži všimli a díky její medializaci pařížského salonu ji začali zvát jako oficiálního zástupce českých médií. Sama o sobě skromně říká, že nikdy nevytvořila žádný pořádný interiér a vždycky ji to zaválo do organizační sféry, takže pořádala výstavy, cestovala do zahraničí a pak se o své dojmy dělila s ostatními prostřednictvím svých článků a rozhlasových debat. Své zkušenosti a zážitky dnes hojně využívá i na škole. Díky zvučnému hlasu, prezentačním schopnostem s jistou dávkou nadhledu a sebeironie a pečlivě připraveným přednáškám doplněným spoustou vlastních fotografií dokáže z letargie probrat a posléze i zaujmout i největšího ignoranta. Asi nejvíc ji baví psát – z ničeho vytvořit něco, co se dá číst a co zaujme. Jak sama říká, při psaní, učení a rozhlasových besedách může „zkrmit“ všechny své zážitky, a to ji naplňuje uspokojením. „Asi nejsem schopna sama nic převratného vymyslet, ale dát věci správně dohromady a umět je prodat, v tom jsem myslím dobrá!“ Je autorkou asi tří set článků, publikovaných převážně v českých a slovenských periodikách, a jejím zatím nejucelenějším autorským dílem je kniha Design nábytku v současném světě (ERA Brno, 2007).

Popřejme tedy Ludvice Kanické, aby dál spřádala ty správné nitě a přivezla nám do Brna ještě nejednoho designéra zvučného jména, ať už to bude muž či žena.